Humpolák

Advent 1/4
Publikováno: Sobota, 11.12. 2004 - 00:00:00
Téma: Historie


Co to znamená advent, historické a církevní souvislosti, svátost smíření - odkud pochází adventní věnce a kalendáře, jaký smysl má dobrý skutek ... od P. Mariana Sokola - faráře humpoleckého

Latinské slovo advent, znamená příchod, přeneseně očekávání. Myslí se tím příchod historický, každoročně se opakující a příchod apokalyptický, tzv.paruzii, druhý příchod Kristův.
Církevní otcové v roce 922 na synodu v Achemu rozhodli, že každoroční příprava na narození Mesiáše bude trvat čtyři týdny, přesněji čtyři adventní neděle. Rozhodnuto, že budou čtyři adventní bylo proto, že v té době věda tvrdila, že lidstvo existuje 4000 let. 4000 let lidé čekali na Spasitele, tak se každoročně budeme připravovat na narození J. Krista čtyři neděle. Z toho tři neděle se nazývají nedělí gaudete, podle prvního slova vstupní latinské antifony Gaudete in Domino semper, iterum dico, gaudete. Dominus enim prope est. Tehdy byl též vydán zákaz, že v čase adventním se nesmí konat zábavy, svatby a hlučné veselí. Dnes se jen nedoporučuje. Není to již zákaz. Nejdříve tedy může advent začínat 27. listopadu , nejpozději 3. prosince. Je to podle toho, jak vchází neděle před Štědrým dnem.
Dlouhá staletí očekávali lidé příchod Spasitele. Předpovídali ho proroci. Malý prorok Micheáš nebo velý prorok Izaiáš. Pak se naplnilo toto očekávání , kdy Ježíš Kristus přišel, narodil se v Betlémně a od té doby nastal zlom Božího sebesdílení s člověkem, které končí na kříži. Situaci těchto čekatelů na Spasitele si připomínáme slavením mší svatých zvaných roráty. Jsou to ranní mše svaté slavené každý den v Adventu ke cti Bohorodičky Panny Marie , které dostaly jméno podle prvního slova verše citovaného na začátku mše svaté. Tento verš je z proroka Izaiáše 45,8 a latinsky zní: "Roráte coeli desuper". Česky zní: Dej rosu nebe nad námi, ať z oblak skane spása. Odlož hněv svůj ó Pane náš a zapomeň na naše nepravosti.
Advent se někdy též nazýval "malý půst". Je to čas pokání, v kterém sebezapíráním, horlivější zbožností, půstem, častým přijímáním eucharistie se připravujeme na příchod nejdůležitější a největší návštěvu. My lidé máme ve zvyku, když někoho očekáváme uklízet, napéci, zkrášlit prostředí, do kterého máme přijmout našeho hosta. Chceme, aby se náš host u nás cítil dobře.
Tím více to platí o Ježíši Kristu. Máme být chrámy Ducha svatého, proto naše nitro by mělo být čisté a připravené, ne jen na setkání , ale přijetí a přebývání Boha v nás.

Kostel Sv. Mikuláše.

Svátost smíření

I když člověk má různá předsevzetí, tak na ně časem zapomene, nebo ochabne v jejich naplňování. Proto je zde advent, určitá část liturgického roku, který se stále opakuje. Celý život je pak protkán těmito cykly, které jsou důležité pro život člověka. Jako je důležitý roční cyklus - jaro, léto, podzim a zima.
V této době adventu očekávání na příchod Ježíše Krista se znovu snažíme dělat dobré skutky. Dříve lidé pro své děti připravovali takzvaný skutkovník, který byl dokladem o dobrých skutcích.
Například děti vystřihly z papíru Ježíškovi košilku a na ni nakreslili proužky. Kdo měl košilku o vánocích plnou proužků, ten košilkou mohl zahřát Pána Ježíše v jesličkách.
Nebo již v adventu měli doma stromeček, kam mohli vyrobit nějakou ozdobu, když udělaly nějaký dobrý skutek.
Z německých krajin k nám přišel symbol adventního věnce. Čtyři svíce se zapalují postupně, podle počtu adventních nedělí. Svíce je symbol světla, symbol Ježíše Krista a jeho evangelií. Věnec je symbolem rodinného kruhu, kde všichni drží pospolu.
V poslední době se v našich obchodech objevily adventní kalendáře. Jsou to desky s okénky, kde je nějaká sladkost. Pokud se dítě ten den snaží, je obdarováno a zároveň jakoby stoupalo k Ježíši. Tyto kalendáře mají 24 okének, podle dní v prosinci až do Štědrého dne. Tyto přišly také z Německa.
Počátek tištěných adventních kalendářů spadá do roku 1908, kdy v mnichovském vydavatelství Reichold/Lang byl vytištěný první kalendář s 24 obrázky a verši určených na vystřihování a nalepování. Měl hlavně výchovný cíl. Učit děti trpělivosti a naději.
Lidové kalendáře si lidé zhotovovali také po svém. Jako např.
Čárkový, kdy na dveře nakreslili 24 čárek a každý den jednu smazali.
Slámkový, kdy do připravených jesliček každý den vložili jednu slámku.
Žebříkový, kdy si vyrobili žebřík s 24 příčkami a papírovou figurku každý den posunovali výše.
Hodinový, kdy za každým se číslem ukrýval nějaký verš z Písma Svatého.
Světců, kdy si rodina připomněla život jednoho světce.
Je ještě mnoho jiných druhů kalendářů,které lidová tvořivost vymyslela pro své děti i pro dospělé.
Vždyť smysl adventu je zamyšlení sama nad sebou, nad tím, proč jsme na světě, kam jdeme a ve víře a naději očekáváme příchod Spasitelem, jak připomínáme na jeho narození, ale také v jeho druhém příchodu.

Dolní náměstí v Humpoleci.

Autor: P. ICLic. Mgr. Marian Sokol, farář humpolecký







Tento článek si můžete přečíst na webu Humpolák
http://www.humpolak.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2611