Humpolák

Z historie betlému
Publikováno: Středa, 22.12. 2004 - 08:57:10
Téma: Historie


Vánoce jsou neoddělitelně spojeny s betlémem, kde svatá rodina pod velikánskou vlasaticí s pokorou přijímá dary od ovčáků i královských potentátů na počest zrození božského dítěte. A protože nikdy není na škodu dozvědět se něco, co ještě nevíme (nebo nevíme přesně), zaskočíme si trochu do minulosti.

Pověst praví, že svatý František z Assisi toužil prožít vánoční noc prostě – stejně, jako to bylo v Betlémě při narození Ježíška. A tak v jeskyňce u vsi Greccio postavil jesle, přivedl k nim oslíka a vola a tam sloužil mši, při níž se mu zjevilo Jezulátko. Pověst je to sice krásná, ale se vznikem betlémů nemá společného vůbec nic.
Jejich skutečný počátek lze datovat do poloviny 16.století, kdy betlémy stavěli hlav
ně členové Tovaryšstva Ježíšova, aby přivedli český lid ke katolicismu. Podívaná to byla náramná. Figury v životní velikosti, nádherná roucha a promyšlená seskupení nutně musela na diváka silně zapůsobit. V Praze se takové jesle objevily poprvé v roce 1952 a ostatní města je začala rychle napodobovat. Betlémy se přes církev rozšířili až ke šlechtě a v půli 18.století i k měšťanům. Do lidových vrstev pronikly až na konci 18.století. Mohl za to zřejmě císař Josef II., který betlémy v kostelích zakázal jako nedůstojné. Ale lidé si je už vzít nedali, a tak se půvabný biblický příběh přestěhoval do domácností. Patřila k němu svatá rodina, ale každý kraj si jesličky přizdobil po svém. Tak na Příbramsku v nich nechyběli horníci, v jižních Čechách rybáři a rybníkáři, na vesnici pastýři a ponocní, v městech kupci – a každý z nich přinášel božskému dítěti nějaký dárek. Takže nakonec se betlémy staly obrazem života toho kterého kraje a jeho zvyklostí.

Po Vánocích se figurky pečlivě otřely od prachu a uložily pro příští rok. V téměř každé rodině se našel lidový výtvarník, který za dlouhých podzimních večerů do nich doplňoval postavičky, maloval pozadí – a tak mnohde betlémy narůstaly do té rozměrnosti, že zabraly třeba polovinu světnice.
Byly to betlémy řezané ze dřeva, hnětené z hlíny, vyvazované z kukuřičného šustí či březových větviček, foukané či tažené ze skla (v krajích sklářských hutí), z pomalované sádry či vystřihané z papíru nebo voskové. Bohužel se do dnešních dob již nedochovaly (pro pomíjivost materiálu, z něhož byly vyrobeny) betlémy tě
stové, perníkové, sestavené ze sušeného ovoce. Ale podle dochovaných zpráv a z archivních materiálů se dají tyto drobné klenoty tvořivosti českého lidu zaznamenat. A najdou se i dnes lidé, kteří i ve dnech hektického spěchu najdou čas a sílu tuto krásu křísit.







Tento článek si můžete přečíst na webu Humpolák
http://www.humpolak.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.humpolak.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2637