Recesisté z Hory Svaté Kateřiny v Krušných horách navštívili Humpolec velice kuriozním způsobem a uctili slavného Hliníka.
Na vlakové nádraží v Humpolci dorazil v pátek 9.5.2003 v 13,26 hodin, přesně
podle speciálního jízdního řádu, speciální vlak – Krušnohorský expres. Tato
historická vlaková souprava přivezla do Humpolce celkem 37 lidí z daleké obce
s názvem Hora Svaté Kateřiny, nacházející se v Krušných horách. Tato skupina
nadšenců přijela vzdát hold proslulému Hliníkovi.
Abych nepropásl příjezd vlaku, který očekávali pouze zaměstnanci našeho ospalého
vlakového nádraží, byl jsem dopoledne v telefonickém spojení s organizátory
ve vlaku přesně v době, kdy projížděli Kolínem. Ještě než se celá skupina po
příjezdu rozprchla do města, vyzpovídal jsem v historickém bufetovém vagóně
prezidenta HOSKY (Horosvatokateřinské Sportovní a Kulturní Agentury) pana Zdeňka
Jeřábka. Byl jsem velice zvědavý na lidi, kteří v dnešní době dělají podobné
akce jako je tato.
Humpolák: „Jak vznikl nápad vydat se za Hliníkem?“
pan Jeřábek: „Provozuji v Kateřině restauraci Vagon, ve skutečném
vlakovém vagónu, který stojí na kolejích. K nám totiž žádné vlakové koleje nevedou,
tak si stavíme je tak pro radost nádraží, tunel, atd. No, a v tom vagónu točím
pivo Bernard. Když jsem podepisoval smlouvu, tak mi pivovar v Humpolci slíbil
exkurzi. Nejprve se na to zapomnělo, nebylo moc času, organizujeme různé akce
ve svém volném čase, ale v loňském roce jsme se tak v hospodě bavili se štamgasty,
že tu taková nabídka je a také jsme se dozvěděli, že tu máte pomník Hliníka
a tak padl návrh, že se to může všechno spojit. Prohlédnout si pivovar, kde
se vaří naše oblíbené pivo a poklonit se proslulému Hliníkovi. První, kdo řekl:
„já jedu“ byl manžel naší starostky, který se narodil tady v Humpolci
a chtěl se opět po letech do svého rodného města podívat. Připojili se další
a za chvíli jsme měli mnoho zájemců.“
Humpolák: „A jak to bylo s realizací nápadu?“
pan Jeřábek: „Zhruba v lednu letošního roku uzrál návrh s pronájmem
vlakové soupravy od ČD. Kamarádi z Krušnohorského expresu vědí a znají kde co
zařídit a jeden je dokonce opravdový mašinfíra, takže se to prakticky podařilo
zorganizovat. Taková sranda stojí fůru peněz a potřebujete mnoho všelijakých
povolení. Původně jsme si mysleli, že cesta potrvá celý den, ale když jsme obdrželi,
týden před odjezdem, jízdní řád, zjistili jsme, že stačí sedm hodin. Zkrátili
jsme tedy celodenní cestu sem a zpět, čímž se zkrátil celý výlet a teoreticky
mohlo jet o mnoho více zájemců, kteří původně odřekli z časových důvodů. Jízdní
řád jsme ale dostali dost pozdě a o mnoho více lidí si rychle nedokázalo své
povinnosti přeorganizovat. Je to škoda, zůstali jen ti skalní příznivci. Podařilo
se nám sehnat i nějaké sponzory, ale většinu nákladů jsme si museli zaplatit
sami. Vyjeli jsme společně ráno z Kateřiny. Koleje tam nevedou, jak jsem říkal,
a tak jsme museli za vlakem do Litvínova. Je to paradoxní, ještě v minulém století
vedly koleje kousek od Kateřiny, ale na německé straně. Cesta proběhla bez problémů,
jen hned na začátku v Teplicích jsme nabrali zpoždění, ale to se nám podařilo
během další cesty dohnat.“
V sobotu po exkurzi v pivovaru se v 16,00 hodin sešla skupina ze sv. Kateřiny
u kamene s hliníkovou deskou věnovanou Hliníkovi. Po slavnostní oslavné řeči
prezidenta HOSKY položili přítomní ke kameni věnec s hliníkovými květinami,
hliníkovou lžičkou a několika hliníkovými mincemi. Následovalo společné foto …
Díky za reportáž. Ta akce je skvělá. Příští rok
by se mohli zájemci z Humpolce svézt Krušnohorským expresem co nejblíže Hoře Svaté Kareřiny. Škoda, že letos vláček nikdo nevítal.
Humpolak zdraví Jitka Fojtíková