aneb jak nebezpečné je být poslancem
Bylo, nebylo u lesa veliké mraveniště a v něm,
jak odpovídá řádu přírody, se nacházeli mravenci. Co činí v mraveništi
mravenci, je dostatečně známo. Ovšem méně jsou známa všechna nebezpečí,
která mravence ohrožují.
Tak se v naší bajce stalo, že mraveniště, o němž zde vyprávíme,
vzplanulo jednoho dne plamenem . Díky rozmarné náhodě, jež se mu měla stát
osudnou, ubíral se kolem hořícího mraveniště jistý poslanec, kvačící
pro udržení fyzické kondice pěšky přes les na svoji luxusní
haciendu.
Vyděšení mravenci právě vynášeli ven kukly a mláďata. Když spatřili
poslance, jali se ho úpěnlivě prosit o pomoc:
Pomoz nám, dobrý člověče! Netušili, nebozí, že nejde o člověka,
nýbrž o zástupce lidu.
Ten se na ně také sotva podíval, mávl rukou a odkvačil.
Jeho lhostejnost se mu však vrátila jako bumerang, který, na rozdíl od jiných
technických vymožeností, bývá spravedlivý.
Stalo se totiž, že našeho poslance jednou přepadli na haciendě rozběsnění
voliči a když se snažil uniknout, jali se ho pronásledovat. Zástupce lidu
prchal známou cestou přes les, a tím pádem se opět ocitl u známého
mraveniště.
Tentokrát nehořelo, naopak v něm panoval činorodý ruch.
Pomozte mi, dobří mravenečkové! zaječel poslanec, pronásledují mě
šílenci!
Mravenci však bezpečně vycítili, na koho se mají vrhnout. Vyhrnuli se vzápětí
z mraveniště a obsypali poslance odzdola až nahoru. Vůbec nedbali na
vyhlášenou poslaneckou imunitu.
Mile překvapené voliče ovšem ani nenapadlo, aby mu poskytli pomoc. Chvíli
se zadostiučiněním přihlíželi, jak se mravenci činí, a poté se spokojeně
se rozešli.
Poslance zachránilo, že mravenci nejsou žádní lidožrouti a že se vrátili
k užitečnější práci ve svém mraveništi.
Autor: L. Junková
