V sobotu 8. listopadu nás od osmi hodin večer čeká další, již tradiční noční filmová jízda. A na co že se protentorkáte můžete začít těšit?
Uvidíte tyto filmy:
Strach a chvění
Město Bohů
Bowling for Columbine
Dalších deset minut I.
Strach a chvění
Francie, 2003, komedie, 102 minut, 35mm, Dolby Digital, titulky, 12+, premiéra 17.07.2003
Režie: Alain Corneau
Scénář: Alain Corneau, Amélie Nothomb
Kamera: YVES ANGELO
Hudba: J. S. BACH (Goldberg Variations)
Hrají: Sylvie Testud, Kaori Tsuji,
Sofistikovaná komedie Alaina Corneau vypráví autobiografický příběh spisovatelky Amélie Nothomb, jejíž kniha se stala nejlépe prodávanou novelou ve Francii.Romanticky snící mladá Francozska se navrací do Japonska – země svého narození – aby nalezla sebe sama v pro nás tolik zádhadném a absurním světě Japonského obchodu.
Bowling for Columbine
režie: Michael Moore
scénář: Michael Moore
hrají: Matt Stone, Marilyn Manson, etc…
kamera: Brian Danitz
producent: Charles Bishop
rok výroby: 2002
světová práva: Aliance Atlantis
země původu: USA
domácí premiéra: 6.března 2003
délka: 119 min.
120 minut plných úžasného materiálu
V Columbine je škola. Do té školy přišli jednou její vlastní studenti a spáchali tam spektakulární sebevraždu. Několika studentům ale nedovolili, aby tleskali- poslali je do Pekla dřív, než sami sebe.
Michael Moore, slavný to americký dokumentarista, se pokouší ve svém novém filmu Bowling for Columbine dobrat příčiny toho, že ve Spojených Státech za rok dochází k více, než 10.000 vraždám spáchaných střelnou zbraní, zatímco v Kanadě k pouhé stovce (při 7 000 000 zbraní v 10 000 000 kanadských domácnostech).
Mezi nejkouzelnější momenty filmu patří inspekční návštěva Kanady (včetně testu, zda Kanaďané své byty opravdu nezamykají- nezamykají), rozhovor s tvůrcem South Parku Mattem Stonem, či dle mínění širší vrstvy americké společnosti- pozemským ďáblem, Marylinem Mansonem. Zpěvák, považovaný za prapůvod dětského násilí, mluví překvapivě rozumně a k věci. Manson: Prezident hází bomby po celým světě, ale ten zlej jsem já, protože zpívám rocknrollový písničky.
Město Bohů
Drsný život na předměstí Rio de Janeira a dospívání tamních teenagerů se stalo námětem tohoto filmu. Město bohů bývá pro svůj naturel srovnáváno se Scorsesenovými Mafiány. Město vytěsnilo chudé na předměstí, kde vznikly slumy a kde následkem střelby zemřou ročně tisíce mladých. Právě tvrdý život ve městě bohů je hnací silou celého filmu, který musí každého uchvátit. Prostě syrový pohled bez romantických přikrášlení a jiných kýčů moderního filmu.
Informace o filmu
režie: Cidade de Deus
Brazílie/Francie/USA 2002, 130 minut, Titulky
Distribuce v ČR: Spinfilm, V kinech od: 10.7. 2003
Režie: Fernando Meirelles, Kátia Lund
Scénář: Bráulio
Mantovani Kamera: César Charlone Hudba: Ed Cortes, Antonio Pinto
Hrají: Matheus Nachtergaele (Sandro Cenoura), Seu Jorge (Mane Galinha), Alexandre Rodrigues (Buscape), Leandro Firmino da Hora (Ze Pequeno), Philippe Haagensen (Bene), Johnathan Haagensen (Cabeleire)
Dalších deset minut I
Ten Minutes Older: The Trumpet
Povídkový, SRN-GB-Španělsko-Finsko 2002, 100′
Dvoudílný projekt Dalších deset minut (překlad původního názvu by ovšem byl O deset minut starší) vychází z obdobného nápadu jako snímek 11′09″01 (FP 10/2002), v němž jedenáct světových filmařů mělo v přesně vymezeném čase vyjádřit svůj vztah k osudnému datu teroristického útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku. Tentokrát producenti oslovili patnáct významných světových tvůrců s nabídkou, aby natočili desetiminutové epizody na téma času. Výchozím bodem se stal citát z Marca Aurelia: Čas je řeka, neodvolatelný tok všeho, co bylo stvořeno. Jedno se objeví a další hned spěchá na jeho místo, aby i je smetlo zapomnění. Vše ostatní bylo věcí autorské volby. Ve filmu Dalších deset minut I s podtitulem Trubka tak sedm známých filmařů zvolilo různý přístup k tématu. Aki Kaurismäki se drží svého leitmotivu stárnoucích outsiderů, hledajících životní štěstí, Victor Erice se v černobílé poetické studii vrací do frankistického Španělska v roce 1940, Werner Herzog ve stylizovaném dokumentu vypráví o zániku kmene amazonských Indiánů, Jim Jarmusch natočil jemnou etudu o krátkém odpočinku hollywoodské herečky při přestávce během natáčení, Wim Wenders zase pointovanou variaci s tématem na cestě, Spike Lee se v pozoruhodně sestříhaném politickém dokumentu věnuje dramatickému vývoji při posledních amerických prezidentských volbách, kdy došlo na Floridě k patové situaci, a Chen Kaige [Čchen Kchaj-ke] vypráví s poetickou nadsázkou anekdotu z dnešního Pekingu.
Jednotlivé epizody jsou uvozeny záběry plynoucí vody, sólem na trubku a kaligrafickými podpisy režisérů.
Pokračování Dalších deset minut II (s podtitulem Cello) by mělo mít u nás premiéru v říjnu 2003. Do tohoto dílu přispěli svými segmenty Bernardo Bertolucci, Mike Figgis, Jiří Menzel, István Szabó, Claire Denisová, Volker Schlöndorff, Michael Radford a Jean-Luc Godard.
Oba filmy jsou věnovány významným dokumentaristům, Lotyšcům Jurisi Podnieksovi (1950-1992) a Hercsi Franksovi [v ruském přepisu Gerc Frank] (1926), kteří mj. svým stejnojmenným snímkem z roku 1978 dali projektu původní název, a Američanu Chrisu Markerovi (1921).
Povídky: PSI NEMAJÍ PEKLO (I), ČÁRA ŽIVOTA (II), DALŠÍCH DESET TISÍC LET (III), INTERIÉR PŘÍVĚS NOC (IV), DVANÁCT MIL DO TRONY (V), VOKRADLI NÁS (VI), 100 NEVIDITELNÝCH KVĚTIN (VII)
Hrají:
Kati Outinen (I – žena), Markku Peltola (I – muž), Ana Sofia Llaño (II), Celia Po (II), José Antonio Amieva (II), Chloë Sevigny (IV – herečka), Matt Malloy (IV – zvukař), Charles Esten (V – Bill), Amber Tamblyn (V – Kate), Wim Wenders (V – lékař), Feng Yuanzheng (VII – pan Feng), Gen Le (VII), Li Qiang (VII)
Režie: Jim Jarmusch, Werner Herzog, Victor Erice, Aki Kaurismäki, Wim Wenders, Spike Lee, Chen Kaige
Ty jo Axle, vyčoudil jsi mi článek. V sobotu jsem v kině u píva tahal informace z Milana. Tak jen doplňky tvého zpracování filmů a nějaké HOT NEWS:
– vstupné bude stejné jako loni, tedy 150,- Kč v předprodeji a 180,- Kč na místě
– pracuje se už na plakátech, Karláč si dělá k večeři „Volská voka“ a fotí je. Kapík to prý pak „hodí do compu“ a něco z toho udělá na dvě-tři barvy …
– Milan si slibuje, že když jsou letos VOČI jen jedny, že přijdou lidi, tak držím palce
jo to taky koukam, zes mu to prebral, v sobotu jsem tam byl s olafem. Jo a o plakatu se, Olafe, na verejnosti nemluvi
Tak promin šéfe, ale já nevěděl že se o tom chystáš psát a tak když jsem se o tom dozvěděl (že budou Voči), tak jsem to sem šoupnul. 🙂
ja nevim, co oba plasite, ty voci jsou az v listopadu! Rikal jsem olafovi, ze je jeste brzo na clanek (za tyden uz ho na humpolakovi ani nenajdes :-))
Nesouhlasím!!! Na článek není nikdy brzo.Není jedno jestli ho sem dáš dneska nebo dva týdny před akcí. Stejně za dva dny zmizí z hlavní stránky. Důležité je, že již dneska, kdy si někdo v Humpolákovi dá vyhledat VOCI, tak se mu objeví tenhle článek a již dneska se dozví kdy budou, a co se tam bude promítat. Co mu bude platný, až si to bude moci přečíst den před akcí??? To už se těžko bude rozhodovat jestli půjde nebo ne. To už můžeš napsat jen nějaký servisní připomíínající článek. Navíc to najde už dneska v Kalendáři, s odkazem na tento článek.
no ja jsem zrovns netvrdil, že to má být den před akcí, ale tak cca měsíc, tři týdny, aby si to lidi ještě pamatovali, ale to nic, jen se proboha nerozčiluj, no tak ho tam potom vrazíme ještě jednou, no.