Čeká nás legalizace kuplířství

V posledních týdnech se nejstarší řemeslo na světě dostalo na titulní stránky novin. Nejdříve proběhl s velkým humbukem policejní zátah na kuplíře, aby v zápětí ministerstvo vnitra zveřejnilo, že chystá návrh zákona o regulaci prostituce, který z ní učiní živnost a povolí činnost nevěstinců. Osud návrhu je zatím nejistý a očekává se odpor zejména KDU-ČSL. Ať už však současná iniciativa dopadne jakkoliv, existuje celá řada důvodů, proč přijmout nový, liberální přístup vůči prostituci a kuplířství.

Obhajoba úplné legalizace prostituce a kuplířství může někomu přijít příliš
radikální. Ale jak dokazuje poslední ministerská iniciativa, na četné argumenty
pro legalizaci konečně začínají slyšet i oficiální místa. Stojí za to si tyto
argumenty shrnout.

Kuplířství a ochrana žen

Tradičně se jako důvod potlačování prostituce a kuplířství uvádí ochrana žen.
Je pravdou, že mnohé prostitutky jsou opravdu vykořisťovány a je s nimi špatně
zacházeno. Sporné je, zda se kriminalizací tohoto podnikání něco zlepší.

Předpokládám, že průměrný čtenář Humpoláka sedí v pohodlí v kanceláři,
dostává od zaměstnavatele stravenky, může být členem odborů a v personální
příloze novin si může najít inzeráty jiných zaměstnavatelů, pokud by se svým
místem nebyl spokojen. Zamysleme se však, jak by se situace změnila, kdyby
pouhý fakt, že vás zaměstnává, mohl zaměstnavatele dostat na několik let do
vězení. Jaký druh lidí by se pak pouštěl do takového podnikání a jak by se
k vám jako zaměstnancům choval? Rázem by i vám hrozilo, že místo manažera v
kravatě bude vaším vedoucím nějaký pochybný kriminálník. A občas by vás dokonce
zmlátil anebo vám sebral doklady a někam vás zamkl. Závěr si udělejte sami.

Mnozí také namítají, že prostituci nelze tolerovat, protože je založena na
poměřování lidské důstojnosti penězi, což je podle nich vyloučené. Tato úvaha
má pravdivé jádro. Já skutečně nemohu vyčíslovat hodnotu lidské důstojnosti
nějaké prostitutky. Ale jestli toho někdo je schopen, tak je to právě ona.
Ona ví nejlíp, nakolik si své důstojnosti cení. Stejné poměřování činí mnoho
jiných lidí. Popelář pracuje ve špíně. Voják podléhá kasárenskému režimu. Ti
a další musí zvážit cenu své lidské důstojnosti a rozhodnout se, zda jim to
stojí za to. Prostitutka není výjimkou.

A podotýkám, že když musíte nastoupit vojenskou službu, nikdo se vás na
vaší důstojnost neptá a na rozdíl od prostitutky za ni ani nedostanete zaplaceno.
Starost veřejnosti o důstojnost prostitutek, které si své povolání vybírají
zcela dobrovolně a dostávají za to zaplaceno, mi tedy přijde poněkud falešná.

Kuplířství a morálka

Častým argumentem proti tolerování prostituce a kuplířství je, že se jedná
o nemorální činnost. Je to ale důvod k pronásledování a zatýkání? Přestože
vám třeba připadá nejstarší řemeslo na světě nemorální a někomu přímo zavrženíhodné,
jiní na tom nic špatného nevidí. Prostitutkám zřejmě jejich řemeslo příliš
nemorální nepřipadá, když se jím živí. Podobně to nepřipadá ani jejich zákazníkům,
když je navštěvují, a kuplířům, když to celé organizují.

Problém střetu dvou rozdílných názorů na to, co je a není správné, lze vyřešit
velmi snadno. Existuje na to starý a osvědčený recept, který určitě znáte.
Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. Toto morální pravidlo je
univerzální a je velká chyba, že se na něj dnes často zapomíná. V našem případě
snad nebude sporu o tom, že cizí pohlavní orgány patří do cizí svobody, a já
proto nemám právo o nich nějak rozhodovat. Pokud se chci pokládat za mravného
člověka, můžu prostituci odsuzovat, ale nesmím ji zakazovat. Ten, kdo chce
zakazovat prostituci, se v principu neliší od pachatele znásilnění, který si
také svévolně osobuje právo rozhodovat o využití cizího těla.

Pokud chce přesto někdo obhajovat potírání kuplířství ochranou morálky, bude
muset vysvětlit, co je morálního na postoji "vy musíte dělat, co je morální
podle mě, jinak vás pošlu do vězení!" Až se budou tito uvědomělí občané
spravedlivě rozhořčovat nad diktaturou Talibanu, měli by se zamyslel nejdřív
sami nad sebou, zda náhodou nedělají přesně totéž, co dělal Taliban.

Aby nedošlo k nedorozumění, dodám, že zákazník prostitutky na rozdíl od násilníka
není v postavení někoho, kdo by si svévolně přivlastňoval právo nakládat s
jejím tělem. Právo zákazníka užívat tělo prostitutky je odvozeno z jejího práva
nakládat se svým tělem, neboť prostitutka uzavřela se zákazníkem smlouvu. Naopak
násilník nebo bojovník proti prostituci chtějí rozhodovat o využití či nevyužití
jejího pohlaví, aniž by s ní měli nějakou smlouvu uzavřenou. Ze stejného důvodu
není nemorální postavení zaměstnavatele, který uzavřel smlouvu se zaměstnancem,
že bude disponovat jeho prací, avšak je nemorální postavení otrokáře.

Kuplířství a trestní právo

U nás je kuplířství trestným činem podle § 204 trestního zákona a trestá se
až tříletým vězením. U kvalifikovaných skutkových podstat může trest činit
až patnáct let. Prostituce u nás není trestná, nejedná se ovšem o legální podnikání
od roku 1996, od kdy podle živnostenského zákona není živností nabízení nebo
poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb.
Prostituci by u nás bylo možné postihnout jako neoprávněné podnikání (§ 118
TZ), její nabízení v určitých případech jako výtržnictví (§ 202 TZ) nebo jako
přestupek. V některých zemích je na druhou stranu trestná i prostituce jako
taková.

Jak prostituce, tak kuplířství patří mezi tak zvané zločiny bez oběti. U takových "zločinů" není
jasné, proč by se vlastně měly trestat. Proč je krádež zločin? Protože zloděj
jinému odcizí majetek proti jeho vůli. Právě skutečnost, že pachatel zasáhne
do svobody jiného člověka bez jeho souhlasu, dělá ze zločinu zločin. Kdyby
si někdo přisvojil věc se souhlasem vlastníka, šlo by o přijetí daru a ne o
krádež. Podle stejného kritéria se rozlišuje mezi milencem a násilníkem nebo
mezi objednaným zámečníkem a pachatelem vloupání. Je zjevné, že když u "zločinu" chybí
oběť, nemůže jít dost dobře o zločin.

V případě prostituce i kuplířství jde o transakci, která probíhá se souhlasem
zúčastněných. Zákazník, prostitutka i kuplíř vstoupili do vztahu dobrovolně
a předpokládejme, že všichni mají způsobilost k právním úkonům. O skutečném
zločinu, kde je kromě zločince i oběť, tedy nemůže být řeč. Pro postižení opravdových
zločinců přitom není nutná existence trestného činu kuplířství. Pokud by chyběl
souhlas prostitutky vůči klientovi, byl by postižitelný jako pachatel znásilnění
(§ 241 TZ). Kdyby chyběl souhlas vůči kuplířovi, šlo by o zvláštní případ vydírání
(§ 235 TZ místo dnešního § 204 odst. 2).

Kriminalizace zločinů bez oběti má celou řadu negativních důsledků. Za prvé
chybějí prostředky na stíhání opravdových zločinů, které jsou páchány proti
vůli obětí a kdy oběť zločinu opravdu potřebuje pomoc příslušných úřadů. Každá
koruna vynaložená na pronásledování kuplířů pak chybí při pátrání po pachatelích
znásilnění a vydírání. Do policejní akce Fantine bylo nasazeno 4500 policistů.
Kolik nebezpečných pachatelů znásilnění chodí díky tomu na svobodě a hledá
si další oběť, která vůbec nebude souhlasit s tím, co jí chtějí udělat?

Za druhé jsme okrádáni o svou svobodu a svůj užitek. Jestliže nějaká žena
dobrovolně pracuje jako prostitutka, činí tak proto, že je to pro ni výhodnější,
než kdyby prostitutkou nebyla. Kdyby to pro ni bylo nevýhodné, tak by to pochopitelně
jako homo economicus nedělala. Když jí omezíme smluvní svobodu, tak ji vlastně
okrádáme, neboť jí nedovolujeme maximalizovat užitek podle její vlastní užitkové
funkce. A stojí za zmínku, že schopná prostitutka si v hlavním městě vydělává
mnohonásobně víc, než kdyby stála za pultem nebo učila děti pravopis.

Za třetí kriminalizací zločinů bez oběti podrýváme zákonnost a podporujeme
bujení skutečných zločinů a korupce. Když budeme lidi od malička učit, že do
cizí svobody je možno libovolně zasahovat a že na cizí vůli nezáleží, už jim
budeme mnohem hůř vysvětlovat, že krást, znásilňovat a vraždit je špatné. Ať
už jde o dobu konce římského impéria nebo současných sociálních států, neblahé
dopady rozmachu kolektivizmu a oslabování svobody občanů můžeme vidět zcela
zřetelně.

Za čtvrté se uměle vytváří indukovaná kriminalita. Asi se shodneme na tom,
že je mnohem menší pravděpodobnost, že se stanu obětí zločinu v kadeřnictví
nebo v knihovně, než když půjdu za prostitutkami do pochybného lokálu v nějaké
temné uličce. Ptát se proč je zbytečné, protože odpověď se sama nabízí. Pokud
vykážeme prostituci do tmavých uliček a učiníme z ní rejdiště kriminálníků,
logicky musíme počítat s tím, že se na ni nabalí i různé další zločiny. A tentokrát
už to jsou zločiny s obětí, ať už jí je prostitutka (nejčastěji vydírání ze
strany pasáků) nebo zákazník (krádeže a loupeže). Ale to není důvod, proč prostituci
a kuplířství nějak stíhat. Naopak je to dobrý důvod, proč obojí legalizovat.

Kuplířství a daně

Ale prostitutky a kuplíři přece neplatí daně, mohl by někdo namítat, a proto
je nutné kuplířství potírat. To je chybná úvaha! Proti kuplířství je třeba
bojovat, pokud je něco špatného na kuplířství. Pokud je něco špatného na daňových
únicích, je třeba bojovat proti daňovým únikům. Boj proti kuplířství ospravedlňovaný
špatností daňových úniků je typickým mícháním hrušek s jablky.

Pokud se přesto budeme chtít bavit o daňových únicích v souvislosti s kuplířstvím,
opět dojdeme k závěru, že kuplířství je třeba legalizovat. Protože jestli jsme
z kuplířství učinili doménu zločinců a udělali z něj cosi pokoutného a zakázaného,
nemělo by nás překvapovat, že se z něj neodvádějí daně. Spíš by bylo překvapivé,
kdyby nějaký kuplíř řádně podal daňové přiznání k dani z příjmů a vlastně se
tak přiznal k trestnému činu. Když se nám podaří dostat kuplířství z rukou
kriminálníků a celou branži vytáhnout na denní světlo, určitě se zlepší nejen
stav kriminality, ale i výběru daní.