Díky laskavosti majitelů Klášterního pivovaru v Želivě, se nám podařilo zorganizovat osobní setkání a prohlídku jedinečného pivovaru v celé východní Evropě.
Jak jsme vás již informovali, v předchozím článku, představil znovuzaložený Klášterní pivovar v želivě začátkem prosince 2003 dva své produkty, pojmenované po bývalých opatek premonstrátského řádu v Želivě. Patnáctistupňové pivo Gottschalk a třináctistupňové pivo Castulus s medovinou. Podrobnosti o těchto výjimečných pivech si můžete přečíst ve starším článku. Navíc se zhruba od ledna 2004 chystá třetí druh piva, s příchutí višně. Dle spolumajitele pivovaru pana Pavelce, bude tento druh piva naprostým světovým unikátem, protože v lahvi bude opravdu plod višně a pokud se vše podaří, měla by mít i pivo narůžovělou barvu. Podobné druhy piva se v Čechách na trhu vůbec nevyskytují.
Další spolumajitel pan Lochmann mi vysvětluje, že tato „trapistická piva“, která v Želivě produkují, jsou odlišná od piv, na které jsme v Čechách zvyklí – ležáky a piva plzeňského typu. „Hlavní rozdíl je v kvašení. Naše pivo je svrchně kvašené, ostatní piva se připravují spodním kvašením.“ a doplňuje další odlišnosti: „Naše pivo je silnější, chuťově výrazné. Svým charakterem a kulturou se blíží spíše k vínu. Je určeno pro zvláštní příležitosti, nehodí se pro bežnou konzumaci.“ Pan Pavelec navíc dodává: „Naše pivo pasterizujeme pro zvýšení trvanlivosti, která je již tak díky vyššímu obsahu alkoholu poměrně dlouhá. Toto pivo není určeno k okamžité spotřebě. Některá konkurenční trapistická piva, leží až půl roku než se stáčí do lahví. Belgičané nechávají tento druh piva zrát až šet let, poté se tato piva hodnotí stejně jako např. hodnotná vína. Svrchním kvašením vaří v Čechách pouze minipivovar ve Zvíkovském podhradí a experimentuje pivovar v Náchodě. Kvasnice jsme si dovezli ze Skotska a používáme čistou linii z profesionální banky v Praze. Ostatní suroviny jsou české a nejvyšší kvality, např. slad. Vodu máme želivskou, která je braná také jako jedna z nejlepších v Čechách.“ K obalům na své produkty oba spolumajitelé dodávají: „Používáme nové, nevratné, skleněné láhve o objemu 0.33l. Pro piva tohoto výjimečného druhu je to ve světě standardní řešení. Zákazník si většinou chve lahev nechat jako raritní věc apod. Také přiznáváme, že pro nás je toto řešení také praktické. V našich podmínkách by nebylo možné lahve zpětně vykupovat, čistit a připravovat zpět do oběhu.“ (problémy s prostorem, legislativou, památkáři, ochrannou přírody atd. – pozn. autor)
Díky tomu, že jedním z majitelů pivovaru je i Kanonie premonstrátů v Želivě a dokonce se i členové řádu fyzicky do procesu zapojují (láhvování piva, lepení etiket), může se tento pivovar právem nazazývat „klášterní“ a jak tvrdí majitelé, Klášterní pivovar v Želivě je první a jedinný takový v oblasti bývalého východního bloku v Evropě.
Podle přání majitelů by měl pivovar v příštím roce vyprodukovat první tisícovky hektolitrů. Jejich poloautomatická lahvovačka má kapacitu asi 400-500 tisíc lahví za rok. Zákazníci nesmí zapomínat, že se jedná v každém případě o malovýrobu s velkým podílem ruční práce. Nikdy se nevyrobí tolik, aby byla naprosto uspokojená poptávka. Piva by se měla prodávat po celé České republice, majitelé se nechtějí z pochopitelných důvodů vázat pouze na region, protože takto originální piva by pouze v okolí Želiva neměla odbyt. Výhradní prodej v Želivě a okolí provádí obchod u klášterní brány – paní Moravová, existuje smluvní prodejce pro Prahu – pan Löffelmann, mají dokonce svého obchodníka p. Havla z Úsobí a co opravdu kvituji, funguje prodej přes internetové stránky pivovaru. Piva balí nerozbitně do bublinkové folie a rozesílají poštou, zde je třeba počítat s vyššími náklady za poštovné a balné.
Etikety či pivety si majitelé navrhli graficky sami tak, aby byl mezi jednotlivými druhy piv zřetelný jednotící grafický prvek. Internetové stránky o pivovaru jsou graficky standardní, přehledné a především aktuální. Je zde možné nalézt mnoho zajímavých informací.
Současný pivovar se prakticky nachází na stejném místě v areálu kláštera, jako se nacházel v době od založení kláštera v roce 1149 až do požáru kláštera (zrušení pivovaru) v roce 1907. Bohužel došlo k ne příliš šetrné přestavbě sklepních prostor, které se musely zpětně za velkého úsilí opět adaptovat. Také se musely dodržet současné požadavky památkářů ke stavebním úpravám v tomto historickém objektu.
Na závěr mi ještě pan převor Hroznata Pavel Adamec s ostatními spolumajiteli naznačil plány do budoucna. V klášteře v bezprostřední blízkosti pivovaru by měla vzniknout malá pivnice, kde se bude čepovat pouze Klášterní pivo přímo z tanků. Tato pivnice by měla začít fungovat na jaře 2004, pokud se podaří získat včas všechna úřední povolení a dokončí se stavební úpravy. Pivnice ve sklepních prostorech bude v provozu pravděpodobně pouze v letní sezóně, kdy Želiv žije turistickým ruchem.
První myšlenka na znovuotevření pivovaru v želivském klášteře se zrodila o želivské pouti v roce 2002. První praktické budování pivovaru započalo v září 2003. První pivo bylo k dispozici začátkem prosince 2003. Je to až neuvěřitelné, že se něco takového podařilo tak rychle v našich legislativních podmínkách. Sami majitelé však tvrdí: „Jsme teprve na začátku a máme tu ještě mnoho práce.“
Zde se pivo vaří … až dva kubíky najednou a poté se přes chladič čerpá ke kvašení.
Zde pivečko svrchně kvasí v řádu dnů.
Zde pivo leží a zraje až 1,5 měsíce. Tanky mají dvojité stěny kvůli chlazení. Pan Pavelec zkoušel chuť a ukazoval mi ten pravý „lavinovitý efekt“ a pěnu jako šlehačku, která unese i drobnou minci …
Ochutnal jsem Gottschalka také a musím jako naprostý laik pouze chválit. Pití tohoto piva je prostě mimořádný zážitek.
Zde probíhá finální fáze. Stáčení do láhví, zátkování, polep etiketami.
