Dne 10.3.2004 v 17.30 proběhne zahájení výstavy mandal od různých autorů na podporu Tibetu, který je již 45 let okupován komunistickou Čínou. Výstava se koná v Knihkupectví a galerii Jana Zábrany v Pelhřimově. Po celou dobu trvání výstavy bude na budově vyvěšena tibetská vlajka. Jo, a taky by se během zahájení měly promítat Olafovy diáky z cest.
Okupace Tibetu
Dne 1. října 1949 vyhlásil Mao Ce-tung v Číně Lidovou republiku. Nový komunistický režim se okamžitě začíná rozrůstat a silou pohlcuje veškerá sporná území. Patří mezi ně i Tibet.
O necelý rok později proniká na území Tibetu 30 tisíc vojáků, aby „osvobodili“ tibetské vnitrozemí od „západních imperialistických a feudálních utiskovatelů“. 4 tisíce tibetských vojáků se staví na odpor, který ale po několika dnech – na příkaz – velení končí. Čínské jednotky začínají zvolna obsazovat území.
Několik měsíců po vpádu čínských vojsk na území Tibetu, v listopadu 1950, byl na trůn dosazen tehdy patnáctiletý dalajlama, lid doufá, že zemi poskytne vedení, jaké potřebuje. I přes obavy z budoucnosti se oslavuje………
Přestože Tibet nebyl členem OSN, obrací se sem mladý dalajlama s žádostí o pomoc. Ovšem bez úspěchu. Strach před ohromnou Čínou a strach o vlastní hranice nutí Indii a Brity, aby na půdě OSN lobovali v neprospěch Tibetu. Tibetská otázka se zde vůbec neprojednává.
„Cítili jsme, že jsme byli ponecháni napospas hordám čínské armády…“ vzpomíná později dalajlama.
Malý horský národ se může rozhodnout, buď budou vést válku s malou nadějí na úspěch a s ohromnými ztrátami, nebo přistoupí na „mírové osvobození“. Do Pekingu je proto vyslána pětičlenná delegace, která se má účastnit mírových jednání. Namísto řádně vedené debaty jsou vyslanci nadávkami a výhružkami fyzických trestů donuceni k podpisu „Sedmnáctibodové dohody o mírovém osvobození Tibetu“. Dohoda byla podepsána 23.5.1950 a k jejímu podpisu posloužil čínský padělek dalajlamovy úřední pečetě. Tehdejší tibetská vláda v čele s dalajlamou se výsledek jednáni dozví až z Radia Peking……
V „Dohodě“ Číňané slibovali Tibetu respekt k jejich náboženství, jazyku a zvykům. Zaručili ochranu školství a klášterů a zároveň si vymiňovali sjednocení tibetského lidu a jeho návrat do matky vlasti – Čínské lidové republiky. Spolu s čínským vojskem přichází do Tibetu i první civilní obyvatelstvo.
Když Číňané vstupovali do Lhasy obyvatelé Tibetu tleskali, ne na uvítanou, pouze se drželi rituálu odhánění zlých duchů….
Zpočátku se vojáci čínské LOA chovali k obyvatelů slušně, byli zdvořilí, dokonce otevřeli nemocnici a čínskou školu. Stejně tak se chová dalajlama a snaží se vojákům splnit požadavky na ubytování a stravu. Jediný odpor se vyvíjí v řadách prostých Tibeťanů, na vojáky plivou, smějí se jim a nadávají.
Začátkem roku 1951 jsou první tibetské děti deportováni do čínského vnitrozemí za účelem „studia komunismu“ a seznámení se s „vyšší civilizací“. Číňané také začínají skupovat v Tibetu domy a přináší sebou svoji civilizace. Tibeťanům se jejich zvyky hnusí.
První větší otevřený odpor vůči nadvládě propukl otevřeně v klášteře Lithang, kde mniši napadli vojenský tábor. Zato byl klášter vybombardován, lámové a venkované, kteří včas neuprchli, umučeni. To vyvolalo několik dalších povstání v celé zemi.
V létě 1956 nařídil velitel LOA, aby byl „marxismus uveden do praxe“ Vojáci se přestali chovat vstřícně. Byl zaveden nový systém zdaňování půdy, dobytka, obydlí i klášterů, rolníci zakládali družstva, byl konfiskován majetek, většina potravin musela být odvedena nebo prodána státu. V zájmu rozvoje ekonomiky státu bylo Tibeťanům nařízeno jíst méně, k náboženským obřadům nesmí používat lampičky plněné máslem. Rostoucí tlak na obyvatelstvo vyvolává novou řadu povstání, po celém území také vznikají partyzánské oddíly.
„Individuální svoboda přestala existovat od chvíle, kdy Číňané zaútočili a komunisté začali uplatňovat svoje učení. Vlastenecky založení lidé cítili, že již není v co doufat ani pro co žít. Nevzbouřili jsme se z vlastní vůle, byli jsme k tomu jednoduše donuceni…..“
Čínští důstojníci nutí dalajlamu, aby proti vzbouřencům zakročil, ten rozhodnutí oddaluje. Dostává se tak mezi dva mlýnské kameny. Číňany je obviňován, že neudrží v zemi pořádek, Tibeťany, že je jen figurkou v čínských rukou. Lhasa je uzavřena, mohou sem vstoupit jen ti obyvatelé, kteří mají povolení od čínské armády. Situace vrcholí v březnu 1959, dalajlama (nedlouho předtím získal titul doktora metafyziky), je pozván na vojenské divadelní představení. Má však nařízeno přijít bez osobních strážců. Rozhodne se rozkazu uposlechnout. Zpráva, přestože měla být udrženy v tajnosti, se rychle rozšíří po celé Lhase. Obyvatelé jsou přesvědčeni, že Číňané chtějí dalajlamu unést a zabít. Stejně tak již předtím zmizelo několik duchovních. Lid povstane a jde svého vůdce bránit vlastními těly. Kvůli bezpečnosti lidu dalajlama pozvání na představení odřekne. Večer na nátlak lidu prohlásí „Sedmnáctibodovou smlouvu“ za ukončenou, neboť Číňané již porušili téměř všechny úmluvy. Lhasa se mění v potenciální bojiště a dalajlama se po domluvě s hlavními představiteli země rozhodne k útěku ze země. Teprve na cestě se dozví, že Lhasa leží v troskách a obyvatelstvo je povražděno.
-Během prvních dvaceti let čínské okupace zahynula následkem hladomoru, poprav, vězení a mučení pětina obyvatelstva /1,2 milionu/.
-Od roku 1959 emigrovalo 110 tisíc obyvatel
-Bylo zničeno 6254 z 6524 tibetských klášterů. …..byli jsme nuceni sledovat, jak se náš spořádaný buddhistický svět po duševní a fyzické stránce hroutí do naprostého chaosu. Čínští komunisté, plni revolučního nadšení a postrádající jakýkoliv lidský cit, se nám rozhodli ukázat, že věříme v pouhý přelud…..
-Shořelo 60% tibetského literárního bohatství.
-Čína pohltila dvě pětiny země. Tibet se říká už jen centrálnímu a části východního Tibetu.
-Amdo je největším gulagem na světě /kapacita deset milionů vězňů/.
Dva tisíce let stará civilizace byla čínskou kulturní revolucí během padesáti let zničena. Genocida nabyla hrůzyplných rozměrů. Jen za rok 1989 bylo v rámci snižování porodnosti u národnostních menšin přinuceno k „dobrovolné“ sterilizace 18 tisíc žen.
„…vesničanům oznámili, že všechny tibetské ženy se musí ve stanu nahlásit k potratu nebo sterilizace, jinak ponesou vážné následky. Ty, které odmítly přivedli násilím….“
/v článku jsou použity informace a citace z knihy M.Craigové „Krvavé slzy“/
Kratochvílová Petra
