Stojíme u díry v plotu a díváme se před sebe. Na uzavřený mrtvý most, který vede odnikud nikam, a po kterém putují snad už jen semena náletových dřevin, aby tu vyklíčila, zapustila svoje kořeny a vyrostla s větvemi ozdobenými větrem přivátými odpadky. Významná památka poté, co dosloužila, se zcela opuštěná ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Je to bizardní pohled.
Ve Velkém Meziříčí je několik mostů. Asi nejznámější a největší dálniční most Vysočina překlenuje údolí nad řekou Oslavou. Pak je tu několik menších mostů a lávek přes místní potoky a říčky. Mezi nimi je pak ale jeden historický unikát, který je vedený jako technická památka. Je to vynikající ukázka stavitelského umění a výjimečná technická památka dopravní architektury z konce 16. století. Bývalý silniční most u Velkého Meziříčí, v místě nazývaném Loupežník. Nyní stavba chátrá vedle haldy odpadků. Most, který už nemá co spojit. Ale který rozhodně stojí za návštěvu.
Většina skromných pramenů datuje vznik mostu do roku 1593. Tehdy ho měl zbudovat stavitel Antonín Vlach. Za částku osmi tisíc zlatých, pro potřeby nové spojnice mezi Brnem a Jihlavou. Někteří znalci však posouvají datum zrodu díla do poloviny 18. století, kdy během vlády Marie Terezie byla na této trase budována tzv. císařská silnice. Tedy jeden z hlavních pilířů komunikační sítě mocnářství. Z poměrně prostých a jednoduchých prvků výzdoby mostu nelze nekompromisně určit, zda ještě náleží renesanci či už pozdějšímu baroku.
Impozantní hrubá masivní stavba překonává hluboké údolí Radslavického potoka ve výši okolo deseti metrů nad úrovní koryta. Po zprovoznění byla dokonce považována za nejvyšší most u nás. Díky tomu dostal časem název Vysoký most. Stejně jako se pro něj obecně vžilo lidové označení Loupežnický most, odvozené podle jména lokality. Pojem vysoký mostu náleží plným právem. I dnes se při chůzi po okraji zarostlé mostovky dostaví vzdušný pocit. Most byl zapsaný na seznam technických památek a jeho model tvoří součást expozice o pozemních komunikacích v Muzeu Velké Meziříčí. Pád Vysokého mostu přichází s rokem 1937. Původní silnice přestala vyhovovat vzrůstajícímu dopravnímu ruchu a trasa nové komunikace byla vybudována o dvě stovky metrů severněji.
Daleko citelnější potupu však mostu přinesla 80. léta minulého století. Tehdy se prostor údolí mezi Vysokým mostem a současnou silnicí změnil na smetiště. Historická technická památka se ocitla přímo uvnitř jeho areálu, kde v podstatě vymezuje jižní hranici. Protože most je chráněný, smetiště nedosahuje přímo k tělesu stavby. Ovšem od nevábné vysoké haldy ho dělí pár symbolických metrů.
Nejasná je rovněž vlastnická otázka mostu. Podobně jako kolem jeho vzniku se vedou spory, komu vlastně Vysoký most patří. Zda obci Petráveč, na jejímž katastru se nalézá, nebo městu Velké Meziříčí či snad Kraji Vysočina… Není ovšem možné jednoznačně konstatovat, že se most bezostyšně rozpadá. Ač k tomuto stavu skutečně nemá daleko, na zdivu klenby i sloupů můžeme vysledovat stopy po snaze o rekonstrukci a údržbu.
Prodíráme se křovinami okolo potoka pod skládkou, když se náhle nad větvemi stromů vynořily monumentální obrysy mostu. Do posledního okamžiku ukryté ve vegetaci. Pojem Loupežnický by mu seděl i nyní. Myslím si, že i zájem turistů by se i našel. Jak krásně by se sem hodila třeba cyklostezka.
Vysoký most leží zhruba tři kilometry od centra Velkého Meziříčí, na katastru sousední obce Petráveč. Nejdříve půjdete po silnici ve směru do Velké Bíteše, která před výstavbou dálnice D1 sloužila jako hlavní spojnice s Brnem. Až se dostanete na návrší nad městem a současně po pravé straně vozovky začne průmyslová zóna, odbočte po asfaltové komunikaci doprava, projděte mezi několika menšími komerčními provozy a dále pokračujte až k okraji lesa, kde narazíte na hlavní bránu skládky.
Intuitivně sledujte jižní oplocení areálu a prudkým, hodně zarostlým terénem se spusťte do údolí Radslavického potoka. U jeho hladiny postačí pootočit hlavou vlevo. Daleko jednodušší by bylo vstoupit za plot smetiště a projít jeho vnitřní stranou, která vás vyvede přímo na těleso mostu. Do některých map byl Vysoký most zakreslen pod pojmem Loupežnický. Většina map obsahuje přístupovou asfaltku ke skládce, leckdy i s původním a dnes prakticky neexistujícím pokračováním staré silnice za Vysokým mostem.
Takže přístup je poněkud krkolomný. Ale rozhodně most stojí za návštěvu, obzvláště pokud máte rádi staré mosty nebo opuštěné stavby, tak sem se musíte podívat. Zajímavé jsou i příběhy o psech kteří na mostě prý úplně zešílí, skočí z mostu dolů a zabijí se. Prý je tu takových případů mnoho. No ten náš tu byl, nezešílel, neskočil a přežil. 🙂
jj, most je to moc pěknej, na nepěkným místě, taky jsem tam byl. a pod nim je pěkný ráj klíšťat 😉
Jo, o těch psech na tom mostě jsem taky slyšel. Někde jsem četl, že se tu zabily už stovky čtyřnohých miláčků. Další vyvázly s těžkými zraněními. Podle některých psi větří něco pod mostem, další jsou přesvědčení, že jde o paranormální jevy, podivné chování zvířat lidé vysvětlují i blízkostí nedaleké jaderné elektrárny Dukovany.