Dnem 3. září 2004 uplynulo 20 let od odchodu spisovatele Jana Zábrany z tohoto pozemského života.
Vraťme se proto ještě k 27. srpnu 2004. Tohoto dne proběhla v Herálci u Havlíčkova brodu, dřívější název Herálec u Humpolce, vzpomínka na zdejšího rodáka spirovatele, básníka a překladatele Jana Zábranu, který zde spatřil světlo pozemské, a to 4. června 1931.
27. srpna 2004 v 15,00 hodin v heráleckém kostele, kde byl mimo jiné malý Zábrana pokřtěn, proběhl koncert Jihlavského chrámového sboru pod vedením Bohdana Sroky.
Koncertu předcházel projev místního pana starosty Jiřího Ulricha, poté následovala úvaha, která začínala 13. kapitolou apoštola Pavla ke Korinským.
…A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší u té trojice je láska…
Následovalo filozofické probírání života Jana Zábrany. Přednes byl podán paní Tamarou Koutnou, členkou výše zmíněného pěveckého orchestru. Jednotlivé hudební části díla Františka Ignáce Tůmy /1704-1774/ „Zpěvy o umučení“ a „Stabat mater“ slovem přibližoval pan Kodet.
Poté následovalo literární pásmo v místní mateřské škole. Z knihy „Ohlédnutí“ spisovatelovy maminky Jiřiny Zábranové byla citována část o průběhu narození malého Jana.
Následoval hudební přřednes Jakuba Kříže, a to několika Zábranovýcoh básní, které byly doplněny vernisáží Dana Korába, učitele z havlíčkobrodského gymnázia.
Závěrem bylo přečteno několik úryvků z deníku spisovatele Zábrany „Celý život“.
S potěšením konstatuji, že vzpomínkovému odpoledni byla přítomna manželka Jana Zábrany – Marie.
Poznávajíce literární dílo Zábranovo a jemu podobných spisovatelů, docházím k závěru, že český národ po celou dobu své existence měl velmi málo období, kdy byl sám sebou. Většinu svého trvání byl v područí různých ideologií, které se vůči tomuto národu chovaly násilně. Většina obyvatel podlehla nebo mlčela. Těch několik málo, kteří v jakékoliv totalitní ideologii projevovali nahlas, že chtějí být sami sebou, a tím co je uvnitř jejich osobnosti, ti byli různými způsoby pronásledováni.
Historie českého národa by se měla často připomínat, zvláště různá údobí duchovního a případně tělesného násilí především nastupujícím generacím, aby nedocházelo k opakovaní historie.
Jan Zábrana, významný básník, překladatel, rodák herálecky, tento názor svým dílem, zvláště pak deníkem „Celý život“ jedině stvrzuje.
Anna Svobodová, Jihlava
