Humpolecký rodák Jan Ságl nestál jen za záběry, které dokumentují český disent. Společně s manželkou Zorkou a jejím bratrem Ivanem M. Jirousem vytvářel také výtvarnou stylizaci fotografií a koncertních scénografií skupin Primitives Group a později Plastic People.
Špičkový český fotograf Jan Ságl oslavil 25. března osmdesátiny. Proslavily ho nejen snímky undergroundové kapely Plastic People a disentu, ale také velmi výtvarné krajinářské snímky.
Potýkání s totalitním režimem Ságla formovalo po celý život a začalo již na základní škole, kam nastoupil po únoru 1948. „Ve druhé třídě nám školním rozhlasem pouštěli proces s Miladou Horákovou,“ vzpomínal. „Podstatnou část života jsem pak věnoval tomu, abych se zbavil nenávisti ke komunistickému režimu a aby se změnila v pohrdání. Když se to stalo, byla to velká úleva,“ konstatoval.
Fotografii se Jan Ságl vážně věnuje už od svých patnácti let. Po absolvování gymnázia působil od roku 1963 jako nezávislý fotograf – spolupracoval tehdy s časopisem Výtvarná práce a Výtvarné umění. V šedesátých a sedmdesátých letech také dokumentoval práci své ženy, české malířky, grafičky, textilní výtvarnice, akční umělkyně a disidentky. Ve stejné době byl i fotografem českého undergroundu a disentu. Během takzvané normalizace živil rodinu fotografováním pohlednic. Pracoval však i jako dělník, skladník, osvětlovač nebo kulisák.
V roce 1973 vznikl jeho soubor Domovní prohlídka, ve kterém šlo o nearanžovaná nalezená zátiší pořízená velkoformátovým přístrojem. V letech 1974-77 vytvořil obsáhlý cyklus fotografií z jižní Moravy, Slovenska a Polska, kde zachycoval místa, která si zachovávala navzdory času svůj dávný ráz. Koncem sedmdesátých let se také začal přiklánět od černobílé fotografie k barevné.
Od roku 1984 začal spolupracovat s obrazovou agenturou ve Vídni, Paříži, Miláně a také spolupracoval s časopisy: Geo, Geo Saison, Smithsonian Magazine, Merian, Zeit Magazin, The New York Times a National Geographic. Na jaře roku 1989 pak spoluzakládal sdružení fotografů Pražský dům fotografie a v listopadu 1989 zachytil jako jeden z mnoha fotografů sametovou revoluci.
Jan Ságl je autorem mnoha samostatných výstav a také řady fotografických knih, mezi něž patří například Jihočeská krajina (1984), A co Paříž? Jaká byla? (1987), Krajina (1995) nebo Tanec na dvojitém ledě (2013).