V sobotu se něco chystá u desky Hliníka …
Do redakce nám přišel zajímavý dopis – zítra v sobotu 6.11. se chystá tato akce u pamětní desky Hliníka. Je to spojené s turistickou akcí, která se letos koná již potřinácté a je nazvaná „Za všemi Golčovými Jeníkovy“. Ať už vás osloví, nebo ne, dopis určitě stojí za přečtení! Je vidět, že „náš“ Hliník neustále zajímá celou republiku a že je to turisticky atraktivní objekt….
Vážený pane Hliník! Nejmilejší turističtí přátelé! interview:
Od té doby, co Vám odhalili v parku Stromovka pomník, tak si plánujeme se vydat do Humpolce. Vychází to na tuto sobotu 6.11.2004. Chtěli bychom s Vámi udělat interwiew, chtěli bychom se s Vámi vyfotit, chtěli bychom Vás požádat o autogram. Hliníkem může být kdokoliv, kdo přijde asi v 9,15 h k jeho pomníku a bude ochoten se za něj vydávat…. máme sice v Humpolci dva známé, ale nikdo ze sebe nechce prý dělat šaška a k Vám, pane Hliník, mají spíš záporný vztah…. Posílám Vám pozvánku, abyste věděl, že to je vážné. Posílám Vám připravené interwiew, kterým bych Vás chtěla svým přátelům představit (nic jiného mne nenapadlo)….. No, když se Vám nebude chtít, tak to budeme muset řešit jinak, a kdybyste našel odvahu mezi nás přijít, tak mi uděláte velikou radost. Za flašku červeného vína! <
Dovolujeme si vás pozvat
po třinácté
na oblíbenou turistickou akci
„Všechny Golčovy Jeníkovy“
tentokrát s názvem
DO HUMPOLCE ZA HLINÍKEM
která se koná
v sobotu 6.11. 2004
Odjezd: Praha hl.n.: 6,08 (přestup H.Brod 7,57-8,01), Hlinsko: 6,13 (přestup v H.Brodě)
Brno: 6,25 (přestup H.Brod ),
Svitavy: (nutno v pátek přespat blíže výchozímu bodu nebo 3,17 do Brna)
Přerov: (nutno v pátek přespat blíže výchozímu bodu nebo nočním vlakem v 1,12 do Kolína)
SRAZ: ve vlaku z Havl. Brodu do Humpolce OS15958 (odj. 8,01)
Návrat: Praha: 17,15 (přestup H.Brod – odj. 18,01) příj. 20,05, Hlinsko příj. 20,35
Brno: 17,15 (přestup H.Brod- odj. 18,06), Přerov: příj. 21,34
Svitavy: autobus 17,45, příj. 19,40 nebo přes Brno příj. po půlnoci
Stravování: něco z domova, něco z hospody (jako obvykle)
Program:
Kulturní stránka: uctění památky nejslavnějšího místního přistěhovalce Hliníka u pamětního kamene v humpoleckém parku soutěžním kláním o největší či nejbizardnější předmět z hliníku (porota vyhodnotí dovezené soutěžní předměty všech účastníků změřením artefaktu a jeho ducha)
Pohybová stránka: asi 12 km kolem města na zříceninu hradu Orlíka, naučnou stezkou a zpět
Společenská stránka: dle vlastního výběru 
Zve: Dana Tuzarová, tel.241015708
Dana: Dobrý den, vy jste určitě pan Hliník, jsem moc ráda, že se mi podařilo se s vámi setkat a když dovolíte, tak bych vás rada představila svým turistickým přátelům. Určitě by je totiž zajímaly některé momenty z vašeho života, které ovlivnily i život celé naší společnosti. Tedy proč jste se odstěhoval do Humpolce?
Hliník: Abych vám řekl pravdu, já chtěl původně do Pelhřimova, abych už konečně na tomhle světě věděl do čeho jdu, víte nějakou tu jistotu, jenže zjistil jsem, že ta jistota není ani v tom Pelhřimově, oni tam totiž nemají krematorium…
Dana: No to my víme, my jsme taky hledali tu jistotu, abychom věděli, do čeho jdeme, tak jsme si tam udělali exkurzi. Já jsem si přečetla v magazínu Hospodářských novin, že Humpolec je malé město velkých lidí. Narodil se tu husita Jan Želivský, antropolog Aleš Hrdlička, který má na náměstí muzeum, v nedalekém Kališti teď upravili rodný dům světově uznávaného skladatele Gustave Mahlera, na humpoleckém židovském hřbitově jsou pochováni prarodiče spisovatele Franze Kafky. Pro obyčejného českého smrtelníka však Humpolec už navždy zůstane spojen s vaším přistěhovalectvím. Kdy jste se sem vlastně přistěhoval?
Hliník: No za dva roky to bude už třicet let, co jsem humpoleckým přistěhovalcem. Tenkrát v roce 1976 se ta zpráva rozlítla po republice neuvěřitelnou rychlostí. Každý věděl, že jsem se odstěhoval do Humpolce. Bylo to jako když měli přivézt mandarinky – místním rozhlasem ani na Hlasu Ameriky to nehlásili a přece se všichni řadili do fronty před Zeleninou. Jak říkám, já chtěl radši do Pelhřimova, ale co jsem měl dělat, když si všichni mysleli, že jsem v Humpolci. Pomalu se na to zapomínalo, říkal jsem si s mladou generací „to neřeš“, když to ti srandisti v roce 2002 zas vytáhli a postavili mi tu pomník, no co nadělám, já jsem skromný člověk, z chudých poměrů, vždyť si to možná pamatujete, já jsem začal studovat průmyslovku až na stará kolena…
Dana: Na skutečnost, že jste skoro třicet let přistěhovalcem v Humpolci vypadáte dost dobře.. Doporučil byste dnešní mladé generaci, aby se taky přistěhovala do Humpolce? Nebo už máte následníky?
Hliník: No jestli bych doporučil, to je dost těžká otázka. Kvůli mému pomníku se sem asi už nikdo stěhovat nebude – nejslavnější přistěhovalec jsem já a to už asi těžko někdo může změnit. Kromě těch rodáků, kteří se tu narodili, je do historie města zapsán třeba Ferenc Futurista, vynikající komik, herec, který tu pod svým vlastním jménem František Fiala vytvořil čtyři bílé sochy na radnici (spravedlnost, práce, vlast a samospráva to jsou), no a vidíte, skoro nikdo to neví. To je pomíjivé, zakládat si kariéru na přistěhovalectví do Humpolce. To bych se divil, kdyby mě mladí chtěli následovat, aspoň já o tom nic nevím, že by se někdo takový našel. A přitom – to je velmi zajímavé, se v písemnostech z r. 1233 zmiňuje via humpolecensis – humpolecká zemská stezka – to dneska lidi dost zajímá, kudy se tenkrát chodilo – čili cesta je tu odedávna, jen se na ní umět zastavit – prostě se přistěhovat.
Dana: Děkuji vám, pane Hliníku za to, že jste mezi nás přišel, za ten čas, co jste s námi strávil. Nakonec bych vás chtěla poprosit, jestli bychom se s vámi mohli vyfotografovat a jestli byste se nám nepodepsal?
Hliník Marečku, podejte mi pero!
