Muži si většinou myslí, že literatura pro ženy je hlavně sladkobolný román plný rozněžnělých historek, hlubokých citů a ještě hlubších slov, který jen ženu povzbudí v tom, aby – až do smrti – čekala na prince, který ji konečně zbaví jha u plotny.
Chci vám představit několik knih, které ač osloví hlavně ženy a ukazují hlavně ten jiny(feministkami často skloňováno), pohled na svět, by klidně mohly se záložkou hrdě vztyčenou stát v knihovně vedle Márqueze, Hesse, Singera a kdyby se Kafka nebál žen, tak i vedle něj.
Možná bych měla začít tím, že vzpomenu na dvě nakladatelství, které se nejvíce zabývají právě kvalitní literaturou pro ženy. Je to nakladatelství Eroika a nakladatelství Marie Chřibkové One woman press.
Zatímco Eroika se nebojí jakéhokoliv tématu, vydávají zde stálice české tvorby Táňa Nálepková a Irena Obermannová, je One woman press zaměřeno hlavně na feministická témata, na popularizaci ženské otázky a také na popularizaci slavných žen. To koneckonců dokazuje nakladatelka v knize „Ztřeštěná sedma“, kde novinářka Poniatowská přibližuje životní osudy slavných a lehce kontroverzních jihoamerických umělkyň a také v knize „Psáno kurzívou“, která nás seznámí s Ninou Barbarevovou – ruskou básnířkou, emigrantkou, přítelkyní V. Nabokova – a hlavně s jejím duchaplným náhledem na život.
Čistě pro ženy jsou určené knihy o alternativních porodech – „Porod z dulou“ nebo „Slzy po porodu“ o zvládání depresivních nálad. Za velmi odvážný považují nakladatelský počin „Kočky na dražbě“, což je soubor povídek velškých spisovatelek.
Ale, abych nepsala jen o nakladatelství jedné ženy, jak jste si již jistě přeložili, vrátím se opět k Eroice. Není to tak dlouho, co zde vyšly dvě téměř stejně vypadající knihy. Jedna nese název „Dvojčata“. Dvě ženy – sestry a dvojčata – se v ní zcela náhodou potkají v lázních Spa. Je nedlouho po válce a ony si vzájemně vypráví své osudy od chvíle, kdy byly v šesti letech rozděleny. Jedna prožila život v Německu jako zdravotní sestra a manželka vojáka Wermachtu. Druhá je z Nizozemí a po celou válku se s adoptivními rodiči strachovala o život svůj a životy Židů, které ukrývali. Vzájemné sbližování, ubližování, výčitky, hledání viny a hádky provází obě sestry – nyní již důchodkyně – po lázeňských cukrárnách.
Druhá kniha je také o střetu názorů. Odvede nás do daleké Indie, kde se v lehátkovém kupé, setká v šesti ženách šest různých mínění, které hledají odpověď na otázky, kdo je žena a co je její povinnost.
Co je povinnost ženy hledá ve své lehce surové knize „Obcování muzejního znalce“ také Táňa Nálepková. Podtitulem je „ještě hnusnější než běžná kniha o lásce“, ale nebojte se, není to tak strašné. Je to jen příběh úplně prostého manželství z úplně normální vesnice z úplně normálního reálného socialismu. Pokud se vám jen trošku stýská po frontách, po schůzích a po trabantech, stačí jen listovat…
A teď odbočím k podstatně poetičtější, něžnější a krásnější knize. Estetika je nauka o krásnu a Virginia Woolfová ve své knize „Paní Dallowayová“ zajisté splňuje i ty nejnáročnější kritéria. V impresionistických obrazech rozvíjí příběh lásky, zklamání, dilemat a také stáří, bezmoci a marnosti. Na tuto slavnou autorku a také feministku si vzpomělo nakladatelství Odeon ve své edici světových autorů. O něm ale až příště.
Petra K.
Konečně správný počin na Humpoláku!
Zatímco se tu pravidelně dočítáme o fotbalových výsledcích a občas se objeví nějaká ta recenze na film, knižní produkce jako by snad neexistovala.
Díky Petro. Piš častěji!
No to je zase jeden uplne zbytecny clanek! Jak dopadl fotbal se nedozvim, o filmu taky nic (ja byl v sobotu na desivy ptakovine :-)))) a ze nekde vychazeji nejake sladkobolne zamilovane romany ??? Hm!
:-))))))))))))
Je vidět, že statistika informující o tom, že naši lidé neumí porozumět čtenému textu, nelhala. Vždyť ten text hovoří o tom, že právě nejde o sladkobolné romány. Františku, přeštěte si to ještě jednou!
Presetl jsem si ten text nejednou. Ono tezke umeni porozumet psanemu textu pry (ja si to nepamatuju) ovladam od svych peti let. Apis se mily anonyme zamysli nad mym texte, hlavne nad tim, co znamenaji tyhle znaky :
:-)))))))))
Františku, nebuď hnusný na anonyma, když už jsi hnusný na jiné…