Hrady, hrádky, tvrze a zámky na Želivce – Borkov

Víte, že u Senožat stával hrad?
Tyčil se na ostrohu nad soutokem Martinického potoka se řekou Želivkou, jejichž vody v 70. letech minulého století vzedmulo jezero vodního díla Švihov. Dnes se hradu říká Borkov, stejně jako celému polesí, které se rozléhá na severním svahu Zaječího vrchu, mezi Senožaty a Otavožaty.
Do písemných pramenů hrad vůbec nevstoupil. Zřejmě poprvé se o něm až roku 2010 zmínila historička Bohuslava Havlová v monografii Z dějin Senožat do poloviny 20. století.
Podle ní byl hrad založen v dobách, kdy Želivsko ještě patřilo Přemyslovským knížatům, tedy před rokem 1144, kdy toto území získalo pražské biskupství a od něj želivský klášter. Sloužil by českým panovníkům jako mocenské a správní středisko, a také jako celnice na zemské stezce vedoucí ze Želiva do Prahy, za kterou paní Havlová považuje cestu vedoucí hradním příkopem k brodu přes řeku Želivku a pak na stráň pod Vojslavicemi a dále zhruba ve směru dnešní dálnice.
Zevrubně hrad prozkoumal a popsal roku 2015 českobudějovický archivář a historik PhDr. Daniel Kovář. Ten přinesl věrohodnější verzi o založení hradu.
Ostroh s hradem spolu s celým Senožatskem náležel želivskému klášteru, který byl podporován pražským biskupstvím. Za Martinickým potokem se rozléhal Svatavin újezd, obrovské území, které vlastnila vyšehradská kapitula, což bylo společenství kněžích, které bylo ustanoveno roku 1070 králem Vratislavem I. vyloženě jako konkurence pražského biskupství a s ním spojených církevních statků. Že mezi oběmi církevními institucemi vládla rivalita, dokazuje několik dochovaných záznamů o jejich sporech z 1. poloviny 13. století, mimo jiné o práva na užitek z Martinického potoka, tehdy zvaného Ljube.
V té době také mohl být hrad Borkov založen, aby sloužil jako mocenský opěrný bod želivského kláštera proti rozpínajícímu se sousedovi. Zánik hradu by pak ve velmi krajním a nepravděpodobném případě přišel s husitskými válkami, ale reálně asi ještě ve 13. století, anebo v 1. polovině století 14.
Roku 1650 se uvádí pustý dvůr Borkov a jeho zalesněné polnosti, které jsou v terénu dodnes znatelné. Zda tento dvůr tvořil již zboží námi sledovaného hradu, anebo jej nahradil, či mu dokonce předcházela celá zaniklá ves s hradem spojená, prozatím nevíme.
Stejně tak není zcela jisté, zda se název Borkov vztahoval již k hradu, anebo je mladší.
Celému polesí se sice říká Borkov, ale na existenci hradu se dávno zapomnělo. Hradnímu ostrohu se začlo říkat U Obrázku, neboť před prvním příkopem, u cesty, která přes hrad vedla dolů k řece Želivce, je na stromě pověšen mariánský obrázek. Zřejmě značil cestu využívanou poutníky, směřujícími k zázračné, po revoluci však zcela prostě ukradené, mariánské sošce v kostele ve Vojslavicích.
Hrad Borkov využil úzký ostroh nad soutokem od západu přitékajícího Martinického potoka s na východě tekoucí řekou Želivkou. Kvůli tomu jeho šířka kolísá od 3 do 20 m a jeho celková opevněná plocha má na délku 220 m.
Od jihu k němu vede cesta, která překračuje první příkop, za kterým se zvedá násep, v němž je průraz, jímž se vstupuje na první část hradu. Byť se na ní nenacházejí žádné pozůstatky po zástavbě, mohly zde být třeba stáje, neboť další části hradu jsou již přístupné pouze pěšky.
Od první části je ve skále vysekaným příkopem oddělena druhá část a od té je příkopem oddělena část třetí. Tyto části tvoří jen úzké a protáhlé skalní bloky, přes které vedla cesta do hradního jádra.
To bylo od třetí části odděleno příkopem. Jelikož leželo níže, muselo se k němu ze třetí hradní části scházet po skalním spočinku, možná uměle dotvořeném. V jihovýchodním rohu jádra zřejmě byla brána, nad níž je zarovnaný skalní výchoz. Na něm možná byla dřevěná věž. V severozápadním rohu hradního jádra je obdélná prohlubeň o rozměrech 15 X 10 m, nejspíše pozůstatek hlavní obytné dřevěné stavby.
Pod hradním jádrem odděloval další příkop klesající opyš.
Na hradě se nenacházejí žádné zbytky po zděných stavbách, ale ani po mazanici, směsy hlíny maznice a plev, která chránila a zateplovala dřevěné stavby. Jen se našly kovové hřebíky, které dokládají, že hrad byl ze dřeva, a pouze jeden střep, u nějž by byla možná datace do vrcholného 13. století. To vše svědčí o krátké době, kdy hrad existoval.
Kde se dříve zřejmě přely dvě církevní instituce, tam dnes nad hladinou přehradního jezera kůrovec „svačí“ smrkové polesí. Pod hradním ostrohem se dá chytit třeba bolen dravý, ale také Vás tu může chytit a pokutovat někdo z povodí, jelikož je hrad Borkov v I. pásmu vodárenské nádrže. Proto Vás na něj oficiálně nezvu, a už vůbec Vás nenabádám k návštěvě výše popsaného opuštěného údolí s příchutí zakázaného ovoce;-)

Hradní ostroh od jihozápadu ve 13. století, tedy má představa o podobě hradu.

Hradní ostroh od jihozápadu v současnosti.

Jádro hradu

Na skalisku v čele si představte dřevěnou věž, vlevo od ní bránu do dřevěnou hradbou obehnaného nádvoří, a v něm, zcela vzadu, dřevěnou obdélnou stavbu, částečně zahloubenou do terénu.

Skalní suk

před jádrem hradu, jinak třetí hradní část ve směru přístupové cesty, který byl tak úzký a strmý, že se po něm do hradu mohlo vcházet jen pěšky, po spočinku v pravé části snímku.

Příkop

Celý hradní komplex uvozuje příkop a zemní násep před první hradní částí, na níž sice nejsou znát stopy po zástavbě, ale lze na ní očekávat stáje, protože dále do hradu se již koňmo nedalo vjet, leda na kamzíkovi.

Svatý obrázek

před výše popsaným náspem prvního hradní části, podle kterého se hradnímu ostrohu říká U Obrázku.

Údolí řeky Želivky pod hradem.

V pozadí jsou Vojslavice.

Hrad na plánu z článku p. Daniela Kováře

otištěném v Časopisu Spolku přátel starožitností. Úplně dole je první hradní část, pak následuje druhá a třetí a za nimi hradní jádro, od kterého je přehradním jezerem v místě příkopu oddělen hradní opyš

Letecký pohled

na hradní ostroh z roku 1968, kdy teprve u Zruče nad Sázavou začala stavba hráze vodního díla Švihov, jehož jezero zatopilo údolí Želivky a Martinického potoka. Za oběť mu padl starodávný Vrzákův mlýn, na snímku vpravo, který mlel obilí pro Vojslavice

Současný letecký pohled

hradní ostroh a kůrovcem „sežrané“ polesí Borkov. Vlevo Martinický potok, vpravo řeka Želivka.

Hrad na Mapy.cz

Další svatý obrázek

naleznete u cesty, která vede od hradního ostrohu po pravém břehu Martinického potoka směrem na Senožaty.