Vánoce se slaví už nějaké to století, takže není zcela zřejmé, které zvyky, tradice a pověry jsou původní a které se objevily později nebo byly v tomto období pozměněny.
Na Štědrý den rozesteleme po světnici slámu, aby to vypadalo jako v chlévě, v němž Marie porodila syna. Celý příští rok nás potom nebudou štípat blechy.
Vymeteme ve všech koutech čerstvým březovým roštím celý dům, aby se ho příští rok nedržely myši.
Vykoupeme-li se v mlýnském náhonu, celý příští rok se nám vyhne jakákoliv nemoc.
Psa vystrčíme oknem na dvůr, a to pozpátku, bude pak dobře hlídat.
Do studny večer vhodíme jablko a ořech, tím zaručíme, že její voda bude po celý příští rok kvalitní.
Do peněženky si schováme rybí šupinu, aby byla pořád plná peněz.
Pod ubrus na roh stolu položíme minci, aby se nás držely peníze.
Na stůl položíme česnek, černý kmín a med, čímž rodinu ochráníme před zlými duchy. Proti zlým duchům ochrání náš dům také jmelí nebo cesmína.
Na stůl postavíme dnem vzhůru hrníčky a umístíme pod ně prsten, minci a hadřík. Důkladně je zamícháme anebo je necháme někým zamíchat, a potom jeden hrneček odklopíme. Prsten znamená sňatek, mince peníze a hadřík bídu s nouzí. (A pak, odkud se vzala hra “skořápky”!)
Prostřeme jeden talíř navíc, co kdyby někdo přišel. Zároveň tím dáváme najevo, že příbuzní, kteří navždy odešli, mají stále místo mezi námi.
Před večeří si stoupneme bosou nohou na sekyru, abychom nedostali revma.
Než s večeří začneme, připravíme si vše potřebné k ruce, abychom nemuseli vstávat od stolu. Kdo vstane, potká ho neštěstí.
Do plamínku první zapálené svíčky zašeptáme své přání, které se nám posléze vyplní.
K večeři jíme houby, abychom měli štěstí v rodině, zelí, aby nás ochránilo před zimnicí, knedlíky, aby byla rodina stále sytá, řepu, aby nás ochránila před úplavicí a zrna jalovce, aby nás uchránil před morem.
Pokud na stole převrhneme slánku, v brzké době se nevyhneme nepříjemnostem.
Než půjdeme spát, dáme si k posteli ořech ze štědrovečerní tabule a ráno ho hned po probuzení nalačno sníme. Jen tak se celý příští rok ubráníme štěnicím.
Štědrý den vdavekchtivých dívek
Házíme na šikmou střechu kabátek. Pokud tam zůstane, do roka se vdáme, kolikrát spadne, tolik let si ještě na vdavky počkáme.
Postavíme se zády ke dveřím a přes hlavu hodíme pantofel. Dopadne-li špičkou ven, brzy se vdáme.
Skořápky z ořechů pouštíme jako lodičky v lavoru s vodou, přitom do nich sypeme sůl a na někoho si myslíme. Při kterém jménu sůl zvlhne, toho dostaneme.
Vezmeme pecky z usušených švestek a střílíme jimi po slepicích v kurníku. Jestliže zasažená slepice zakdáká, do roka se vdáme. (Řekla bych, že po chvíli “střílení” musí kdákat celý kurník.)
O štědrovečerní noci si stoupneme k bezu, třeseme větví a říkáme: “Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes.” Odkud pes zaštěká, tím směrem se vdáme. (Dnes už není jasné, zda je myšlen bez černý nebo šeřík obecný, kterému se též někdy říká bez.)
Dáme-li si ve chlévě pod hlavu uzlík s kousky jídel od večeře a usneme, spatříme ve snu svého vyvoleného.
