Podlipnické kostely a jejich svatí patroni

Nejmladším ze tří podlipnických kostelů a tudíž i posledním, který navštívíme je…

Kostel svaté Markéty v Loukově.

Když slyšíme „svatá Markéta“, vytane nám na mysli pranostika, že „hodila srp do žita“. Ale kdo vlastně byla ona Markéta, která si zasloužila svatořečení?

Legenda praví, že se narodila roku 292 v turecké Antiochii jako dcera pohanského velekněze. Díky svoji křesťanské chůvě velmi brzy přijala křesťanskou víru a nechala se pokřtít. Za to byla svou rodinou zavržena, a tak se uchýlila na venkov.

Tam ji potkal římský konzul Olibrius, kterému se Markéta velmi zalíbila. Markéta jej však odmítla a veřejně přiznala svoji křesťanskou víru, která byla tehdy, v době vlády císařů Diokleciána a Galeria, tvrdě potírána. Markétu tak čekalo kruté mučení a nakonec stětí hlavy.

Pro svou mučednickou smrt byla Markéta svatořečena a stala se patronkou dívek, porodníků, rolníků, ochránkyní před zlem a démony, ale také nebeskou přímluvkyní za příhodné počasí pro sklizeň. Vyobrazována je s křížem nebo kopím, věncem klasů nebo drakem na řetězu. V průběhu staletí jí byla dána pod ochranu spousta církevních staveb.

***

Mezi kostely zasvěcené svaté Markétě patří i ten v Loukově u Meziklasí, ve zpola zaniklé vsi a někdejším samostatném zemanském statku.

Kostel stojí na spočinku melechovských svahů nad údolím Meziklasského potoka.

Na rozdíl od kostelů v Řečici a v Dolním Městě je loukovský kostel architektonicky náročnější stavbou, byť všechny tři svatostánky stavěla jedna stavební huť.

Obdélná kostelní loď zbylé dva podlipnické kostely připomíná, ale kněžiště je dlouhé a mnohoboce ukončené, jako u lipnické hradní kaple. Také kamenické, vrcholně gotické články jsou propracovanější. V čele kostela navíc stojí barokní věž z poloviny 17. století, která zřejmě nahradila původní dřevěnou zvonici.

V interiéru kostela jsou odhalené středověké fresky, objevené v roce 1941. Oproti rečickým a dolnoměstským jsou však datovány až do posledního desetiletí 14. století a jsou podstatně propracovanější. Kromě výjevu ze života a smrti svaté Markéty zachycují třeba Pietu, boj svatého Jiřího s drakem, Ukřižování Krista, anebo Poslední večeři. Okolo kostela je kamennou zdí obklopený malý hřbitov, používaný do roku 1975.

Loukovský kostel se poprvé písemně zmiňuje roku 1352. Nepatřil k lipnickému panství, ale ke statku zemanů z Lúkého, kteří sídlili na dvoře přímo před kostelem. Během husitských válek však zemané z Lúkého o svůj statek přišli a ten byl připojen k lipnickému dominiu Trčků z Lípy.

Po třicetileté válce přestal být loukovský kostel farním a stal se filiálkou farního kostela svatého Víta na Lipnici.

I svatomarkétský kostel v Loukově má svá tajemství a zajímavosti, stejně jako zbylé dva podlipnické kostely.

Nevíme třeba zcela jistě, zda jeho stavbu zadali sami zemané z Lúkého na svém dávném dědičném statku, anebo jej začali stavět lipničtí páni, kteří pak Loukov darovali či odprodali svým loukovským manům.

Kvůli zbytečné demolici někdejšího zemanského dvora v 70. letech 20. století také nevíme, zda a jak byl s kostelem propojen.

Zajímavostí je, že za třicetileté války byl Loukov spolu se Řečicí na necelých sto let oddělen od Lipnice a připojen k Chotěboři, avšak farou stále náležel pod lipnický kostel svatého Víta.

Znovu se Loukov od lipnického statku osamostatnil roku 1741, kdy jej vlastnila sklářská rodina Adlerů, která nad Loukovem provozovala na samotě Rohuli sklářskou huť. Skláři v ní vyráběli hlavně skleněné lékárnické baňky, které se vyvážely až do Holandska. V roce 1763 však Adlerové Loukov prodávají zpět lipnickým pánům. Loukovská sklářská huť na Rohuli však ještě pracovala během 19. století.

V současné době je loukovský kostel svaté Markéty v péči Přátel podlipnických kostelů a prošel již několika rekonstrukcemi. Konají se v něm komentované prohlídky a koncerty, ale i hlavně mše, na které lipnický farář sváží farnice z okolních vsí svým autem.

Ač loukovský kostel nestojí na vysokém návrší, přesto pro něj bylo vybráno místo, odkud je zdaleka vidět jeho malebnost.

Zároveň je od kostela široký rozhled, což nasvědčuje, že se s ním v případě nebezpečí počítalo jako se skrýší.

Kostelní loď se podobá lodím kostelů v Řečici a v Dolním Městě, ale kněžiště je zcela jiné, nákladnější. Nikoliv náhodou se podobá kněžišti lipnické hradní kaple.

Při stavbě kostela v Loukově se řešily i takové detaily, jako okraje říms, které jsou ztvárněny jako lidské obličeje.

Do kostela se vstupuje barokní věží, která možná nahradila někdejší volně stojící dřevěnou zvonici.

Věž však převyšuje stará lípa hned u brány na hřbitov.

Interiér kostelní lodi osvětlují barokní okna, která nahradila původní úzká okna gotická.

Kněžiště však dosud světlo zalévá přes gotická hrotitá okna s kamennými kružbami.

Díky tomu si můžeme ještě lépe prohlédnout nákladnější pozdně gotickou freskovou výzdobu.

Poslední večeři

Ukřižování Ježíše Krista

anebo Pietu.

Samozřejmě nechybí ani příběh patronky kostela, svaté Markéty.

Na hřbitově okolo kostela spí svůj věčný spánek rolníci, skláři, ale i loukovští velkostatkáři

Loukovský dvůr, někdejší sídlo zemanů z Lúkého, býval široko daleko jedním z nejvýstavnějších.

Podle mapy stabilního katastru z roku 1838 se dokonce mezi areálem dvora a kostelem svaté Markéty rozléhala velká okrasná zahrada.

Ještě v 60. minulého století byl dvůr v poměrně dobrém stavu.

Ale lidská hloupost a zlost i zde zvítězila a dvůr byl v 70. letech úplně zbytečně zbořen.

Loukovský kostelík svaté Markéty však přečkal staletí a dál se stkví na východním svahu vrchu Melechova.

Tři kostely, tři hřbitůvky, a nad nimi majestátní Lipnice. Krajina mého dětství a dospívaní. Tam jsme chodili přes les do mého milovaného Loukova na poutě, do Řečice na návštěvy k tetě a do Dolního Města na autobus. Byly to krásné a bezstarostné roky a vzpomínka na ně hřeje u srdíčka.

Děkuji Vám, že jste se mnou vydali na cestu po místech mně drahých.