Rozhovor Jitky Fojtíkové a dalších kolegů ze sdružení „Hliník v sobě“, který se uskutečnil 7.února v kanceláři divadla Semafor s panem Hrabánkem. Pan Hrabánek se uvolil, že zavzpomíná na natáčení filmu „Marečku, podejte mi pero …“ (to je ten pán, na kterého pan Sovák volal: Hovnivál …) Členové sdružení si s panem Hrabánkem chtěli ujasnit, jak je to s tím hovniválem, o kterém ve filmu mluvil a odstranit tak některé nepřesnosti nebo přímo omyly, které v této souvislosti pronikly na veřejnost.
Pane Hrabánku, jaká to byla pro vás doba, když se tenhle film točil? Co pro vás znamenala? Jak na vás doléhala? Jak jste se cítil?
Heleďte, to je tak těžká otázka. Já si nepamatuju, co bylo včera, natož před třiceti léty. Jak a co na mě doléhalo, to já vůbec nevím. Vím, že jsem se v tý době rozváděl. To vím. A že jsem byl nově zamilován a byl jsem v takovým rozpuku a bylo mi všechno jedno. Takže jsem ten film dělal s radostí a byla to taková příjemná práce s panem režisérem Lipským, který je z Pejřimova.
Říká se po Humpolci, odkud pocházíme, že větou „Hliník se odstěhoval do Humpolce“, se chtěl pan režisér Oldřich Lipský jako rodilý pejřimák, humpolákům pomstít, protože existuje odvěká rivalita mezi Humpolcem a Pelhřimovem. Nepadlo něco podobného při natáčení?
Nevím, myslím, že ne. Ale abych vás potěšil, tak vám můžu říct – to teda nemá s filmem nic společnýho – ale mám takovou dohodu s panem Suchým, že vždycky dělám nezasvěcený oko který přijde na první generální zkoušku představení a moje slovo vždycky zní: „Tetička z Pelhřimova by řekla, že tohle je blbý“. Takže já dělám tetičku z Pelhřimova, která je normální ženská a prostě chce po Suchým, aby to tý tetičce z Pelhřimova vysvětlil. Takže Pelhřimov my používáme v divadle často.
Ty strojírny ve filmu, kde se točilo?
Ježiš, to se točilo… Ty strojírny existovaly, ale já si to město už nepamatuju. Vím, že se jelo na Ústí a hospoda u Grobijána tam byla, což je velice známá hospoda, ale to město…vzpomněl bych si za chvíli…To byla normální fabrika, kde se pracovalo a kde se opravdu dělaly zemědělský stroje.
Mě napadlo, jestli to nebylo někde blízko, někde na Vysočině, protože v Pelhřimově byl podnik Agrozet a v Humpolci strojírny, kde se vyráběly hydraulické nakladače.
Ne, ne tohle bylo jinde. Roudnice! Roudnice nad Labem. Omlouvám se všem roudničákům, že jsem si nemohl vzpomenout, ale moje žena si vzpomněla a napověděla mi do telefonu. Roudnice.
A tam byla ta továrna. Myslím, že to byl Agrostroj nebo něco takovýho. Točnu tam měli a využili ji. Pan Lohniský jako Hujer se na ní otáčel začtený do tisku cestou přes vrátnici k píchačkám.
Vznikalo při natáčení hodně improvizací?
Každé natáčení je svým způsobem trošku improvizace. Vy něco nabídnete a ten režisér buď řekne přidej nebo uber… Tam jste nesměl být komičtější, než pan Sovák. Já jsem měl třeba tu rádiovku kterou on nosil. Přišel ke mně a povídá: „Mladej, sundej tu rádiovku, od toho jsem tu já“. Tak jsem si jí sundal, protože mistr je mistr. Já byl mladej v tý době, kandrdas, začínající … vedle něj jsem byl nula v prachu u jeho nohou. On si to hlídal: „Od srandy jsem tu já“ a měl na to právo samozřejmě.
Vy, přesněji postava, kterou jste ve filmu ztvárnil, vysvětlovala co je hrdobec nebo hrdobce? Věděl jste co to je?
To já jsem tenkrát taky nevěděl. To jsou hrdí obecní chudí. Hrdobci. Žebráci, ale nežebrají. Vyhledal jsem si to, poněvadž jsem nechtěl vypadat jako pitomec a pak jsem ohromoval, že to je takhle.
Ono se spíš ujalo to filmové vysvětlení. Setkal jste se s tím?
Ano. Brouk. Hovnivál. To je pravda. To dneska málokdo ví, že je to Nerudův novotvar vyjadřující obecní chudé.
Kde byla škola v níž se točilo? Ta asi nebyla v Roudnici.
To nevím. Já jsem točil v továrně. Do školy jsem nechodil. Byl jsem v bytě a ten byl postavený v ateliérech Hostivař. Ale kde byla škola to nevím.
Vy jste vlastně panu Kroupovi doporučil, aby navštěvoval večerní průmyslovku, ale sám jste ani nevěděl, kde ta škola je…
Tam je krásnej fór jak on tam říká: čtyři mínus…, krach na burze – pět… To se mi tak strašně líbílo jak je to vymakaný od toho Svěráka a Smoljaka.
Byli jste ve filmovém závodním výboru s paní Milenou Dvorskou. To byla tehdy jedna z jejích mála rolí. Vzpomněl byste si na setkání s ní?
My jsme spolu přišli velice málo do styku. Musím říct, že jsem se několikrát velmi silně opil s panem Sovákem, to snad můžu říct …až nám slezly nehty. Ale s paní Dvorskou jsem se míjel. To je krásná ženská, dodneška je krásná.
