Rodiče mě už od útlého dětství vedli k tomu, že číst knihy se prostě má, protože „dobré knihy jsou brusem duchů, pilníkem soudnosti, mastí pro oči, nálevkou moudrosti, zrcadlem cizích myšlenek a činů, našich vlastních pak vodítky“. To řekl Komenský, ne moji rodiče.
Tak se stalo, že jsem za svůj dosavadní život přečetla mnoho knižních publikací, poslední dobou si ale kladu otázku, bylo-li to vůbec k něčemu dobré. S přibývajícími roky si totiž začínám uvědomovat, že to, co jsem přečetla a o čem jsem byla přesvědčena, že vím, vlastně vůbec nevím, neboť postupem věků jsem to prostě zapomněla. Výrobní chyba v mé paměti, která se nestihla projevit, dokud byl mozek ještě v záruce, zapřičinila, že čím více toho poznávám, tím více vím, ovšem – čím více toho vím, tím více zapomenu. A čím více zapomenu, tím méně toho vím. Má to pak vůbec nějaký smysl – ta touha po vědění?
Těmito úvahami jsem se ve větší míře zaobírala, když jsme se stěhovali. Člověk je totiž tvor hamižný s majetnickými sklony. Ani já nejsem vyjímkou, a tak se mi za uplynulá léta podařilo nashromáždit úctyhodné množství knižních svazků. Při zmíněném stěhování jsem se pak musela ptát spolu s Nerudou: “Kam s nimi?” Už bez Nerudy jsem si odpověděla: “No do nového bytečku přece.” Nevěřili byste, kolik váží takových dvacet knih, když je máte najednou unést. Kolik váží dvě stě knih. Kolik váží dva tisíce knih! Poté, když táhnete již patnáctou krabici s knihami, máte toho akorát tak dost. Řeknete si, že si přece nebudete do nového bytu stěhovat všechen ten škvár a brak (tak ve vzteku označíte i soubor Shakespearových dramat). Řeknete si, že knihy roztřídíte, ponecháte si opravdu jen ty oblíbené a kvalitní, a ostatní dáte do antikvariátu. Cha-chá. To je to samé, jako kdybyste dělali selekci mezi svými končetinami: “pravou ruku si ponechám, ale tu levou nakonec zase tolik nepotřebuju, že bych ji usekla?” Kdepak, to nejde. Nad každou knihou vám pláče srdce a nostalgicky vzpomínáte, jak vám s ní bylo dobře, když jste ji četli. Snad jsem se trochu zarazila u dětských knížek, když jsem objevila také takové “skvosty” jako Odvážná školačka a Timur a jeho parta. Ale jen na chvíli. Pak jsem si řekla: “Co kdyby jednou moje vnoučata byla vášnivými čtenáři? Pak si jistě ráda přečtou Bellu a Sebastiána či Lovce mamutů.” (Tady musím podotknout, že mé dospělé děti za svůj dosavadní život přečetly asi jen dvě knihy, a to v první třídě Slabikář a ve druhé Honzíkovu cestu. Předpoklad, že má vnoučata se od nich budou lišit, je stejný, jako předpokládat, že náš pes sestrojí perpetuum mobile.)Nicméně se mi podařilo vyřadit tři tituly, a to Z Buzuluku do Prahy, Gorbačovu Perestrojku a Rukověť začínajícího rybáře (v životě jsem ryby nechytala a nevím, jak se tato publikace u mě vůbec ocitla). Vše ostatní se stěhovalo společně se mnou. Nemusím snad poznamenávat, jak nadšení byli ostatní členové rodiny, kteří mi pomáhali s přepravou. Syn studující management si bleskurychle spočítal, kolik je v knihách uloženo financí a co by si on za ně mohl koupit, pokud bych ty peníze neutrácela za knihy, ale šetřila a nyní mu celý obnos předala.
Ovšem postihl mě jiný problém. Nové uspořádání knih zapřičinilo, že nejsem vůbec schopna v případě potřeby nalézt požadovaný titul. Nedávno jsem si potřebovala ujasnit jakési historické souvislosti z roku 1952, a tak jsem hledala Tigridův Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu. Byla jsem si jista, že jsem tento uctívaný svazek dala na nějaké přední dobře viditelné místo, ovšem tam nikde nebyl. Začala jsem tedy vyndavat všechny knihy z polic v domnění, že hledanou knihu objevím někde zastrčenou. Samozřejmě, že jsem ji nenalezla, ale narazila jsem při tom na knihu Mayday, kterou jsem četla někdy asi před patnácti lety a vzpomněla jsem si, jaký to byl napínavý zážitek. Bezděky jsem se pustila do listování a během minuty se začetla, nevěda o okolním světě. Probralo mě až kručení v břiše a zjištění, že už je téměř večer a já jsem původně chtěla nandat prádlo do pračky, vyluxovat, upéci štrůdl a připravit večeři. Zbytek dne jsem pak strávila otíráním knih od prachu a jejich urovnáváním zpátky do polic. Knihu Pavla Tigrida jsem si druhý den došla půjčit do knihovny. Tuhle se u mě zastavila kamarádka a tolik hledanou knihu mi předala s omluvou, že si ji asi před třemi roky vypůjčila a zapomněla mi ji vrátit.
Stejně si říkám, že až budu mít jednou čas – až budu mít dovolenou – až budou Vánoce – až budu v důchodu – až někdy, že si sednu a stvořím soupis všech svých knih, jakož i místo jejich uložení. Prozatím vím, že si nic nepamatuji a že je marné pokoušet se o nějaké sondy do života mých knih. Žijí si prostě samy tak, jak ony chtějí a nadále si přebývají na pro mě utajených místech. Jo, a víte, co řekl Ladislav Mňačko? “Knihy jsou jen sentimentální haraburdí, za které někteří podivíni vyhazují většinu svých příjmů.” Vzácně se tak tento významný spisovatel shodl s názorem mého syna, který ani neví, že někdy nějaký Mňačko existoval.
co se týče knih, před lety jsem udělal radikální řez právě v podobě odsunu několika přepravek do antikvariátu a propití té trošky peněz co jsem za ta moudra získal. A byl jsem opravdu nekompromisní, Dva roky prázdnin ilustrované Burianem mi rvali srdce, stejně jako Cesta slepých ptáků. A naopak jsem si z antikvariátu několik knih donesl – takový je hold potravní řetězec. Radikální redukce mé knihovny byla nutná z důvodu mého životního stylu. Zbytek knih jsem zabalil do krabic a tento týden jsem po několika letech stěhování a roce bydlení na jednom místě (překvapivě) postavil knihovnu, knížky z krabic vybalil a naskládal do polic. A byla to krása. Také jsem zjistil, že některé knihy mám dvakrát. Překvapila mne i ta zmíněná Cesta slepých ptáků o níž jsem se domníval, že mne opustila již před lety v antikvariátu :-). Ale je to krása vidět ty knihy pěkně naskládané bez ladu a skladu (to je paradox) v knihovně ,Lev Pelén vedle filozofického slovníku. Jenom kuchařky jsem přesunul do kuchyně. Mám tři – saláty, dobroty z pánve a míchané nápoje 🙂
Vidíš to, vidíš to ….. i „slepí ptáci“ si dokážou najít „cestu“ zpátky domů. 🙂 No není to krásný?
Ale, jak jsi, PROBOHA, mohl vyměnit knihu ilustrovanou Burianem za tecquillu? Ty barbare!!! 🙂
Apropó – jsem hrozně zvědavá, jak bude stěhovat svoje knihy z US Axl. Chi-chi-chi, to mu fakt nezávidím.
tak toho bych se nebal, tech par vytisku „Playboye“ a „Alaska adventurer“ snadno strci do igelitky nebo je vyhodi
Na Playboye seru, to je časák o ničem. Ale jestli chceš tak Ti přivezu to číslo s nahou Shanen Doherty, co jsi mi ho poslintal na záchodě, když jsi tady byl. 🙂 No a ty dvoutunový hančiny vydání Voque taky netáhnu. To bych si fakt už musel najmout kontejner.
Ale Alasku nedám, to jsou tak skvělý časopisy, že by z toho byla i skvělá knížka. Ale i to mi pořádně zatíží přepravu. Já jich mám za těch pár let tolik, že bych musel mýt těch igelitek 50. :((
ta shanon doherty uz vysla i u nas takze to tahat nemusis 🙂 Ale myslim, ze ten voque je podstatne dulezitejsi nez nejaka aljaska 🙂 Staci posledni rocnik, lonsky modely stejne nikoho nezajimaj 🙂
Tak si proto přileť. 🙂 Ale mám dojem, že kdybych Ti poslední ročník místního Voque naložil do kufru, tak že by jsi s ním ani nehnul. Zrovna teď přišlo Hance poslední číslo (Hanko to Tě štve že tu nejsi co? :)) a má pouhých 310(!) stran. :)) To je docela dílo na časopis né.
No to bude zajímavý. Bude to těžký jako sviňa, a já se musím vejít do třech metráků. Ale ty skvosty americké literatury musím nějak přepravit. Ještě že všechny knížky tady jsou většinou s papírovejma deskama. Ale problém bude natahat zpátky i tu českou literaturu, co jsem si sem za ty tři roky natahal. :))))
poradim ti, hanaka nema co delat, kup za par doalru nejakej levnej scaner, vsechno to vypal na DVD a mas to :-))
Ty jo, dóóóst dobrej nápad. Skener bych i měl, ale průser je že Hanku mám doma za mořem. 🙁 No a já se s tím teda skenovat nebudu. 🙂
tequillu? To bylo sotva na pivo. A mela orvanej hrbet, ale desne.
jo a cesta slepych ptaku byla soucasti trilogie, kterou jsem taky kdysi mel. A kdybych ji mel i v tom antikvariatu tak jsem mohl dostat balik
Sorry ale to jsem si nemohl odpustit a musel jsem ten obrázek k tomuhle článku přiložit. To se prostě hodí … 🙂
Netřeba se omlouvat – ten obrázek je naprosto skvělej!!!
Hlavně, jestli si ho prohlédl taky Kapík :-))
no ja jsem si ho samozrejme vsimnul a nevim co to ma se mnou spolecnyho. Ja jsem mozna za svuj zivot precetl vic knih nez ty s axlem dohromady.
HA-HA-HA, ty se teda cejtíš! :-))) Uvědom si, že já jsem četla už v době, kdy ty jsi ještě chodil po houbách 🙂 Taky by mě zajímalo, kde by jsi vzal čas na čtení, když: buď sedíš u počítače nebo v hospodě, nebo hraješ golf, nebo proháníš pražský prostitutky, nebo nakupuješ hadříky :-)))
No, nebuď tak vztahovačnej – to byla jenom reakce na to, jak jsi napsal, že jsi prodal pár knih do antikvariátu a tu trošku obdržených peněz PROPIL. Bylo to myšleno z legrace, jak napovídal i smajlík na konci věty. Jinak samozřejmě vím, že jsi děsný intelektuál – viz filozofický slovník v tvé knihovně :-)))
1. napsal jsem mozna!
2. ja jsem do svych cca 14ti let nedelal nic jineho nez ze jsem lezel v knizkach, pokud se pamatuju. Rodice mne museli vyhanet ven si hrat. Takze jsem toho stihnul pomerne dost. Samozrejme to byl v te dobe vetsinou dobrodruzny brak, ale ja nemluivil o kvalite
jo a za zadnyho intose se nepovazuju, pravidelne se meju, striham si obcas vlasy, ctu brak (Spy, Red Hot a tak) a vubec mi to nevadi.
:-))) – víš, co to znamená?
Ty jsi fakt beznadějnej případ! Copak nemáš ani špetku smyslu pro humor? Prosím tě, pochop, že vše, co jsem do předešlých komentářů napsala, bylo myšleno z legrace. Jinak mi je srdečně u prdele, jestli si stříháš vlasy a nehty, já ti taky nesděluju, jestli si holím nohy a podpaždí. :-)))
BTW: Ty fakt čteš Spy, jo? Hmmm, to opravdu nebudeš intoš… Hele, ale Čtyřlístek taky není špatnej.
:-))))))))))))) TO BYLA ZASE SRANDA, VÍŠ?
(Ty brďo, já se tu u počítače řežu smíchy, když si představím, jak ty se vůbec nesměješ!)
Hele to už je podruhý, co jsi se do mě obul s tím, že jako naznačuješ, že já čtu málo knih. 🙁 Nechápu, podle čeho si dovoluješ tak usuzovat a jak Ty můžeš vědět kolik jsem toho já přečetl? To že to nikde nevytrubuju a že se nesnažím ohromit své okolí citáty z knih ještě neznamená že jsem četl málo. Možná že jsem toho přečetl míň než Ty (to já se narozdíl od Tebe netroufám hodnotit a ani to někomu předhazovat), ale prosil bych Tě, aby sis podobné intervence vynechal. Já čtu pořád pravidelně, a to dokonce i v cizím jazyce. I když to né vždy musí být kvalitní literatura.
Tak teď jsem se krásně vynachválil, jakej jsem čtenář. 🙂
BTW: Ségru sis nevybral asi zrovna jako dobrého soupeře. Ta co všechno přečetla ….