Následující scénku jsem zažil nedávno v supermarketu Penny. Češi zdá se našli způsob, jak v obchodě za jídlo ušetřit velké peníze. Řetězce jako Kaufland, Penny, Billa a Lidl ale doslova zuří.
Upozorňuji, že tato událost se neodehrála v humpoleckém Penny, ale v cela jiném městě. Jako obvykle jsem si nakoupil co jsem potřeboval a stojím u pokladny. Přede mnou pán. Najednou se ho pokladní ptá „Co to máte?“ a pečlivě prohlíží igelitový pytlík s obsahem. „Banány.“, odpovídá pan zákazník. „No to jsou nějaký divný banány, kde jste je vzal?“ „Ne, to jsou obyčejný banány, jenom jsou oloupaný.“.
Chvíli nám to s panem pokladním vrtalo v hlavě, ale pak jsme to pochopili. „No ale to nesmíte?“ „Proč bych nemohl. Já si chci koupit banány a ne banánovou šlupku.“ „Ale banány se prodávají v celku i se šlupkou.“ „Ale proč? Já nechci platit za šlupky. Vždyť tam na to máte i koše. U kedlubny si lidé taky odtrhávají to zelené listí a hází to do koše. Proč bych to nemohl dělat u banánů?“ Pan pokladní se začínal potit. A já bavit. V té chvíli do toho se přidal pán z ochranky co hlídal u vchodu. Byl na zákazníka docela arogantní a ostrý, ale ten se nedal. Záhy byl přivolán vedoucí prodejny. Ten opět zákazníkovi vysvětloval, že to dělat nemůže. Zákazník si ale trval na svém. „Nic špatného jsem neprovedl. Nikde nemáte napsáno, že musím ty banány kupovat ve šlupce. Nikde není zakázáno že je nesmím oloupat. Mám na to právo. Jestli chcete zavolejte policii.“ V té době už se začala u pokladny dělat pěkné frontička, jelikož byla otevřena pouze jedna pokladna. No a už dopředu začaly chodit nasupené ženštiny, které na vedoucího a na pokladního pokřikovaly věty jako „To máte na prodejně jen jednoho prodavače?“ „Proč neotevřete druhou pokladnu?“ a další dotazy.
To už se potil i pan vedoucí prodejny. Nařídil tedy pokladnímu „Dobře, tak to pánovi namarkujte. Ale tohle dělat nesmíte a příště vám to neprodáme.“. Pan pokladní tady namarkoval banány, vzal další pytlík. Ale to já už jsem viděl, že se jedná o květák, z kterého je vyříznutý stonek a košťál. Pan pokladní se opět jenom udiveně podíval na vedoucího. Ten jennom zakroutil hlavou, mávl rukou a odešel někam hledat dalšího pracovníka, kterého by poslal na pokladnu. A nebo možná, aby namaloval ceduli „Loupání banánů a vyřezávání košťálů zakázáno!“
I když nenávidím čekání na pokladně a jindy bych byl hodně naštvaný, tak abych pravdu řekl, tentokráte mě to vůbec nevadilo a moc jsem se bavil. Obdivoval jsem tu trpělivost zákazníka, a jak si trval na svém a nenechal se rozhodit, natož vůbec přesvědčit.
Co jsem tak četl, tak tento trik zřejmě Češi okoukali v zahraničí, kde se těší velké oblibě. Obchodním řetězcům se takovéto počínání nelíbí, avšak není úplně jasné, zda proti němu mohou nějak postupovat. Podle všeobecných představ samozřejmě ano, ovšem kdyby se celá záležitost dostala k soudu, je otázkou, jak by to vyhodnotil. Přeci jen si člověk nechce kupovat slupku, ale samotné ovoce, a také tak činí. Rozhodně to nelze brát tak, že by nezaplatil a podobně.
Například obchodní řetězec Lidl to ale vidí jinak. Pro server TN.cz uvedl, že cena zboží je stanovena včetně slupky a zákazník ji musí akceptovat. Pakliže by byl někdo přistižen při loupání ovoce přímo v prodejně, znamenalo by to vznik škod na majetku. Vyjádření potom jde ještě dále, a to v duchu toho, kde bychom byli, kdyby se na prodejně povalovaly slupky od banánů. Hrozilo by totiž také riziko úrazů.
Podobné nápady se však tu a tam objevují a obvykle se stávají velmi populárními. Populární pak ale nejsou u českých zákazníků velké obchodní řetězce. Ba právě naopak. Lidé by v nich nejraději za ty přemrštěné ceny nenakupovali, avšak nic jiného jim často nezbývá. A tak berou zavděk jakoukoliv možností, jak si pomoci a trochu si přilepšit na úkor velkých hráčů na trhu. Vzhledem k tomu, jak drahé potraviny dnes jsou a jak málo si jich lidé mohou dovolit, se dá předpokládat, že podobných pokusů bude spíše přibývat.
1. Do „velkých řetězců“ nelezu. Ne, pokud to není absolutně nezbytné. V Humpolci bez problému nakoupím u „malých“, obvykle v Růži.
Přestřelené ceny řetězců mne netrápí a „přestřelené ceny“ u malého obchodníka rád akceptuji. Protože, u řetězce se zisk projeví tak jen někde v grafu na poradě managementu, kdežto u malé firmy je to třeba vánoční premie pro prodavačku, opravené dveře prodejny, nebo dovolená majitele.
2. Mám výslovně zakázaný Kaufland (P4, Michle – ale platné pro všechny KupZemě co jich na světě jenom je), kde jsem se dopustil neodpustitelného prohřešku, totiž směňoval jsem své peníze za zboží, co tam měli v regálu.
Výše uvedené, pokud to není přibarvená, odposlechnutá storka, oceňuji. V mém světě by dotyčný banány napřed zvážil a vytiskl si „správnou“ cenovku, pak oloupal a pak nechal dotyčné pracovníky pokladny, ostrahy a vedení dohrát hru až do hořkého konce. A i jinak konat. Například tisknout cedulky „neloupejte nám tady banány“
No kdyz to vezmu ad absurdum, chtel bych za uvedenym „zakaznikem“ stat, az bude kupovat treba vino nebo pivo 🙂
Vino a pivo se ale neprodava na vahu 🙂
OK, dobre. Co ryby?
Nikoho nezajímá kam lezes nebo nelezes, chod si do Ruze a buď spokojen.
Nevim co pokladni resil. Proste cena za kilo je se slupkou, bez slupky nic neprodovame. Kasa cink a mazej ty tupy jelito.
Na tuhle scénu jsem si vzpomněl, když jsem dneska uviděl tohle video:
https://www.youtube.com/shorts/GJJGXc74BqE
Ta reakce toho pokladního je prostě nesmrtelná!
ano a rekneme, ze v tomto pripade i adekvatni. Mimochodem, zakaznika nikdo nenuti kupovat zminovane banany a pokud neakceptuje zpusob stanoveny prodejcem, vzdy ma pravo jit jinam a produkt nekupovat. To same lze pak zminenemu nespokojenemu zakaznikovi udelat napr. s pivem. Proste obsah vylit do pytliku a cus. Mozna nekdo bude chtit argumentovat rozdilem kusy a vaha. V poradku. Stale plati verze 1. Kupovat to nemusite. Nebo se pak vsichni dockame zpusobu prodeje cehokoliv na kusy. Jako u peciva. A bude po problemu.