Ahojky Axle,
protože mě stále vybízíš, ať Ti za Velkou louži napíšu, co je nového v Humpolci, vzala jsem si dneska tužku a papír a rozhodla se, že Ti teda splním Tvé velké přání.
Asi půl hodiny jsem zevlovala na bílou stránku papíru, poklepávala si propiskou a přemýšlela, o čem Ti mám vlastně psát. Co bys řek, že se v Humpolci asi tak děje? Vážně nevím o ničem zajímavym, co by ses už stejně dávno nedozvěděl z internetu. To je taky vynález – dneska už ani neukradneš máslo
Ne všichni mladí se ale baví stejným způsobem. Rovněž ve čtvrtek se v Humpolci konala soutěž Automechanik junior 2005, kde se utkali budoucí automechanici z osmi učilišť Vysočiny. Každý kluk si prostě hraje s autíčky jinak, že.
Ten den odpoledne jsem si chtěla koupit sandály , a tak jsem zašla do jednoho z místních obchodů s obuví. Sandály jsem si teda nekoupila, protože obuvní návrháři zřejmě začali čerpat inspiraci od našich vietnamských spoluobčanů, tudíž v nabídce jsou pouze boty, které vypadají jako desetitisíce dalších povalujících se po všech možných vietnamských obchůdcích a tržnicích. Když zjistíš, že si v Humpolci po šestnácti letech od revoluce nemůžeš koupit jiný křusky než “vietnamky” (tj. z umělý hmoty na tvrdý podrážce), tak Tě to – slušně řečeno – nakrkne. Je to dost smutný na to, že Česko bývalo vyhlášený svým obuvnickým a textilním průmyslem. Hold slavná privatizace si vyžádala svou daň.
Ale jinak jsem se v tom obchodě pobavila. Prodavačce tam líčila nějaká její známá průběh oný zmíněný nehody. Vypravovala jí, jak ňákej zfetovanej vrazil svým autem do dalších dvou, že začalo hořet, ale jemu se podařilo ujet, jenže stejně ho pak chytli. A že ve Lnářský před “Kašparem” někdo jiný srazil autem jakousi babku, co šla po chodníku. Musela jsem rychle odejít, protože jsem se při tom kvokání přistihla, jak si mimoděk čechrám zobákem peří. No ale aspoň má Humpolec týden o čem mluvit, že jo.
V pátek se v Humpolci na náměstí konal tradiční Majáles. Se svojí hudební produkcí tam vystupovali Minerva, Ozzy Ozbourne Riveval, Flaret, Lenka Dusilová, Ready Kirken. Chtěla jsem se jít večer podívat, jak se baví dnešní mládež, a přitom nostalgicky zavzpomínat, jak jsme se uměli za mladých let ožrat my, ale byla taková kláda, že jsem si to rychle rozmyslela a radši se dívala na hokej. Takže Ti ani nemůžu vylíčit, jak Majáles probíhal, jenom jsem se dozvěděla, že účast byla i přes nepřízeň počasí celkem hojná a že se na pivko čekalo dvacet minut. Ale jinak asi teklo proudem, protože druhý den ráno bylo město posetý kelímkama, jakož i jiným neřádstvem.
S těmi květnovými slavnostmi se stejně roztrhnul pytel. Pochopitelně – je to velká událost, to 60.výročí konce 2.světové války. Zatímco v Humpolci v sobotu na náměstí vystupovaly místní hudební sbory a v muzeu se promítaly autentické záběry z osvobození Humpolce, v neděli se na letenský pláni v Praze konala velkolepá vojenská přehlídka za účasti našeho pana prezidenta. Je to fakt moc pěkný, tohle vzdávání poct. Já si ale pokaždý při tom “kladení věnců” vzpomenu – kdoví proč – na Krylovu písničku “Neznámý vojín”. Taky mi přijde poněkud kontroverzní pořádat při výročí konce války zrovna vojenskou přehlídku. No, asi budu nějaká divná. Ale stejně rozvažuju, mají-li tyhle švancparády nějaký význam, když pak novináři udělají anketu mezi dětmi a mladistvými a dozví se takové informace, jako že Terezín je planetárium a Adolf Hitler byl českým prezidentem. Div se však nedovzdělaným dětem, když ministr spravedlnosti Pavel Němec na otázku, kdo napsal slova české státní hymny, odpoví, že to byl František Škroup. Kdyby sis snad pomyslel, že se pan ministr jen popletl, tak na to rychle zapomeň, protože na další otázku, jak se jmenuje největší ostrov světa, pan Němec odvětil, že neví. Panečku, to máme ministry, co? Proti takovým jsem já úplná vědma, a že toho vím sakra málo!
Ale abych se vrátila k Humpolci. Čéče, Axle, máme tu počasí jak v závěru listopadu na Šumavě. Květen – lásky čas a člověk aby chodil v kulichu a rukavicích a nejlíp, kdyby ještě ze sklepa vytáhl válenky, co tam zůstaly po našich “asvabadítěloch”. Myslím si, že kdyby se mnou nějaký chlap (čistě hypoteticky) švihnul na rozkvetlou mez, takže by mě pak musel odsekávat krumpáčem, protože bych přimrzla. Anebo by musel bejt děsně rychlej! No to víš – Vysočina. Jaro sem zavítá koncem června, v červenci se chvíli ohřejeme a v srpnu tu bude zase podzim. Spousta humpoláků už vyráží na dovolenou do teplých krajin, páč se chtějí na léto trochu opálit, aby nevypadali, jak když pochází z Reykjavíku. Taky bych jela, ale obávám se, že jen co bych z Humpolce vytáhla paty, už by se tu událo něco bombastickýho a já bych to prošvihla. A pak bych Ti o tom nemohla napsat.
No nic, měj se tam v tý daleký americký zemi krásně a zase někdy příště.
tak tohle je ale hodně moc dobrý !!!!
tak tohle je ale hodně moc dobrý !!!!
Mnohokráte děkuji za aktuality z Humpolce. Co bych bez Tebe dělal?!?“ Vždyť od nikoho jinýho se nic pořádného nedozvím …. 😉