Povídka od jednoho z čtenářů
NEZAPOMENEME
Květinářka vynáší květiny před svůj krámek. každé ráno chodím okolo její prodejny. Má tady takovou černou tabuli, kde křídou vypisuje nabídku květin. Bezejmenná květinářka. Ona bude stará asi jako já, možná mladší. Chodím okolo už pár let. Nikdy jsem si tady nic nekoupil. Proč taky. Kytka uschne a vyhodí se. V květináči jich po rodičích pár doma mám. Postupně mi odcházejí. Nač ještě kupovat další. Zapomínám je zalít.
Dneska máme uzávěrku. To bude den.. Příští měsíc kontrola z Okresu. Zase budu chodit domů večer.
Květinářka je už asi doma. Ne, svítí tam vzadu. Vracím se pozdě z Úřadu. Proč se vlastně už neožením? Měl jsem několik známostí. Ta poslední odešla s velkým křikem. Chtěla dítě a zázemí. Já si prý ještě nosím práci domů. Asi to nebyla partie pro mne. Ale nač spěchat. Něco ještě našetřím a můžu třeba rok cestovat. Pojedu do Austrálie. Taky bych mohl do Ameriky. Klidně zvládnu obojí. Jeden rok Amerika a pak Austrálie.
Květinářka opečovává svůj obchůdek. Že jí to baví. Co vlastně prodává takhle na podzim? Nemám rád říjnová rána. Obzvláště takovýhle mlhavý. Kontrola z okresu prý byla spokojená. Možná mě udělají vedoucím oddělení. No aspoň něco povzbudivého v tento zamračený den.
Květinářka dělá okolo obchůdku vánoční výzdobu. Padá první sníh. Sakra proč to padá? Do večera to stejně roztaje. Na ceduli je napsáno: „Prodej vánočních stromků“. Tak to bych jí mohl udělat kšeft. Proč ale kupovat stromek? Naši už před lety pořídili takovej umělej. V lese uřízli jednu větev pro efekt. Je to i pro přírodu lepší. Určitě ho ve skříni zase najdu. Měl jsem ho i loni. Nebudu to měnit.
Květinářka je u svého krámku. Stojí tu nákladní auto. Nosí spolu s řidičem stromky. Teda to toho tolik prodá? Kolik má asi na jednom? Ale stejně takováhle otročina. Od nevidim do nevidim. Já jdu taky dlouho z úřadu. Mám důvod. Už je to jisté. Od ledna budu vedoucí oddělení. Hlavně, že mi něco přidaj.
Květinářka sundala zimní výzdobu. Konečně už polevily ty mrazy. Na tabuli má napsáno: „sazenice salátu a kedluben“. To ještě dneska někoho baví pěstovat? Vždyť jsou toho plný obchody. Měl bych dělat něco se svým starým bytem. Rekonstruovat ho. Taky bych mohl začít stavět barák. Určitě to musím promyslet.
Květinářka pořád kmitá okolo svý prodejničky. Čas utíká. Střídá sortiment. Na její černé tabuli poznávám roční období. Jaro, léto, podzim, zima a pořád dokola. To bych tak chtěl dělat.
V Úřadu mě potěšili. Prý se se mnou počítá na vedoucího pobočky. Možná budu i ředitel na okrese. Měl bych se ještě rozmyslet kde začít stavět. Dojíždět 30 km na Okres by byla otrava.
Květinářka zase vynáší květiny v květináčích před prodejnu. Proč je vlastně nenechá venku. Je teplo. Aha, krade se. Dneska jdu z práce dřív. Už jsem se rozhodl. pozvu květinářku na večeři. Jdu dovnitř krámku. Zrovna říká do telefonu:
„Jo já vim, že svatební kytici kupuje ženich. Tak já si jí připravím a ty jí odemne koupíš. To jsem to dobře vymyslela viď?“
„D-d-d-d-obrý den“, říkám a pokračuji:
„Vezmu si tenhle kaktus. Ten se nemusí moc zalívat. Mám pravdu?“
Zaplatím a jdu. Nu co, pozvu na večeři jinou.
Květinářka má dnesk obchůdek celej nazdobenej. No jo bude se vdávat.
Už abych byl v práci. Řeknu šéfovi o roční neplacený volno. Když ho nedá, tak odejdu. S mojí praxí mě určitě vezmou všude. Už se těšim do Ameriky. Prej tam jde levně koupit starší auto. Celý státy s ním projedu. Je to nejlepší. Půjčovny jsou drahý. Ostatní doprava taky. Na konci cesty se to auto zase prodá. Když ho dobře koupím, prodám ho pak za stejnou cenu, nebo i za víc. Cesta po Americe mě bude stát jen benzín. Ten je tam levnej.
Květinářka tu dneska už není. Jdu domů později než ona. Stmívá se.
Jsem ještě v šoku. Chtěl jsem říct šéfovi o svých plánech. On mě předešel. Koncem roku končí. Chce si užít vnoučata a zahrádku. Počítá se mnou na svoje místo. Ředitel na Okrese není proti.
Květinářka tady dlouho nebyla. Jen nějaká důchodkyně. Jo dneska tu je. Před prodejnou má kočárek. Kam ty lidi spěchaj. Berou se mladý. Dělaj děti. Pak se o ně staraj. Děcka na ně stejně kašlou, až vyrostou. Hrajou na automatech. Flákaj se. Berou drogy. Takovej život je na nic.
Květinářka má svůj krámek stále upravenej. No, když jí to baví. Okolo jezdí dva výrostci na kolech. To budou její. Ten čas letí. Dneska se mi vůbec nechtělo vstávat. Divně mě píchá u srce. Někdy bych měl zajít k doktorovi. Až dodělám tu velkou uzávěrku. Takhle se zadejchat. To se mi dřív nestávalo. Sem jsem došel skoro bez dechu.
Květinářka drží kytici tmavejch růží, nese ji do vázy před obchod.
Jdu z práce pěkně nakrknutej. Proč se na všechno nevykašlu. Dneska ty mladý nemaj žádný zábrany. Nějakou úctu ke služebně starším. No ten mě teda rozčílil. Když si na to vzpomenu. Takovej mladej cucák. Prej byl dva roky v Americe. Má zkušennosti ze zahraničí. Byl by lepší šéf. To mě to píchlo. To mě bolí u srdce. Musím se nadechnout. Květinářka běží sem. Proč? To se mi točí svět. Padám na zem. Všude samá růže a tma………..
Květinářka telefonuje na Úřad.
„Pane řediteli volají vás z květinářství kůli tomu věnci na páteční pohřeb.“
„Jo jo hned si to vezmu“.
„Ano, dobrý den, máte pro nás tu kalkulaci?“
„Aha to je to takový rozdíl s umělými květinami? Jak to prosím vás vypadá?“
„Není to skoro poznat?“
„Tak tam dejte ty umělé chryzantémy. To víte musíme šetřit. Obvykle posíláme kytici, ale pokud vím, toto bude jediný věnec.“
„Jo nějaký text? A co se obvykle píše?“
„Ano tak tam dejte: ,Nezapomeneme, tvoji spolupracovníci´, nebo ještě lépe: ,Nikdy na tebe nezapomeneme, tvoji spolupracovníci´.“
„Že by se hodilo oslovení? Tak ho tam dáme.“
„Ano, ano nejlepší bude křestní jméno“.
„Tak to je všechno, fakturu pošlete na náš úřad.“
„Jo vidíte to jméno. Celý den jsem v jednom kole, už když jsem si bral váš telefon, musel jsem přerušit jednu schůzku. Teď už mě sekretářka volá na poradu. Tak už musím končit. Já nebo sekretářka vám ještě dneska určitě zavoláme a všechno upřesníme. Zatím nashledanou.“
