Jedna historka za pivo
i s několika fotografiemi, co dneska filmaři neudělají, jen aby byl výsledek podle jejich představ …
„No jo, na našem hradě se občas dějou věci. Tak si to jen představte…“
povídá mi sympatický průvodce z hradu Lipnice nad Sázavou, když už měl po šichtě a seděl se mnou večer za jedním stolem dole pod hradem, v hostinci u U české koruny a popíjel zasloužené pivečko po náročném dni.
„Poprvé v životě jsem tady viděl obrovský jeřáb, který si za sebou vozí závaží.“ Pokračoval pan průvodce, když viděl, že mě to zajímá. „Hrad měli pronajatý filmaři. Točili tam nějakou reklamu. V českém prostředí točil americký štáb s japonským režisérem reklamu na nějakej asijskej šmejd :)) Furt se jim nelíbilo světlo. Bylo teplo, vlastně pořádnej hic, protože sluníčko dost svítilo a to nebylo podle jejich gusta. Objednali si tedy ten největší jeřáb co se snad dá sehnat, upevnili na něj pochybnou konstrukci, která měla dělat stín. Bylo to v podstatě jediné řešení, které nijak nepoškozovalo hrad, to by je jinak pan kastelán hnal … Ještě že máme dole pod hradem velké a pevné parkoviště, kde se mohl jeřáb relativně bezpečně zakotvit!“
Pan průvodce se napil, pohladil svého psíka pod stolem, změřil pohledem všechny přítomné za stolem a pokračoval.
„To ale ještě nic nebylo, to jsou jen stroje a nějaké technické řešení, které je pro nás laiky fascinující pro ně asi běžná rutina. Jenže na nádvoří byla postavená a zapálená hranice a na ní se měl jako upalovat nějaký kacíř. Jenže jak to pořád nešlo s tím světlem, i bez opravdového ohně bylo nesnesitelné vedro, tak ten člověk na té hranici byl opravdu připálený. Myslím, že ty peníze co mu za tuhle práci dali byly zasloužené. Nechtěl bych být v jeho kůži.“
Foto: Pierre, díky
