Zápalková nálepka byla kdysi malým uměleckým dílem, ale dnes už výtvarná stránka značně podléhá komerci. Ještě se však najdou sběratelé, kteří se specializují na sbírání zápalkových nálepek. Tři z nich právě v těchto dnech představují část svých sbírek v muzeu na Horním náměstí. Dveře expozice se slavnostně otevřely v sobotu. Jedním z vystavovatelů je Jan Hůla, který rozšiřuje svoji sbírku rovných padesát let.
Kolik je ve výstavním sále k vidění exponátů?
Stěží je lze všechny spočítat. Předpokládám, že jich zde
návštěvníci uvidí asi deset tisíc. Jsou chronologicky uspořádány od
těch prvně vydaných až po nejnovější. Také je možné porovnávat kvalitu
českých nálepek s nálepkami z jiných států. Výstava je určena pro děti
i dospělé, z tohoto důvodu jsme vybrali motivy, které lidi upoutají.
Mezi ně patří například pohádka, příroda nebo květiny. Amatérští
sběratelé zde zároveň mohou pořídit speciálně vyrobenou sadu
zápalkových krabiček s motivy Humpolecka.
Proč jste si vybral za svého koníčka zápalkové nálepky?
Zápalková nálepka je nejmenším plakátem na světě, který po
dlouhou dobu nechyběl v žádné domácnosti či podniku. Zápalky
potřebovali kuřáci i nekuřáci, prostě každý. Lidé mají o sběratelství
zápalkových nálepek zkreslenou představu, protože většina viděla pouze
jednu nebo dvě nálepky ze série. Ale když mají možnost prohlédnout si
čtyřiadvacet kusů pohromadě, tak žasnou. Bohužel, dnes tento i většina
dalších podobných koníčků zanikají. Změnil se způsob života a lidé na
to prostě nemají čas. Nedostává se ani finančních prostředků.
Kdy se vám podařilo získat první zápalkovou nálepku?
Bylo mi asi třináct let. V té době jsme ve škole za odevzdané
sběrné suroviny dostávali zápalkové nálepky. Dříve se nechaly dokonce
nalézt na silnici. Dnes bohužel zápalky nahrazují zapalovače, což je
pro sběratele nepříjemné. Hlouběji jsem se o nálepky začal zajímat až
na vojně. Vstoupil jsem do sběratelského kroužku, což mělo nesporné
výhody. Dostalo se mi cenných rad od sběratelů a také jsem navštívil
první výstavy. Posléze jsem si objednal filumenistický časopis, se
kterým zároveň chodily horké novinky. Proto jsem se začal zajímat o
další rozšiřování své sbírky.
Filumenii se věnujete celých padesát let. Kolik kusů čítá vaše sbírka?
Neshromažďuji pouze kvanta papírů, ale snažím se sbírat jen
vyvedené kusy. Sháním nálepky z celého světa. Ve sbírce nechybí
Venezuela, Jižní Amerika, ale nejvíce se mi líbí Japonsko a Čína.
Zvláště v posledních dvou jmenovaných státech jsou na nálepkách
nádherně graficky vyvedená města. Zajímavý je exponát z Afganistánu,
kde je na vrchu krabičky zároveň návod jak škrtat.
Jak široká je vaše členská základna?
Když jsem začínal, bylo nás v Československé republice deset tisíc filumenistů. Dnes je nás 650.
Které roky považujete za zlaté období filumenistů?
Jedná se o šedesátá a sedmdesátá léta minulého století. Na etiketách se objevovaly alpínky nebo motivy divokého západu.
Filatelisté za nejdražší známku považují Modrý Mauricius. Na kolik by vás vyšla nejcennější zápalková nálepka?
Při oceňování hrají velkou roli stáří, kvalita a počet vydaných
kusů. Úřední odhad té nejcennější je necelý půlmilion korun. Je jediná
svého druhu a o sběratelské hodnotě raději nehovořím.
Jakých nálepek si ze své sbírky nejvíce ceníte?
Jednou z nich je krabička zápalek pro domácnost z roku 1890, z
které mi ještě chybí polovina střechy. Dalším klenotem je krabička z
roku 1905. Zub času se na ní už sice podepsal, ale jedná se o opravdový
skvost. Další zajímavostí jsou zápalky americké armády s popisem, jak
se zachovat při nákaze malárií.
Je vám bližší název sirky nebo zápalky?
Více vžité jsou mezi lidmi zápalky. Já jsem ale svým založením staročech, proto mi lingvisticky více sedí sirky.
Převzato z okresního tisku
