Tak na tento podnik jsme se hodně těšili. Slyšeli jsme o něm totiž od známých a kamarádů samé superlativy, a i Internetové recenze na něj pěly jednohlasnou chválu. Jenom se nám sem stále nějak nedařilo dostat. Zaprvé jsme se báli, že to bude opravdová snobárna a že sem musíme jít vyšnoření jak do Alcronu. No a pak jsme nevěděli, jestli nás tu nakrmí a usadí i s naším hafanem. Ale konečně se nám podařilo udělat rezervaci a zajít sem tradičně na náš nedělní oběd. A jak to dopadlo?
V rodném domě Gustava Mahlera (zájem světa nám napovídá, že je u nás tenhle symfonický génius stále nedoceněný) v Kalištích u Humpolce je dnes po zasloužené rekonstrukci penzion, rakousko-uherská hospůdka, sál s klavírem, salonek, dvůr. My jsme se tu cítili při návštěvě jako v dobách rakouského mocnářství. A to nemyslíme jako kritiku, ale jako chválu a superlativ. Celý penzion je opravdu krásně zrestaurovaný, interiér je velice hezký, šik a příjemný. Ze všeho sálá pohoda a útulnost.
Ohledně nabízených jídel a jídelního lístku, tak jídlo je zde sezonní. Jídelní lístek se zde mění každý týden a každý týden ho naleznete na jejich webu a facebooku. A vždy už jen čtení toho jídelního lístku je zážitek. Chtěli by jste ochutnat všechno. Všechno zní krásně a lákavě. Je to taková vyšší gastronomie složitějších jídel, kterou by jste na podobném místě nehledali.
 |
 |
Co se týká nápojů, tak manželka si objednala jejich domácí limonádu. Dostala tedy pořádný korbel limonády, která zjevně byla opravdu domácí, připravena z čerstvých a kvalitních surovin. Na nás byla ale neuvěřitelně sladká. Že byla sladká pro manželku, tak tomu se moc nedivím, ona sladké nápoje moc nemusí. Na druhou stranu já jsem konzumátor všech možných sladkých nápojů, sladím hodně. Ale tahle limonáda byla hodně sladká i pro mě. Takže tady pozor. My by jsme očekávali více kyselkavosti a osvěžení.
Já si objednal pivo z klášterního pivovaru Želiv. Šlo o dvanáctistupňový ležák Drslav. Já mám ležáky moc rád, ale tohle opravdu nebyl můj šálek čaje. To pivo by snad i bylo dobré, ale bylo neuvěřitelně nauzené. Tj. byl z něj strašně výrazně a moc cítit kouř z udírny. Kdybych tohle jen trochu tušil (viz. komentář k obsluze níže), tak bych si toto pivo určitě nedal. Měl jsem s ním opravdu dost velký problém, a vůbec jsem si ho neužil.
Byli jsme docela hladoví, takže manželka si objednala překrm. Tramezzini sandwich – což byl tatarák z uzeného lososa se zakysanou smetanou podávaný v opečeném sendvičovém chlebu, k tomu smažené kapary a ředkvička. Předkrm opravdu vypadal nádherně, servis na talíři lahodil oku a člověk při pohledu na něj slintal. Samotný tatarák z lososa v sendviči byl velice dobrý, příjemně ochucený a svěží. Řeknete si, taková blbost, tatarák v sendviči. Ale ono to vypadalo i chutnalo moc dobře. Ochucení bylo parádní, velice osvěžující a milý předkrm. Jediné co jsme na talíři marně hledali byly ony smažené kapary prezentované v jídelním lístku. Ty nás zaujaly a těšili jsme si jak budou chutnat. No jako kapary jsme na talíři samozřejmě našli. Ale smaženého nám na nich nepřišlo vůbec nic. Celkově jsme ale oba předkrm hodnotili vcelku kladně, a patřil rozhodně k těm lepších tatarákům z lososa co jsme měli možnost kdy ochutnat.
Já jsem si místo předkrmu zvolil jako první chod polévku – jejich silný hovězí vývar z tafelspitzu s masovým štrúdlem a julienne zeleninou. Už když byl přede mne postaven talíř s polévkou, tak jsem tušil, že tohle bude asi parádní zážitek. A také že byl. Ta polévka byla prostě famózní. Od podlahy až po strop. Krásně silný hovězí vývar, který nebyl „vychucený“ nebo „vyladěný“ nějakým bujonem, nebo magi kostkou. Ten byl fakt poctivý, domácí a zcela jistě dlouho tažený. Julienne zelinka krásně na zkus, dle mých preferencí. Masový štrúdl byl vlastně takový zjevně štrůdl z masa, naplněný masovými knedlíčky, nakrájeno na tenké štrúdlové plátky. Ten štrúdl byl také moc fajn, možná ta náplň byla o malinko slanější než bych já preferoval. Nicméně to nebylo nijak přehnané. Ta polévka byla opravdu grunt a byli jsme z ní oba nadšený. Krásný opravdový vývar pro nedělní oběd, který vám vykouzlí úsměv na tváři. Asi jeden z nejlepších hovězích vývarů jaký jsme kdy v nějaké restauraci jedli. A klidně bychom si sem na něj zajeli kdykoliv rádi znovu.
Jako hlavní chod si manželka vybrala bujabézu na domácí způsob s krevetou , mušlemi, filety z ryb a česnekovou bagetou. Prezentace opět parádní, na talíři to vypadalo nádherně, vše ozdobené skořápky z mušlí. Těch se v polévce ale moc nevyskytovalo, našli jsme tam jenom jednu. Ryb v ní bylo ale požehnaně. Trochu nás zklamala krevetka, které byla zjevně opečená a pak ještě asi vařená v té polévce. Nám se zdála již poněkud přetažená a gumovější. Samotná rybí polévka byla opět zase dobrá, poctivá, bez nějakých zbytečných dochucovadel. Jenom se nám zase zdálo na náš vkus, že to pak kuchař malinko přehnal se solí. Zpočátku nám to nevadilo, ale ke konci už té slané chutě bylo pro nás moc. Co nás ale naštvalo byla ona bylinková bagetka. Sama o sobě by byla super. Bohužel ale byla servírována přímo na talíř s tou bujabézou, do které byla namočená. Takže se velká část nasákla tím vývarem a byla pak prostě jak houba. Škoda. Kdyby byla podávaná zvlášť, tak by zůstala křupavá a nebylo by jí co vytknout.
Já jsem strašně dlouho váhal, že si dám jejich holandský řízek, jelikož jsem milovníkem smaženého holandského řízku a bramborové kaše. Ale manželka mě přemluvila, ať si dám něco jiného, že holandský řízek si můžu dát kdekoliv. Což není tak úplně pravda a věřím že ten řízek tady byl geniální a kaše vytuněná. Ale nakonec tedy moje volba padla na grilované kuřecí prso supreme plněné šalvějí a parmazánem, zeleninové ravioli v tomatové omáčce, baby špenát a hoblinky parmazánu. Hodně jsem se těšil na ty ravioli, které jsou pro mě taková hitůvka. Ty byly fajn, zjevně domácí, krásnou barvu měli. Vše bylo dobré a dobře ochucené, chutě k sobě dobře ladili. Kuřecí prso nebylo vysušené, a bylo šťavnaté. Jediné co bych mohl jídlu vytknout bylo, že té rajčatové omáčky na tom talíři bylo moc. Ona byla dobrá, dobře ochucená, bohužel ale jak jí bylo moc, tak docela dost přehlušovala chuť ostatních ingrediencí na talíři. U špenátu to zrovna nevadilo, ale u raviol jsem třeba tu zeleninovou náplň vůbec necítil. Stejně jako šalvěj v kuřecím prsíčku. Ale to už jsem opravdu hnidopich a chytám se detailů. Kdyby mi takovéto ravioli naservírovali v běžných restauracích, které běžně navštěvujeme, tak mám úsměv od ucha k uchu a tleskám.
No, původně jsme si chtěli zde dát i desert. Hodně jsem se těšil na ostružinový mousse. Po těch dvou chodech nám ale na něj opravdu nezbylo ani místečko a tak jsme desert museli vynechat. Čím se dostáváme k porcím. Ty tu opravdu nejsou nijak malé, ani přehnaně obrovské. Na naše poměry perfektní, po polévce a předkrmu a druhém chodu jsme byli nasyceni a spokojeni. Žádná kostka ve skluzu a degustační porce se zde nekonají, jedná se o opravdu kvalitní a plnohodnotné porce po kterých i stokilový člověk jako jsem já, je spokojen a najeden. Servírování jídel je tu opravdu krásné, na michelinské úrovni. Jídlo je tu tak pastvou i pro oči a když vám je jídlo předloženo, tečou vám sliny, a hrozně se těšíte až se do něj pustíte. I když je vám současně líto tu nádheru porušit. U všech teplých jídel jsme dostali nahřáté, ne pardon musím říct horké talíře. Tak to má být a další plusové body.
Samozřejmě že za takovou kvalitu jídla s servisu budete muset z peněženky vytáhnout poměrně více peněz. A když říkám více, myslím opravdu více. 🙂 Třetinkové pivo za 84 kaček a limonáda za 69 tak trochu vyrazí dech. Hlavní jídla se tu pochybují v rozmezí od 250 do 500 korun. Na druhou stranu 89 korun za tu vynikající polévku mě přišlo docela málo. Já sám bych si za takovou polévku neváhal říci o 100 – 120 korun. Možná je to ale nastavené tak, že polévky zde tolik nejdou na odbyt a případný cenový rozdíl si doženou u těch hlavních jídel. Ale jak já říkám, za podobnou kvalitu a dobroty těch peněz není škoda. Když to někdo dělá takhle, se slovy klasika: „Vemte si moje prachy!“.
Dovolím si malý komentář a připomínku k obsluze. Servírek a číšnic zde bylo opravdu hodně. Všichni zde byli velice milý, usměvavý a příjemní. Tady problém nebyl. Ihned po usazení nám byly doneseny nápoje, následně rychle první chod a následně i druhý chod. Vše šlo velice rychle. Bohužel na náš vkus až příliš rychle. Vše vyvrcholilo tím, když jsem ještě dojídal polévku a manželka měla před sebou talíř s předkrmem, tak nám byly přineseny hlavní chody. To bylo takové nemilé, nepříjemné a taková trapnější chvilka. Tohle byl za mě docela průšvih, chyba a stávat by se to nemělo. Ale to nebylo jenom v této chvíli. Po celou dobu naší návštěvy jsme měli nepříjemný pocit, že je to takové všechno uspěchané, hrrr, hrrr, rychle se najezte, děkujeme že jste přišli, ale na shledanou. Bylo to docela nepříjemné a celou dobu jsme se necítili úplně v pohodě a uvolněně. Trochu nám to pokazilo dojem z návštěvy. Bohužel stejného přístupu jsme si všimli i u návštěvníků u ostatních stolů kolem nás. To nás docela překvapilo, protože jak píši, jinak byli všichni usměvavý a fajn, jenom ten hrrr, chvat efekt se nám nelíbil.
Další výtku bych zmínil, že když jsem požádal o pivo z želivského pivovaru, byl jsem dotázán, jestli chci raději Happy Friday nebo toho Drsoně. Jako věci neznalý jsem se zeptal jaký je v nich rozdíl. Bohužel paní servírka mě to nebyla schopna vysvětlit a podat mi k tomu žádné informace. Toto vedlo k tomu, že jsem šel namátkou a kupoval zajíce v pytli. Což vyústilo v to, že jsem dostal pivo, které mě absolutně nevyhovovalo a vadilo. A navíc jsem později zjistil, že to pivo se ani nejmenuje Drsoň, ale Drslav. 🙂 Jako já vím, že je sezona sezonních pracovníků a brigádníků. Ale myslím si že v podniku takovéto úrovně by servírky měli vědět co v restauraci nabízejí a podávají. Tady pro změnu zase nějaký ten nesmazatelný mínus.
Do podniku je možné zavítat i s vaším čtyřnohým miláčkem. Pustí vás s ním na verandu (ta byla ale v době naší návštěvy vzhledem k hrozícím dešťům zavřena), tak i dovnitř. Ihned mu byla donesena v misce voda, přístup parádní. Jenom pozor, někdy se tu objeví vevnitř kočička a pokud je váš pes kočko pronásledovač, tak pokud by jste ho měli uvázaného k židli, tak může odběhnout za tou kočkou i s židlí, jako se to stalo nám. Tak pozor. 🙂
Tak a co říci na závěr? Ono se může zdát, že tady docela hodně kritizujeme a že jsme zde nebyli spokojeni. To není vůbec pravda, tou je spíše opak. Jenom u podobného luxusu, cen jídel a pokud odevšud slyšíte jenom samou chválu a ódy, tak jsou vaše očekávání samozřejmě větší, jste mnohem kritičtější a více si všímáte a dbáte na detaily. Tenhle podnik je parádní, je to takové zjevení na Vysočině. Vysoká gastronomie a nádherná hospůdka uprostřed ničeho. 🙂 Ohledně gastra podnik rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co máme v okolí Humpolce široko daleko k dispozici. A já vám garantuji, že každá vaše jeho návštěva bude nevšedním a příjemným zážitkem. A budete se sem rádi vracet. My se sem zcela jistě vrátíme. Nějaké malé chybky jsme zde našli, ale to jen proto že jsme za prvé rozmazlení, a za druhé už jsme řešili detaily, které by jsme u jiného podniku asi neřešili. Tenhle podnik si u nás vysloužil jasných 5 hvězdiček z 5. Jeho návštěvou zcela jistě nesáhnete vedle. Nám o malinko více chutnalo sice v podniku z naší předchozí recenze. Ale bylo to tedy o fous. 😉
Určitě bych vám doporučoval si sem udělat rezervaci. Zcela jistě o víkendu. Sice je nějaká šance, že se zde o vás postarají i když dorazíte na blind. Při naší návštěvě tomu tak bylo a vítáni byli i hosté bez rezervace. Ale garantovat vám to nikdo nebude. A byla by škoda sem dojet a vrátit se s prázdnou. Takže rezervace je jistota.
Webové stránky penzionu: https://www.mahler-penzion.cz/
Facebooková stránka: https://www.facebook.com/MahlerPenzion/?locale=cs_CZ
