(NE)Tip na dovolenou – Itálie

Dneska to bude spíše netip. I když se mnou asi bude spousty lidí razantně nesouhlasit. Aneb. nejhorší dovolená mého života. Co na té Itálii sakra všichni mají? Vždyť to tam bylo strašlivé. Já jsem v Itálii na dovolené za celý svou život nikdy nebyl. Pláže a moře mě nikdy nijak moc nebralo. Až loni jsem se nechal nachytat a nalákat. Na základě pěkných videi a tipů jsme se rozhodli s manželkou a naším psem do Itálie vyrazit.

Plán byl jednoduchý. Na týden vyrazit do Umbrie do střední Itálie, a na druhý týden někam k moři, kde jsme si vybrali nakonec Ligurii. Na webu jsme našli o těchto oblastech mnoho článků popisující krásy zdejší krajiny, kultury, historie a gastronomie. Aby jsme moc nepřeplatili, tak s dostatečným předstihem jsme si zajistili ubytování přes Airbnb. Vždy na celý týden na příslušném místě. Naší podmínkou pro ubytování bylo, aby se nám jakž takž líbilo, neutratili by jsme za něj jak za nákup bytu 3+1 v Čechách, aby tam byla klimatizace, a aby tam s námi mohl bydlet náš pes. Obě ubytování vypadala na Internetu opravdu krásně a romanticky, komentáře předchozích hostů na ně veskrze pěly ódy a většinou udělovali ta nevyšší hodnocení. Takže jsme byli opravdu nadšení a těšili jsme se půl roku, až konečně ta dovolená přijde. Jaké bylo nakonec naše rozčarování.

První problém nastal hned po našem příjezdu na první ubytování. Ubytko bylo sice hezké, na krásném místě v olivové zahradě. My jsme ale byli zoufalí, jelikož jak jsme zjistili představa majitelů o klimatizaci byla taková, že za klimatizaci považovali dva obyčejné větráky. Jelikož v době naší dovolené panovaly v Itálii opravdu šílená vedra, kdy se teploměr pohyboval mezi 30 a 40 stupni, stal se náš pobyt zde docela utrpením. Hned první noc jsem byl úplně vyřízený a dokonce jsem uvažoval že z ubytování odjedeme. Nakonec jsme to ale vzdali, protože najít v okolí náhradní ubytování bylo nemožné. Tedy pokud jste nechtěli utratit své celoživotní úspory. Všechno v rozumné hladině bylo obsazené. Spát v tom teple bylo úplně nemožné. Jedinou možností jak se trochu vyspat a přežít noc bylo se večer zlískat do němoty a upadnout do delirium spánku. Jinak člověk neměl šanci usnout. I prohlídka městeček a pamětihodností v nich bylo utrpení. Vedro bylo šílené. Člověk se neschladil ani v Assisi v kostele, jelikož i v tom kostele bylo neuvěřitelné vedro. Chladit jsme se tak chodili k chladícím a mrazícím boxům v supermarketech. Jezero Lago Trasimeno, o kterém jsme před naším odjezdem četli samé superlativy byla neuvěřitelně horká břečka, v které se nedalo vůbec schladit. Navíc v něm plavalo neustále plno mrtvých ryb. Nevím jestli taky pochcípaly vedrem, nebo jestli Italové do toho jezera vypouštějí nějaké radioaktivní látky.

Když jsme se pak přesunuli do Ligurie, tak tady to bylo lepší s ubytováním. To už mělo opravdovou klimatizaci a bylo v nádherné zahradě v krásném historické vesničce na skále. Navíc večer s krásným výhledem na hory a městečka. Ohniště, grill, v tomto směru to byla paráda. Zase ale byl problém v tom, že se až k němu nedalo dojet autem a muselo se jít z parkoviště asi 300 metrů do pěkného krpálu. Tahat tam žrádlo a ty tuny chlastu co jsem potřeboval bylo opravdu peklo. Navíc vevnitř to ubytování nebylo zrovna nejčistší a cítili jsme dokonce plíseň. Samotná Ligurie u břehu moře je taky pěkný peklo. Miliardy lidí všude kolem, neskutečný ruch jak v sršním roji, po hodině z toho zaručeně každého musí bolet hlava, komu z toho rovnou nepřeskočí. Je to slyšet ještě 2km na moři!!! Kromě toho žádná láce, hraje si to na evropský Miami, přitom ve vodě plavou vložky a exkrementy… Nechutný, lepší jet na Mácháč. Pro někoho, co jednou za rok na týden sbalí rodinu od TV, aby na zájezdu s cestovkou viděli „moře“ je to super volba, pro nás ostatní to bylo peklo na zemi. A zase to vedro. Těch lidí to je neuvěřitelný. U moře jsme byli za celou dobu jednou, první den a málem jsme to nepřežili. Naštěstí jsem ale od baráku viděl ty hory. Z mapy jsem zjistil že se jedná o toskánsko-emiliánské Apeniny. Tak jsme pak vyrazili tam. A to byla nádhera. Tam jsme si našli nádherné místo – jezero Lago Paduli v nadmořské výšce 1200 metrů. Nikde nikdo. Tedy pár Italů sem také dorazilo, ale ty se rozplácli na břehu a jenom si dali piknik. My se tu v 21 stupních skoro jako jediní koupali a čvachtali jsme si blahem, řvali nadšením a Italové na nás čuměli jako na blázny.

Hlavní důvody proč se nám v Itálii nelíbilo

Následující řádky prosím neberte jako nějaká pravidla, která platí na 100%. Samozřejmě tomu tak není vždy. Nechceme nějak generalizovat, nebo utvářet stereotypy. Ale bohužel nám se zdálo, že to zažíváme příliš často. Na jiných místech Itálie a jindy to může vypadat jinak. Co nám tedy na Itálii nejvíce vadilo?

1. Italové. Neuvěřitelně hlučný, sebestředný a sobecký národ. U Itala platí, já, já, já a jenom já. A vzhledem k téhle své nátuře nevidí problém omezovat, otravovat a ohrožovat všechny v okolí. A to neplatí jenom na silnici. To platí v restauraci, v hotelu, u moře, v horách, zkrátka všude. Neplatí to  u číšníků a číšnic v restauracích a barech. Tam byli většinou velice milý a úslužní. Ale běžní Italové mimo své zaměstnání se na náš vkus chovali fakt hrozně.
2. Totální hamižnost. Moje slovenská žena o nás Češích říká, že jsme pěkný vychcánkové. „Nerobit, ale zarobit.“ je prý naše heslo. I když s ní občas musím souhlasit, tak Italům v tomhle nesaháme ani po kotníky. Italové jsou hamižní obchodníci, a kdyby mohli, prodají vám i vlastní babičku. Při příchodu na pláž očekávejte, že vás zkasírují za „komfort“, který tu najdete – za lehátka, slunečníky, převlékárny a sprchy. Kdyby mohli budou vám účtovat i tu mořskou vodu a písek.
3. Gastronomie. Byli jsme hrozně zklamáni. Všude jenom těstoviny s rajčatovou omáčkou a pizza. U těch těstovin tisíce variací a názvů, chuť skoro všude stejná. Samozřejmě že jsme objevili pár klenotů v podobě tratorií v horách, kam chodili místní a kde to bylo dobré. Takhle jsme ochutnali úžasnou umbrijskou čočku, nebo jejich fastfoodovou porchettu v bagetě. Která zase na turistických místech byla strašlivá, ale když jsme si jí dali v jednom malém rodinném řeznictví u silnice v obci kde žilo asi tak 10 obyvatel, tak byla super. Ale jakmile jsme byli někde jinde, tak to byla hrůza. Nebo třeba když jsme si dali jejich sendvič a v něm byl jen chleba, máslo a salám. Strašlivě suché. Když jsem se jich ptal, proč do toho sendviče nedají nějakou zeleninu – salátek, okurku, rajče, tak mi bylo sděleno, že kdyby chtěli jíst zeleninu, tak si dají salát a ne sendvič. Jenže ten sendvič byl pak suchý jak prašná cesta a vůbec ne dobrý. Všichni italskou gastronomii vynáší do nebes, ale u nás se nadšení fakt nekonalo. Alespoň ne v Itálii. 😉
4. Bordel. Jak jsem psal výše, Italové jsou nepříjemný, hlasitý a sobecký národ. Bohužel jsou ještě taky hodně líní a některé věci nevidí nebo vidět nechtějí. Haldy odpadků ve velkých městech jsou známá věc. Proč si ale tunami odpadků nechají zaneřádit jinak velmi pohledné pláže, to vám hlava nebere. Pokud jsme měli Rumuny za bordeláře, změnili jsme názor.
5. Placené pláže. Tohle tak trochu souvisí s bodem číslo 2. Pokus si myslíte, že v Ligurii u moře se volně budete procházet po liduprázdné pláži a ještě ke všemu se svým psem, tak to máte smůlu. Ujeli jsme podél pobřeží snad 150 km a nenarazili jsme ani na kousek volně přístupné pláže. Všude jen soukromé pláže, kde když už nemusíte zaplatit za samotný vstup, tak alespoň za slunečník a lehátko. Většina pláží pak nedovoluje vstup do vody se psem. Vrcholem bylo, když jsem pak našel jednu, kde vstup do moře s psiskem povolovali. Ale paní si za lehátka a slunečník a plus psa řekla o 140 Euro na den. Tak jsem se jí vysmál. Nakonec jsem na netu našel Single Fin Tuscany Dog Beach (https://www.singlefintuscany.com/prenota), která je určena přímo pro psy. Tady jsme za půl dne se psem museli taky vytáhnout 20 Éček. Ale na rozdíl od ostatních pláží jsou tady ke psům neuvěřitelně přívětivý, dají vám pro psa misku se sladkou vodou, kterou si můžete libovolně doplňovat. Mají tady i sprchy přímo pro psy, kde je můžete opláchnout od slané vody a především písku. To bylo super. Nevýhodou bylo, že i tady bylo natřískáno milion lidí a že jsme sem museli jet strašlivě daleko.

Nakonec jsme to ale už nevydrželi a zdrhli z celé slavné Itálie přes hranici do Rakouska. Bože to byla úleva a krása. Příjemní, milý, ohleduplní lidé, krásné horské prostředí, konečně dobré jídlo, které je nám tak nějak o hodně bližší, konečně normální ložní prádlo. To byl balzám na duši. Nejdříve jsme se ubytovali v hotelu Boutique Hotel Goldenes Lamm (https://www.goldeneslamm.at/) ve Vilachu. Krásné horské městečko s úžasnou atmosférou. Pak jsme se přesunuli kousek blíže domů a kousíček před Vídní jsme se ubytovali v Seminar- und Eventhotel Krainerhütte (https://www.krainerhuette.at/) a to bylo ještě úchvatnější. Hotel s úžasnou gastronomií a personálem, uprostřed přírodního parku v lese. Toto místo je pro lidi nebe a pro majitele psů je to ráj.

Ale abych pořád jenom nekritizoval. Co mě překvapilo, jak kladně zde Italové reagovali na spropitné v restauracích a barech. A to opravdu všude. A třeba i ve velkých turistických restauracích kde jsou zvyklý. I když jsem nechal malé spropitné, tak vždy velké díky. Nevím o tom, že by to v Itálii nebylo zvykem. Ale když jsem v jednom baru nechal servírce za drink spropitné 1 EUR, tak mi strašně moc děkovala. Že prý to není zvykem, že Italové spropitné nenechávají a turisti většinou platí kartou a spropitné taky nedají. Já s tím nemám problém, pokud se mi servis líbil a byl usměvavý a příjemný. Tohle se mi na tom personálu strašlivě líbilo a tady by si třeba zaměstnanci našeho českého pohostinství zrovna mohli brát příklad.

Jejich kavárny jsou fajn. Kávu tu mají opravdu luxusní. A to doslova za hubičku. To teda alespoň říkala žena. Já kávu nepiju, takže to nemohu posoudit. Ale mě zase příjemně překvapilo, že jsem všude dostal i vynikající černý čaj. Před odjezdem jsem si říkal, že Italové neustále pijí kávu a k čaji nebudou mít moc vřelý vztah. A tak jsem očekával, že v jejich kavárnách nedostanu čaj vůbec, a když tak že to bude neuvěřitelná břečka. Ale opak byl pravdou. Ani v jedné kavárně jsem nedostal ošklivý černý čaj. I když ten pytlík vypadal, že je to něco na způsob našeho Pigi čaje, tak ten čaj byl fakt luxusní a dobrý. Žádné vymáchané ponožky a nálevy se nekonaly. A co ještě kvituji, že v Itálii na rozdíl od personálu v Česku chápou, že když si objednám čistý černý čaj, tak že chci čistý černý čaj a ne nějaký Earl Gray s bergamotovou příchutí. Tady by se český personál zase mohl přiučit. A ještě se mi líbili v těch jejich kavárnách italské snídaně. Já tedy na sladké moc nejsem, ale tady to jejich sladké pečivo (většinou cornetto nebo brioška) plněné čokoládou nebo marmeládou, nebo ty jejich plněné dortíky, byly fakt parádní a chutné.

Jak jsem tady kritizoval tu italskou gastronomii, tak na druhou stranu mají opravdu velice kvalitní potraviny. A to myslím teď v normálních obchodech. I v supermarketových řetězcích si nakoupíte opravdu kvalitní potraviny. Jejich uzeniny jsou prostě neuvěřitelné, to samé se týká sýrů, masa, těstovin. Takže když jsme si vařili sami, tak to fakt byla dobrota. Ale při tom vedru jsme stejně neměli  moc hlad, takže jsme toho opravdu moc nesnědli. Říkal jsem si, že už chápu proč jsou Italové tak hubený národ. Když je takové vedro a člověk nemá moc chuť k jídlu, tak toho tolik nesní a pak hubne. Jenže to u Italů tak moc neplatilo. Zatímco my jsme měli problém něco do sebe dostat, Italové do sebe v těch vedrech rvali neuvěřitelné množství jídla. Třeba k obědu klidně tří čtyřchodové, někdy i pětichodové menu, antipasty, polévku nebo salát, primo (což byly většinou těstoviny) a secondo (většinou ryba nebo maso – pravda bud s velice malou přílohou nebo bez přílohy) a někdy ještě sladkou tečku v podobě dezertu na závěr. Koukali jsme na to jako blázni.  Jo a ještě zase musím podotknout že nás dost zklamalo italské slané pečivo. Čekali jsme jaká to bude dobrota a většinou to bylo dost tvrdé, a ne moc dobré. Ty jejich foccacie byly příšerný. To ve Slovinsku měli stokrát lepší!

Takže závěrem: Itálie pro nás byla opravdu velkým zklamáním, ne-li možná přímo utrpením a s velikou pravděpodobností nás tady hned tak nikdo zase neuvidí. Jedině tak možná zkusit ty italské hory. Ale obávám se, že Italové tam budou stejní, a to jídlo asi taky. Takže za nás raději příště nějaká jiná destinace, jako to Rakousko, nebo německé Alpy. No a ted už jenom čekám, jak se tady do mě milovníci Itálie pustí a sežerou mě. Klidně do toho. Každému se naštěstí líbí něco jiného a každý můžeme mít svůj názor.

Also bis bald in einem vernünftigen Land. 🙂

A užijte si dovolenou.

Koukněte se, kde jsme naopak byli nadšení a kde se nám líbilo:

Jak jsme byli nadšeni na našich cestách po Německu, Rakousku, Lichtenštejnsku a Švýcarsku.

Nebo se koukněte na náš předchozí tip na dovolenou v Rumunsku.

Nebo na článek o naší dovolené ve Slovinsku.

A nebo na typ na dovolenou v Norsku.