Časy, kdy jsme měli v našich myslích měsíc listopad spojený s říjnovou revolucí, jsou snad nenávratně pryč. Jinou příležitost k uspořádání lampiónového průvodu nabízí však svátek Svatého Martina. V některých městech na Vysočině začíná být tento svátek již každoroční tradicí.
Ledčí nad Sázavou projde dnes po 17. hodině svatomartinský lampionový průvod. Účastníci se sejdou před Mateřskou školou Stínadla, průvod s hudbou pak projde mnoha ulicemi města a skončí na Husově náměstí.
V Třešti, kde je farní kostel zasvěcen právě Svatému Martinovi, připravují na neděli Martinskou pouť. Celý den budou na náměstí stánky a pouťové atrakce. O půl páté pak od kostela vyjde průvod, v jehož čele pojede Svatý Martin na koni v doprovodu dvou koní a v dobových kostýmech. Martin bude dětem rozhazovat čokoládové mince a jeho průvod ponese zapálené louče a bude rozdávat perníčky -martinské podkovičky. Na náměstí, kde průvod skončí, bude připraven další doprovodný program. Vystoupí tu taneční skupina dětí z Třeště a bude tu i ohňové představení. V 15 hodin začne navíc v kostele Martinský koncert pořádaný římskokatolickou farností a skupinou Labyrint. V jejím doprovodu bude zpívat sopranistka Pavla Hamerníková.
Naopak – do Jihlavy oproti jiným letům tentokrát Sv.Martin nedorazí. Bývala to nejoblíbenější akce a pokaždé dokázala zaplnit jihlavské Masarykovo náměstí. Na svatomartinský průvod se už od poloviny devadesátých let těšily listopad co listopad tisíce dětí a dospělých ze širokého okolí. Zavedená tradice se porušila z důvodu, že se zástupci města nedokázali dohodnout a nevěnovali na pořádání akce peníze. V jihlavském zastupitelstvu chyběl při hlasování o schválení podpory jediný hlas. Místo bílého koně a ohňostroje tak budou na jihlavském náměstí jen chuchvalce mlhy v mrtvolném podzimním šeru.
Jak vzniklo označení “svatomartinská husa”?
Svatý Martin žil před 1 600 lety a věhlas získal svojí štědrostí. Narodil se roku 316 v Sabrii, v dnešním Maďarsku, v rodině římského důstojníka. Po přestěhování do Itálie jeho povolání v 15-ti letech zdědil. Když v zimě kolem roku 334 hlídal galské město Amiens, nalezl u bran polonahého žebráka prosícího o almužnu. Martinovi ho bylo líto a proto se s ním rozdělil o svůj vojenský plášť. Ve snu potom uviděl Ježíše jako toho žebráka s jeho pláštěm.Víra v Krista dovedla Martina až ke křtu. Nebál se opustit císaře a vydal se zpátky do své vlasti kázat o Ježíši. Žil velice chudě. Kolem jeho chatrče vyrostly domky dalších lidí, kteří se rozhodli žít o samotě s Bohem, a tak pomalu vznikl kláštěr.
Když v Tours zemřel biskup, lidé chtěli za nového právě Martina. Ten se však bál vzít na sebe odpovědnost a schoval se do chlívku, který obývaly husy. Ty ho svým kejháním prozradily, a proto je dnes tradicí na martinský karmáš jíst pečenou husu. Martin se přece jenom stal biskupem, i nadále však žil skromně ve své chatrči, procházel zemí a uzdravoval nemocné. Ve své chudobě zůstal i při své smrti. Zemřel roku 397, na podlaze s popelem.
Dnes patří Martin mezi oblíbené světce, což dokládá množství kostelů a kaplí jemu zasvěcených.
Martinská pranostika:
“Přijede-li svatý Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.”
(tak to vypadá, že letošní zimu si toho sněhu moc neužijeme)
