Do redakce nám přišel zajímavý dopis. Oslovila nás slečna (nebo paní) Mahulena Krejcarová z Nové Paky s žádostí o zveřejnění reportáže z únorového dálkového pochodu ze Světlé nad Sázavou. Protože je to reportáž zajímavá a pochodující procházeli i Humpolcem, rádi její žádosti vyhovujeme. A vám čtenářům přejeme pěkný požitek z četby. Doporučujeme ale uvařit si horký čaj a zachumlat se do deky, neboť z vyprávění na vás dýchne mrazivá letošní zima.
Zimní sto s GLASSPO
Jako jedna z 30 účastníků XII.ročníku dálkového pochodu ve Světlé nad Sázavou 10.2.2006 jsem vyrazila krátce po 19 hodině ze Světlé po silnici směrem na Ledeč, silnice holá, teplota kolem 0, žádné srážky, vypadá to slibně.
1.kontrola v útulné hospůdce ve Vilémovicích, říkáme, škoda, že není těch 8 km před cílem. Až do Ledče to jde dobře, silnice upravené, pak vyrazíme do kopců směrem na Vrbku. Něco poletuje, pod nohama se začíná protivně hrnout sníh, nejde to tak rychle, vítr zesiluje. Se stoupající výškou zesiluje sněhová fujavice, ledový vítr bičuje tváře, šlapu se sklopenou hlavou ve šlépějích svých kolegů, snad jdeme po silnici, není to patrné, jsme asi 500 m, nejvyšší bod trati. Vpravo ode mě zastaví nějaké červené auto, neslyšela jsem ho, žádná auta tady už nejezdí, silnice není prohrnutá.Vystoupí muž a nabízí horký čaj z termosky, dokonce rum, ale ten mě nezajímá, pořadatelé!! Dopřávám si malou přestávku a srkám kalíšek horkého čaje, je to super, ale kolegové využili situace k úniku, mám co dělat je dostihnout.
Cesta vede částečně lesem, jsme více chránění proti větru, je to fajn, že auta nejezdí, cesta je naše. Projdeme Dobrovítovem a pár km před Zbýšovem v lese potkáváme pluh. O půlnoci dorazíme k zavřené hospodě na křižovatce ve Zbýšově, děsně se vyděsím, ale kolega zpozoroval život ve stavení vedle. Hurrá, hospoda se nám přestěhovala, nevadí, velká kamna na dřevo vyhřívají celou místnost, obleženou provlhlými turisty a místními stálými hosty. Pořadatelé nám objednávájí horkou slepičí polévku, dáváme si čaj, suším si mokrou mikynu nad kamny, zavírají se mi oči, doufám, že neklesnu na rozpálené plechy.
Před 1 hod 11.2.vyrážíme, stoupáme lesem na Chlum, padají zvolna dráteníci, s vyšší polohou se mění na fujavku.Jdu, vidím jen pod nohy, okolí skoro nevnímám.Vidíme světla Leštiny, procházíme vesnicí, a opět stoupáme ve větru jako na horské dráze, konečně konec lesa a prudké klesání do Josefodola, přecházíme železniční trať a docházíme ke Světlé. Po 5. hodině jsme v cíli v Sázavské ulici, jídelně sklářského učiliště, jsem pěkně zmrzlá. Dávám si čaj, kolegové si pochvalují guláš, po čase mě přesvědčili, místo kafe opatrně ochutnávám domácí hovězí guláš, s trochou žiletky, výborný, probudí mě lépe než to kafe. Provedu lehce ranní hygienu a velitel skupiny velí v 6 hod. odchod na denní. Procházíme Světlou, jdeme už nalehko bez baterek, vpravo míjím podnikovou prodejnu firmy GLASSPO, bohužel zavřenou, výloha plná krásného broušeného skla. Jdeme po silnici na Humpolec, mapy netřeba, vesnice můžeme jmenovat zpaměti: Závidkovice, Radostice,…….hranice okresu, opouštíme H.Brod a jdeme do Pelhřimova, přesně končí solení, Pelhřimov jen škrabe, silnice je vypluhovaný led s popraškem sněhu. Já si vykračuji ve trekových botách, ale kolegové zaostávají, sálové botasky značky Prestige se jim poněkud smekají na ledě. Úplně se rozednilo, procházíme zákruty v Kejžlicích, nad lesy před námi vidíme temné sněhové mraky, předpověď na sobotu se moc nepovedla. Vítr nám nedá pokoj, občas trochu něco popadá, krajina se vlní, prudké stoupání střídá klesání, Čejov, konečně cedule 3 km Humpolec! Začínají nás obtěžovat auta, vyhýbáme se do sněhu u silnice, někdy je to obtížné,silnice jsou úzké…….
Hned na kraji Humpolce se informujeme,kde je náměstí a hotel u Jirmáska……Není to daleko, nacházíme bez problému. Je před 9. hodinou. Původně neochotný vrchní se s příchodem pořadatelů mění v ochotného……Dostáváme polévku s játrovou rýží, dávám si malou Plzeň na posledních 17 km. Po 9.30 hod vyrážíme na poslední úsek, počasí uzavřelo příměří, nic moc, ale vichřice to už není. Občas je vidět i slunce, cestou zpět potkáváme známe tváře v protisměru, cesta rychleji utíká. Pár km před Světlou nevydržím a zrychlím tempo, kolegové už vzpomínají na mládí, odešli od zajímavého tématu domácí zabíjačka, jitrničky, tlačenka, ke způsobu zabíjení prasat proříznutím krku bez omráčení a k zabíjení králíků………………………..to už neslyším, jsem před nimi a docházím sama.
Na startu jsem již očekávána, vyřizujeme formality, dostávám diplom a pamětní skleničku s datem dálkového pochodu. Příjemné překvapení – jako jeden z mnoho šťastlivců dostávám dárek od pořadatelů, broušené sklo od firmy GLASSPO. Uvolnění, je vidět na tvářích pořadatelů, postupně dochází i 8 účastníků z denní padesátikm trati. Vezmeme si suché oblečení a dopřejeme si domácí slivovice, která podávaná po kapkách léčí….. Ve 14 hod. se musíme rozloučit, nechce se nám,a le cesta domů je daleká a spojení ČD rok od roku horší. Škoda jen, že se předpověď počasí negativně projevila na účasti. A tak mnozí přišli o krásné výhledy na zasněžené pláně Vysočiny, které už nebrázdili silnice, na směrovky, které směřovaly do závějí……….., a o setkání s přáteli dlouhých tratí.
Poděkování patří zkušenému kolektivu pořadatelů z firmy GLASSPO v čele s p.Jaroslavem Pospíšilem.
M.K.
