Hejtmanství kraje Vysočina se společně s humpoleckou radnicí chystá ocenit zachránce, kterým se podařilo vyvést desítky dětí z bortícího se zimního stadiónu.
V současné době se na kraji řeší, jakou formu poděkování bude vůbec mít. Prozatím není stanoven termín, kdy by k této skutečnosti mělo dojít, nicméně je určeno, že by se tak mělo stát do konce měsíce dubna a již se připravuje seznam všech pozvaných účastníků. Když střecha humpolecké haly praskala a ohrožovala na životě desítky malých hokejistů a krasobruslařek, dohlíželo na děti kromě dvou trenérů Roberta Vašíčka a Zdeňka Pipka i několik rodičů, celkem asi deset dospělých. Hned potom, co začaly létat nad ledem šrouby jako neklamný důkaz blížící se zkázy, vyhnali a vynosili dospělí malé bruslaře do bezpečí. Mluvčí kraje Vysočina uvedla, že za statečný čin, který zabránil katastrofě, lze považovat i to, že někdo držel dveře, aby děti mohly stadión co nejrychleji opustit. Pod nebezpečnou střechou byl osudný večer například i bývalý starosta města Jan Koten. Všichni se ten únorový pátek, kdy se stadión sesunul k zemi jak domeček z karet, podruhé narodili a zabránili tragické události. Nový stadión lze jistě postavit, ale vrátit životy mnoha dětem – to by už nedokázal nikdo.
Proto se nebabrejme v hnidopiších válkách, ale pokloňme se lidem, kteří se nezachovali jen v rámci vlastního prospěchu a dokázali v kritické chvíli myslet i na druhé. Ruku na srdce – vy všichni vášniví a stateční anonymní diskutéři zde na Humpolákovi – jak byste se v daný okamžik zachovali vy? Nemohu to s jistotou tvrdit, ale myslím si, že valná část z vás by “vzala nohy na ramana” a “koukala, kde tesař nechal díru”. Někteří jsou totiž tací “hrdinové”, že se ani neodváží prosazovat své vlastní názory pod svým vlastním jménem.
Buďme rádi, že celá nešťastná událost dopadla tak jak dopadla a nechtějme být chytří tam, kde na to nemáme ani odborné znalosti, ani neznáme správný stav věci. Můžeme se dohadovat, můžeme diskutovat, ale měli bychom si zachovat určitou společenskou úroveň, vyvarovat se vulgarit a nemístného napadání některých jedinců. Ohnivé diskuze, které poslední dobou plápolají pod články o stadiónu, v lecčems vypovídají nejen o samotných autorech těchto vskutku inteligentních příspěvků, ale i o obrazu celé humpolecké společnosti. Může se zdát, že osud humpoleckého stadiónu obyvatelům města leží nadmíru na srdci, ale tomu je tak jen do té doby, pokud o něm lze pouze nevázaně tlachat a spekulovat. Žel, nikoho z debatujících nenapadlo, že nebýt pár jedinců, kteří místo žvástů nastolují činy, nemuseli jsme se na těchto stránkách rozvášňovat nad nějakými troskami, ale plakat nad lidskými životy. A proto si myslím, že i když třeba v zimní hale nebyly zrovna naše děti, je potřeba, abychom my všichni řekli své: “DÍKY”.
Dnes jsme do redakce dostali následující e-mail. Protože nevím jak jinak, publikuji ho zde v komentářích. Pokud to čte někdo kompetentní, kdo by se mohl a měl chuť jeho pisateli ozvat, napište mu prosím. A teď již onen email:
Dobrý den.
Obracím se na Vás touto cestou s žádostí o spolupráci. V polovině února tohoto roku došlo ve Vašem městě havárii střechy sportovní haly. V rámci ČVUT Praha pracuji na zmapování a odhalení příčin destrukcí střech vlivem zatížení sněhem. Velice by nám pomohlo, pokud byste mohli poskytnout více údajů o porušené konstrukci – technické parametry konstrukce, dále by nám velmi pomohly závěry ze statického posudku havarované konstrukce (nebo alespoň základní údaje z něj). Nebo pokud tyto údaje neznáte (což je asi pravděpodobné) bych Vás chtěl požádat o mailový, popř. i telefonický kontakt, na osobu, která by mě o stavbě mohla nějaké technické informace poskytnout.
Předem Vám děkuji za odpověď a případnou spolupráci.
zele.jiri@centrum.cz
zelenji1@fsv.cvut.cz
S pozdravem Jiří Zelenka.
Ten tucne vytisteny dodatek je dilem osoby s nickem Myska? Jedine, s cim souhlasim, je to, ze mohlo dojit k daleko vetsi tragedii. Jinak jste z toho udelala horor, kde jste umyslne nebo z neznalosti vynechala casove udaje, v kterych se to vsechno odehralo. Vsem co se postarali o deti plati samozrejme dik, ale nedelejte z toho americky dojak a zjistete si, kdy a co se delo. takhle je to opravdu sentimentalni tlach stary baby.
Jiri Kollmann
Ahoj Jiříku – mladý chlapče, jsi fakt roztomilý 🙂 Pro tvoji informaci – údaje byly převzaty z internetové podoby tiskovin Listy Pelhřimovska a MF Dnes. Tak jim tam popřípadě můžeš napsat ty svoje invektivy a doporučit jim, ať ze svých redakcí vyhážou ty starý baby, co ze všeho dělají americké dojáky 🙂 Vzhledem k tomu, že z tvého příspěvku vyplývá, že přesně víš, jak se všechno odehrálo, byl bys tak hodný a všem nám to tady vypověděl? Anebo že by jsi jen tak dětsky žvatlal?
Neznam Vas osobne, ale z precteni mnoha Vasich prispevku se mi zda, ze si za svymi nazory stojite. Bohuzel az moc, proto se nemuzu ubranit dojmu, ze se s Vami neda diskutovat a casto prejdete k osobnimu utoku a opravdu si neoverite fakta. Schvalne jsem se podival na clanek „Zbořila se střecha zimního stadionu“ uverejneny dne 10.2.2006 na tomto serveru, kde je uvedeno: „Nikdo nebyl zraněn. Stadion byl podle operačního důstojníka krajských hasičů už hodinu před havárií vyklizen. Nehrozí prý ani žádný únik nebezpečných látek.“. Casove souvislosti teto humpolecke tragedie jsou opravdu dulezite a vyraznou merou ponizuji vyznam prevzateho i Vami psaneho textu. Na druhou stranu nepopiram, ze v te chvili (kdyz litaly srouby) vse vypadalo jinak a bylo nutne co nejrychleji evakuovat. Mohlo to samozrejme spadnout rychleji…
Je mi tedy lito, ze ackoliv pisete ve svem prispevku, ze bychom se meli vyvarovat nemistneho napadani, Vy se tak nechovate. Jirka Koten
Ty časové údaje, které uvádíte, jsou mi známé, ale pořád nevím, jakou mají souvislost s poděkováním lidem, kteří pomohli vyvést z haly malé děti. Z výpovědi lidí, kteří byli na místě hodinu před zřícením, situace vypadala dost děsivě a nebylo zřejmé, zda se střecha zřítí hned, za pět minut či za deset. Proto asi také bylo navrženo ocenění těch, kteří tam zasahovali. Určitou míru osobní statečnosti v každém případě projevili. K vaší poznámce o vzájemném napadaní a osobních útocích bych dodala jen to, že jsem pokračovala pouze ve stejném tónu, jakým jsem byla oslovena. Nechápu, proč bych si také měla brát servítky, když se mnou někdo mluví jako nevycválaný spratek. Váš příspěvek je pak na naprosto jiné úrovni a je věcný – no a vidíte, můžeme se spolu bavit slušně. Řekla bych, že jsem „nemístně“ nikoho nenapadala, Jiří si o to doslova řekl. Což je trošku rozdíl, než když tu zaznívaly urážky a nactiutrhání pana Vališe apod. Ale to je pouze můj subjektivní názor a respektuju, že vy můžete mít jiný.
No, na obranu Misi musim uvest, ze jsem prosel ony diskuse pod clanky o stadionu a nektere jeji dalsi „hovory“ na Humpolaku a ze k osobnimu napadani se uchyluje podle hesla „Jak se do lesa vola, tak se z lesa ozyva“ Pokud se nekdo snazi zarypat a shodit, odpovi mu stejne a protoze se neda, neni zrovinka moc popularni. A to i v redakci – nekteri utikaji pres pul sveta 🙂 (pro mene chapave – to je HUMOR!!)
NA zminovanem prispevku nevidim nic urazliveho, smesneho ani jinak spatneho. Proste se pripojuje k vyzve za uznani zasluh a rika, ze na Humpolaku se kvuli zimaku zbytecne tepe par lidi. nic vic nic min.
Diskutovat s vami nema zadny vyznam, stejne jako s nikym, kdo nema schopnost sebereflexe, ale to pro vas asi nebude zadna novinka. Ta posledni veta v mem prispevku mela byt v uvozovkach, bo vas neznam (ani po tom netouzim), nevim kolik vam je let, ale vy jste si s tim uz poradila po svem. Doporucuji vam zustat u popisovani svych rodinnych problemu, tam vas nikdo nemuze „nachytat na svestkach“ a jak jsem si precetl vase clanky v archivu, bylo to i docela vtipne. A uz posledni pripominka k tomu vasemu „clanku“, kdyby si ten dotycny clovek, ktereho se zastavate plnil sve povinnosti, tak jsme byli usetreni vaseho srdceryvneho vylevu, kterym jste zesmesnila ten prevzaty clanek (i kdyz si o tehle predvolebni akci take myslim sve a asi nebudu daleko od pravdy, ze vetsina rodicu-ucastniku by si to take odpustila).
Nelze nez souhlasit s p. Kotenem. Tucne psany posledni odstavec skutecne srazil cely (prevzaty) zbytek clanku k prizenmimu bludu. P. Koten konecne vystizne popsal to, co jsem si o prispivatelce mise uz dlouho myslel, ale nedokazal to tak elegantne vyjadrit. Dekuji!
Jenom bych chtel dodat, ze moje reakce nebyla myslena jako urazka (a urcite jsem nechtel zjitrit emoce), ale jako prosté konstatovani, kterym jsem chtel reagovat na tento a zprostredkovane na nektere dalsi clanky (a reakce pod nimi). Abych se mohl vyjadrit vice, tak bych Vas (vsechny 🙂 musel poradne znat (coz se mi asi diky anonymite internetu nikdy nepodari). Jirka Koten
Diskutovat by význam určitě mělo, ale musel byste předkládat argumenty týkající se věci. Já například vůbec nechápu, proč mi tu vykládáte něco o tom, že mě netoužíte poznat. Mohu vás ubezpečit, že mi je naprosto lhostejné, po čem vy toužíte či netoužíte, to je jenom váš problém. Zrovna tak nerozumím tomu, z jakého důvodu se tu zmiňujete o nějakých mých předešlých článcích, které jste si vyhledal v archivu. Je to sice chválihodné a potěšující :)) /čímpak jsem si zasloužila až takovou pozornost?/, ale s předešlým tématem to bohužel nemá žádnou souvislost. Stejně tak vaše doporučení, o čem mám či nemám psát. Jiří, z jakého titulu mi toto říkáte? Víte, nejste ani můj nadřízený, ani nic jiného, a proto dost dobře nechápu vaše snahy organizovat mi život. K tomu vám mohu sdělit pouze to, že i nadále si budu psát co sama uznám za vhodné a pokud vás moje články nějak iritují, tak je prostě a jednodušše nečtěte. To je běžná praxe. Pokud se tedy vrátíme k původnímu tématu, tj.inkriminovanému článku nahoře, tak bych jen dodala, že jsem se nijak nesnažila tvářit, že rozumím hokeji, řízení tělovýchovné jednoty či správcovsví zimního stadiónu (na rozdíl od těch všech možných křiklounů a kverulantů, kteří naprosto přesně vědí CO a JAK se MĚLO a MÁ udělat). Byla to jen taková drobná výzva k lidem, aby se nad svým chováním aspoň trošku zamysleli – a jak vidno, někomu jsem šlápla na kuří oko. Víte, možná se to nepovedlo. To se stává. Život už je prostě takový a není vždy a všechno jen růžové. Nakonec chybovati jest lidské. Ale zdá se mi, že nejste zase až natolik mlád, abyste si tyto skutečnosti nebyl schopen uvědomit a nemohl projevit trochu taktu. Všichni „redaktoři“ Humpoláka jsou vlastně amatéry, kteří tento server tvoří ve svém volném čase, bez nároku na honorář a jedinou odměnou jim je pouze to, že se o Humpolákovi ví a že jej lidé čtou. Nejste první, kdo nás tu již poučoval, jak a co máme či nemáme psát. Odpovím vám stejně, jako bylo odpovězeno těm pár jedincům před vámi. Máte-li pocit, že dokážete tvořit stránky Humpoláka lépe, napište něco a pošlete nám to do redakce, my váš text rádi zveřejníme. Sebevědomí vám očividně nechybí, tak pojďte do toho a předveďte nám, co se ve vás skrývá. Pro začátek byste mohl zkusit udělat rozhovor s rodiči, o kterých se domníváte, že nestojí o ocenění lidí, kteří se v krizových chvílích postarali o jejich děti. Nám už pak nezbývá nic jiného než se těšit na váš článek oproštěný od zbytečného patosu a srdceryvných emocí.