V netradičním prostředí lomu č.2 nad kamenosochařským střediskem v Lipnici nad Sázavou vzniká další nádherné a originální sochařské dílo, která bude součástí národního památníku odposlechu.
Zaslechl jsem v médiích, že se v Lipnici bude realizovat „pokračování ucha“. Okamžitě mě posedla myšlenka, že musím toto nové dílo vidět ještě před případným slavnostním odhalením. Před rokem jsem se byl podívat na Bredschneiderově uchu a měl jsem dokonce možnost popovídat si s realizátory výjimečné skulptury. Tenkrát děcka poblíž lomu tábořili a bylo na nich vidět, že je práce na díle, jako správné umělce, naprosto pohltila. Velice to na mě zapůsobilo. Pořád slyším jak je mládež zkažená, líná, bez vkusu a kdoví co ještě… Tady parta mladých lidí doslova dřela v prostředí a podmínkách pro mnohé nepředstavitelných, jen aby se společná myšlenka podařila. Tenkrát bylo již ucho hotové a já si nedokázal představit jak obrovská lidská práce za takovým projektem vězí. V den publikace tohoto článku jsem v dopoledních hodinách vyrazil na Lipnici, opět nasát alespoň trochu energie těchto skvělých lidí. 
Od kamenosochařského střediska (branka je otevřená a v přímé lince přes areál je díra v plotě), kde se dá zaparkovat automobil, se jde lesní stezkou prudce do kopce. Tuhle cestičku znám, dovede mě do lomu č.1, kde naslouchá ucho ve skále. Atmosféra místa je stále jedinečná. Podobné pocity jsem prožíval snad jen v Kuksu při procházce za dílem pana Brauna. Zde je to o to zajímavější, že jsem u toho, když umělecké dílo, za kterým sem možná budou chodit generace, vzniká. Možná je to až vzrušující pocit, když vidím, jak kus žulového masivu několik mladých lidských rukou s řemeslým fortelem a minimální technikou, ale s obrovskou zarputilostí mění ve svou myšlenku. Dívám se jak zarůstá travou šipka na zemi, která ukazuje na ucho a přemýšlím, kde asi budou ta ústa … Po chvíli slyším hluk z kopce nade mnou. Vydávám se tedy lesem za zvukem. Z levé strany lomu, kudy se může přijít až k uchu, vede vyšlapaná pěšinka mezi kameny a stromy vzhůru. Po několika desítkách metrů přicházím na lesní cestu po která vede až do Lipnice. Cesta končí u dalšího krásného a romantického lomu č.2. Přes vodu na druhé straně vidím, že se tu pilně pracuje dva kluci pod provizorním přístřeškem na dřevěném lešení s velkou trpělivostí a precizností odřezávají žulu kousek po kousku. Asi už mají za sebou hrubou práci s kladivem, kterým se naznačí hlavní linie a teď pracují na větších detailech. V nesnesitelném horku a prachu pečlivě měří sádrový vzor a kóty přenáší na stěnu skály. I přes ochranné brýle a respirátory jsou šediví od prachu, který vzniká při řezání a broušení kamene. Pracují mlčky za pravidelného hluku elektrocentrály a ručních nástrojů. Občas si jen uleví, že ten kotouč za tisícovku nestojí za nic, proč takové šmejdy prodávají, proč to nejdříve nevyzkouší, že to nic neuřízne … Napijí se balené vody a pokračují dál. Chtěli by být do prázdnin s prací hotoví … odhalení prý bude až někdy v září, až se vrátí všichni kamarádi z cest, dovolených atd. Naproti přes vodu na mýtině v lese mají základní tábor s nejnutnějšími věcmi pro život. Na mou otázku kolik času denně práci dávají mi odpovídají s úsměvem: „Když se zadaří, tak od osmi do sedmi děláme, občas si dáme pauzu na oběd a svačinu …“. Chtěl jsem zjistit, co je za tím „když se zadaří“, ale kluci mě hned s povzdechem usazují: „Holky a víno jsem tady neviděli ani nepamatujeme … , když vstaneme pozdě, začínáme až v devět“. Slibuji, že až přijdu příště, polepším se.
Doufám, že druhá skulptura již donutí obec Lipnice, aby už konečně vyznačila k tomuto výjimečnému památníku v kouzelné přírodě cestu. Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří přijeli a chtěli dílo vidět, ale odradilo je, že nevěděli kudy kam. Co třeba cyklostezka nebo naučná stezka? Vždyť na to jsou různé granty … Mladí umělci-řemeslníci se zdarma činí, dělají báječné věci a ne všichni je mohou vidět, velká škoda! Novináři též nevěnují tomuto projektu adekvátní pozornost (díky snad M. Kopeckému z ČRo).
Za projektem „ústa pravdy“, stejně jako za „Bredschneiderovým uchem“ – lom č.1, je výtvarník a učitel pan Radomír Dvořák, vnuk spisovatele Jaroslava Haška pan Richard Hašek a studenti kamenosochařského střediska Lipnice při Pravobřežní světelské umělecké střední a vyšší škole. Autorský tým konkrétně: Radomír Dvořák, Míichal Bílý, Lukáš Honzl, Tomáš Hrabě, Radka Nádvorníková, Adam Votřel, Martin Žádník. Generálním sponzorem akce je vrchní nadlesní pan Zdeněk Ježek.
Tato nová skulptura je pokračováním projektu Národního památníku odposlechu, tedy jakési ucelené sérii sochařských děl (symbolů komunikace: naslouchat, hovořit) v žulových lomech u Lipnice nad Sázavou. Bude se opět jednat o reliéf anatomického detailu (pootevřená ženská ústa), vystupující ze skály nad hladinou zatopeného lomu. Šířka úst bude cca 2m a hloubka reliéfu bude ca 0,5m. Dílo provádějí studenti ve svém volném čase, zdarma a na vlastní riziko, stejně jako v případě „ucha“. V den publikace tohoto článku se již pracovalo na stěně a byly vidět hrubé rysy díla.
PS: Při návštěvě Lipnice se nezapomeňte zajít podívat na obří (5,5m výšky 5t hmotnosti) „Jednohubku Alla Jurajda“ – Apoteóza konzumního způsobu života, jejímž autorem je Radomír Dvořák a Jaroslav Fieger. Najdete jí v dolní části náměstí.
