Co se kdy na Humpolákovi šustlo

Měsíc leden je takové zvláštní období. Všichni se tak trochu vzpamatovávají z hektických Vánoc, mnozí se snaží urputně plnit novoroční předsevzetí, další si už v hlavě pomalu sumírují daňové přiznání, a tak se vlastně neděje nic moc zajímavého, o čem by se dalo psát. Tak jsem si řekla, že trochu zapátrám v humpolákovském archivu a pokusím se oživit a připomenout některé zajímavé články z dřívějška. A hned zkraje mi padla do oka Axlova recenze na někdejší – dnes již neexistující – Pizzerii na schodech.

Střední generace jistě pamatují na zašlou slávu kavárny a vinárny v Nerudově ulici, kde se dalo v klídku posedět, potlachat a popít, případně k tomu zakousnout třeba steak z klokanního masa. Občas tu hrávala „Spadla klec“, později se zde konaly i turnaje v šipkách. Oj, musím nostalgicky vzpomenout, jak jsme odsud chodívali domů, když už na nebi svítalo a ptáci nám zpívávali „ranní ukolébavku“. To všechno odnés čááás…

Původního provozovatele nahradili další a s kavárnou to začalo jít pomalu ale jistě z kopce. Pizzerie, o které je zmíněný článek, tu vydržela poměrně krátkou dobu – čert ví proč, protože pizza byla opravdu výtečná. Z podniku se stala obyčejná nalejvárna a s výměnou hospodských se změnila i klientela. Dnešní stav dřívějšího věhlasného podniku je katastrofální. Nevím, zda se tam někdo z vás byl poslední dobou podívat, ale pokud jste to dosud neučinili, nečiňte tak ani nadále. Interiér je zdemolovaný a odpudivý, o zdejších štamgastech se raději ani nebudu zmiňovat. V každém případě – buďte si jisti, že vy mezi ně nezapadnete. A tak se raději pojďte vrátit do května roku 2001, kdy Axl napsal tento článek:

Pizzerie na schodech

Tak vážení přátelé. Povzbuzena několika doporučeními našich společných přátel se redakce Humpoláka po dlouhé době vydala do restaurace, lépe řečeno kavárny Na Schodech. Jistě si ji většina ještě pamatuje z dob zašlé slávy, kdy se jednalo o jeden z nejpříjemnějších podniků ve městě. Vařili zde skvělou kávu, dělali skvělé koktejly, barmani a barmanky byly na vynikající úrovni a sednou si zde v pátek nebo v sobotu byl opravdu problém. Jenomže pak šlo všechno jaksi lidově „do kelu“. Vznikly lepší restaurace, personál se vyměnil a majitel začal na tuhle roztomilou kavárničku slušně řečeno nemyslet. A tak se nám z kavárny „Na Schodech“ stal jakýsi podivný „pajzl“, kam se scházela hlavně hodně mladá omladina, které jinde asi nenalily a na to aby sem člověk vyrazil musel mít dost odvahy a většinou si zkazil celý večer.

Jenže časy se mění. A my se dozvěděly, že z bývalého baru je nyní pizzerie, kde se dělá opravdu vynikající pizza. A tak jsme sem o sobotním večeru vyrazily. Pokud nevíte kde se restaurace nachází, tak je to na rohu ulic Kamarytova a Nerudova, v té samé budově, kde sídlí Agrobanka. Do restaurace se vchází z boku, z Nerudovy ulice po malinko točených schodech. Už při příchodu jsme zjistily, že vnější prostředí se stále podobá tomu starému. Špinavé, zrezivělé schody, na vratech stará zrezivělá cedulka s nápisem „Kavárna – vinárna“ se starých časů. Jediné co nás láká je tabule, kde je křídou napsáno „PIZZA 18:00 – 1:00“. Stoupáme tedy po schodech – Na Schody. Chodba stále stejná, neupravená, působící studeným dojmem. Vcházíme do restaurace. Je asi kolem 19 hodiny. Zjišťujeme že jsme dneska první návštěvníci.

Usedáme ke stolu a zjišťujeme, že vnitřek restaurace se nezměnil. Jsou tu ty samé boxy, co tu kdysi byly. Čalouněné sedačky už jsou dosti zdevastované. Vzadu se krčí šipkový automat, snad jen bar vypadá lépe. Asi je to sice pořád ten starý, ale alespoň vypadá opraveně a nově. Další a už poslední změnou je čerstvě vymalování. Stěny dostaly modrou a žlutou barvu. Asi to mělo restauraci trošičku oživit a dát ji nádech Itálie, ale nevím nevím jestli zrovna tenhle odstín barev byl šťastný.

Po chvilce přichází čísník. Podle lístku si vybíráme jídlo. Přítelkyně si objednává pizzu, já penne (těstoviny) s kuřecím masem a bazalkovou omáčkou. K pití si objednáváme láhev bílého. Sice není moc na výběr, ale konečná volba je nakonec kvalitním mokem. Po chvíli nás číšník navštíví opět s omluvou, že pravděpodobně nedostaneme jídlo společně. To nám dvěma zas tak moc nevadí, ale někomu jinému by to mohlo být nepříjemné.

Za chvilku doráží pizza. Nejdříve nás překvapí vzhled. Pizza o velikosti kola od vozu působí na oko skvěle. Oba dva se do ní pouštíme. Nemám jiných slov než: slast, úžas, nebe na zemi, ráj a peklo zároveň, orgasmus, erekce, ejakulace. Dámy a pánové, takhle dobrou pizzu jsem už v našich krajích dlouho nejedl. Bylo to úžasné. Ani tak nešlo o ten topping, ale to těsto – mňam, mňam, mňam. Krásně tenoučké těsto, na kterém je znát že bylo děláno ručně jako v pravé pizzerii. Žádnej tlustej hnusnej špalek, kterej dostanete v mnoha rádoby pizzeriích v jiných městech včetně naší milované Prahy. Já osobně nejsem zrovna žádným milovníkem pizzy, ale tuhle jsem si nechal líbit. A přítelkyně měla co dělat aby si to svoje jídlo ohlídala a já jí celou pizzu nesnědl. A jak to bylo krásné si uříznout jeden slice a pěkně ho ohnout a kousat – prostě jako to znáte z filmů. Zkuste si tohle někdy udělat s nějakou tou blbou pizzou s obchoďáku. No zkrátka a dobře, pizza byla vynikající, úžasnej gurmánskej zážitek, kterej zastínil všechny předchozí mínusy. Zkrátka cítíte se, jako by jste obědvali v pravé italské pizzerii někde v Neapoli.

Po chvíli doráží penne a hody pokračují. Opět výborně udělané těstoviny s vynikající chutí. Dneska vám všude na těstoviny naplácají červenou omáčku, které stejně skoro všechny chutnají jako obyčejný kečup. Někomu to možná vyhovuje, ale mě spíše unavuje, když těstoviny mají možnost milionu úprav. A tak je radostí, když si můžete dát těstoviny s bílou smetanovou omáčkou ochucenou vhodnými přísadami.

Později se dozvídáme, že kuchař byl delší dobu v Itálii, kde se vařit naučil, baví ho to a to je také vidět i chutnat. Jeho snem bylo zpátky doma vařit italská jídla ke spokojenosti zákazníků, a to jak je vidět se povedlo. My můžeme být jen rádi, že se téhle výsady naskytlo nám v Humpolci a můžeme vychutnat jeho umění. Co se týče obsluhy, tak klučina, který nás obsluhoval si zrovna nebyl příliš jistý. Skleničky se mu po tácu koulely jak kuželky, sedmičku dobrého bílého vína nám načal už u baru a přinesl nám ji ke stolu otevřenou, bez ochutnání. To je hodně velké mínus. Ale byl mi sympatický a tak jsem mu nechtěl kazit náladu. Doufejme jen, že se trochu otrká, získá více jistoty a někde si přečte, jak se má správně obsluhovat.

Mezi velký mínus podniku vidím že více neprezentuje svoji užasnou kuchyni. Venku sice najdete tabuli říkající pizza, ale většina kolemjdoucích si řekne „Aha to zase v mikrovlnce vohřejou nějakou zmraženou placku z vobchoďáku.“ a jde dál. Já bych si to třeba řekl. Tím se ovšem připraví o lahodný pokrm, a restaurace o zákazníky. Měly by dát více najevo, že se jedná o opravdu ručně dělanou pizzu, která rozhodně stojí za hřích.

Co se týče dalšího osazenstva, chodí sem nadále většinou hodně mladá mládež, dosti divokého zjevu. V jejich věku jsme však nebyly jiní že? Ale od osazenstva se odvíjí i reprodukovaná hudba, která je dosti bláznivá, ale hlavně dosti hlasitá. Což může někdy zkazit zážitek z toho skvělého kousku s půlmetrákem tuňáka. Ale pokud nejste cimprlich, tak si zvyknete a za chvíli už to ani nevnímáte.

Pojďme se tedy podívat na jídelní lístek. Setkáte se tady pouze s italskými jídly a to pizzou a těstovinami. Na první pohled nevypadá moc bohatě. Co se týče pizzy, tak dostanete na výběr z pouhých devíti druhu: šunková, salámová, vegetariánská, Hawai, tuňáková, čtyři druhy sýrů, kuřecí, řecká a mexická v cenovém rozpětí od 50 do 70 korun. Bombou ale je, že si můžete nechat udělat pizzu dle vlastní fantazie a jako topping si nandat co chcete. Ceny jednotlivých přísad jsou v rozmezí 5 až 15 Kč, což není tak špatné. Zajímavý je výběr sýrů. Z těstovin dostanete na výběr ze tří druhů. Plněné tortelliny se sýrovou, bazalkovou, nebo rajčatovou omáčkou, penne (trubky) s kuřecím masem a bazalkovou omáčkou, nebo s tuňákem se zeleninou, nebo po vegetariánsku, popř. se sýrovou omáčkou a žampióny. No a poslední volbou jsou klasické špagety, buď po boloňsku (mleté maso, zelenina, rajčatová omáčka, strouhaný sýr Eidam), nebo po milánsku (mleté maso, rajčatová omáčka, strouhaný sýr Eidam, žampiony). Všechny těstoviny jsou v porci po 250 gramech a cena je od 50 do 60 Kč.

Nápojový lístek je klasický a najdete zde standart z našich barů a restaurací. Zajímavý je výběr kávy (i když mi chyběla irská), chudě působí výběr vín. Na lístku se pouze dovíte, že si můžete vybrat červené nebo bílé víno a to buď 0,2, 0,7 nebo 1l. Po dotazu na číšníka co nabízí musel asi dvakrát odbíhat se podívat. Podle mého názoru, v takovéhle restauraci, kde se nabízí italské jídlo by měla být nabídka vín širší a měla by se nabízet i kvalitnější vína. I kdyby měla nějakou dobu čekat na svého zákazníka. Ale musím uznat že nakonec muškát byl dobrý. Ale po první lahvi došel a my musely přejít na Mullera Turgau. Ale i ten byl dobrý. Ale přeci jenom, chtělo by to lepší a bohatější nabídku.

Nevím jak je to s rozvážkou, a zda-li restaurace pizzy rozváží i domů. Spíše bych řekl že ne, jelikož provozovatelé pravděpodobně nemají k rozvozu prostředky. Ale i to by se mohlo v dohledné době zlepšit.

Závěrem mi nezbývá než říci, že se jedná určitě o skvělý nápad. Pizzerii naše město postrádalo, a můžeme být rádi, že když už konečně vznikla, že opravdu stojí za to. Jen doufejme, že zákazníků bude přibývat, a kluci obchodně nepadnou a udrží se. Byla by to rozhodně velká škoda. Doufejme že se postupem času vylepší i prostředí. Já rozhodně zavítám teď Na Schody opět častěji a pizza se možná konečně stane i mým oblíbeným jídlem.