Americký expert na stavební izolace dává značný podíl viny na zřícení věží Světového obchodního centra ekologické hysterii.
Místo kde do jedenáctého září stávalo na Manhattanu Světové obchodní centrum, známé dnes ve světě jako Ground Zero, se konečně stalo oficiální turistickou atrakcí, s vlastní vyhlídkovou galerií, stánky se suvenýry, prodavači horkých kaštanů a preclíků a frontami turistů, které si délkou nezadají s těmi v Disneylandu.
Vstupné, které se za návštěvu vybírá, jde údajně do fondu pro pozůstalé po obětech. Věřme jen, že distribuce peněz bude lépe organizovaná než jak zvládnul Červená kříž nával dárců krve, kdy některé sběrny nestačily odebranou krev zpracovat, a ta musela být zničena.
Na místě, které se stalo nedobrovolným hřbitovem téměř tří tisíc lidí si dnes dávají dostaveníčko politici, kteří potřebují vylepšit svůj předvolební image a filmové a televizní hvězdy pro něž bez ohledu na vkus – není popularity a foto příležitostí nikdy dost.
Kongresman Gary Condit, jehož aféra se zmizelou stážistkou Chandrou Levy zdobila v létě obálky bulvárních I seriozních časopisů, se na místě tragedie nechal zvěčnit pro svou internetovou stránku v naději, že mu to pomůže před nastávajícími volbami vylepšit katastrofální prestiž u voličů.
Pozadu nezůstala ani knižní nakladatelství, která nabízejí škálu publikací od tenkých brožurek po velkoformátové, v plátně vazáné obrazové publikace.
Ač některé z těchto publikací obsahují vynikající obrazový materiál, například kniha fotografií z osudného dne pořízená fotografy skupiny Magnum, kteří byli zrovna v New Yorku, tragedie je ještě příliš živá, abych dokázal knihami listovat bez chvění rukou a tlaku v očích.
O to víc mne zaujala publikace stavebního inženýra Herberta Levina, který ze smrti téměř 3000 lidí nepřímo obviňuje fanatické, leč technicky nevzdělané ekologisty, kteří osudově do stavby věží Světového obchodního centra zasáhli. Oba mrakodrapy tvořily dva soustředné věnce vertikálních ocelových nosníků obvodová kostra a vnitřní s výtahovými šachtami a vlastním technologickým jádrem. Na těchto dvou hranolech pak byla zavěšena jednotlivá patra.
Ve třicátých letech se ocelové kostry mrakodrapů Chrysler Bldg a New York State Empire Bldg, isolovaly nástřikem betonu. Tato technologie byla poměrně nehospodárná a nástřiky těžké.
Pro stavbu centra byla proto navržena nová izolační hmota z minerálních vláken saturovaných asbestem a pojivem, která byla schopna chránit nosníky před tavícím žárem po dobu čtyř hodin. Z bezpečnostního hlediska byly mrakodrapy navženy tak, aby vydržely náraz plně natankovaného Boeingu 707 (tehdy největšího dopravního letadla).
V průběhu stavby propuklo hysterické tažení ekologistů proti asbestu a protest za protestem stíhal stavební komisi newyorské městské rady, až konšelé povolili a zakázali izolační hmotu s asbestem aplikovat. Stalo se tak ve chvíli, kdy věže dosáhly výšky 64 pater. Od šedesátého čtvrtého patra nahoru už spolehlivá ohnivzdorná izolace chyběla.
Herbert Levin už tehdy varoval: vypukne-li rozsáhlý požár nad 64 patrem, mohou se mrakodrapy zřítit. Katastrofa takového rozsahu však byla pro většinu lidí nepředstavitelná a nic nebylo v tomto směru podniknuto.
Asbestová hysterie pomalu vyčpěla. V hromadných soudních procesech se ukázalo, že na následky kontaktu s asbestem zemřelo zanedbatelně málo lidí většina z nich byli buď kuřáci, kteří při práci s asbestem nepoužívali ochranné filtry, nebo dělníci v loděnicích za války, kdy se na bezpečnost práce tolik nekoukalo. S protiasbestovou hysterií však téměř zaniklo jedno průmyslové odvětví a její obětí se nepřímo staly tisíce lidí ve zřícených mrakodrapech.
