Toulání podél pobřeží Korsiky.

Vyprávění jednoho z čtenářů Humpoláka o cestování po tomto kouzelném ostrově.

Dokument obsahuje jména smyšlených
postav, jakákoliv podobnost s postavami skutečnými je čistě náhodná !)

Bylo
by patřičné asi nejdříve napsat, jak jsme k výletu přišli. Máme dva
přátele – cyklisty, kteří pravidelně brázdí naše i zahraniční stezky. Vzhledem
k tomu, že jsou vcelku dobrodružné povahy, našli si na netu, že Korsika je
pro kolaře země zaslíbená. S jasným plánem oslovili nás dva – Katku a mě,
zda bychom s nimi na cestu nevyrazili. Je sice pravda, že jsme všichni
spolu už na pár dovolených (autem + pěšmo) byli a maximálně si vyhovujeme,
avšak moje představa, že po třech letech automobilismu sedám na kolo, ještě
k tomu na Korsice, byla natolik děsivá, že jsem návrh předem odsoudil
k zániku.

Zhruba
po půl roce se nám ozvali, že akce Korsika doznala zásadnější úpravy, protože
doprava kol na ostrov je dost drahá záležitost, tudíž jedou bez nich. Vidina
zhruba 14-ti denní dovolené ve Francii byla natolik lákavá, že jsme na plán
kývli. Osádka – dvě baby, dva chlapi, 2x stan, hafo jídla a oblečení.

PÁTEK
17.8.07

Vyrážíme
z Humpolce do Brna, kde se navečer potkáváme s druhou polovinou
výpravy – Naďou a Liborem, kteří přijíždí z Kamenice nad Lipou. Pospolu se
pak kodrcáme ke mně na privát na Bystrci.

Přiznávám
se, že moje původní představa zdolávání GR 20 bere hodně rychle za své. Moje
Gema o dvaceti kilech + příruční batoh o pěti, dávají velmi jasnou představu o
podobě dovolené. Ostatní na tom nejsou o nic lépe a ještě tentýž večer se
snažíme ještě jednou o redukci již z domova redukovaného obsahu batožiny.
Nutno podotknout, že jsme moc úspěšní nebyli – holt jedny arašídy, kečup a
jedny těstoviny toho moc nezachrání.

SOBOTA
18.8.07

Vstáváme
v 5:30 a jedeme do centra na ÚAN Zvonařka. Odtud vyrážíme autobusem společnosti
Tourbus do Vídně. Mé obavy ohledně objednávání jízdenek přes net, kdy do
poslední chvíle nemáte nic v ruce a čekáte, zda s vámi řidič počítá,
se rozplynuly, funguje to bez problémů. Ve Vídni vystupujeme přímo na letišti a
čekáme asi dvě hodiny v letištní hale na naše éro. Ve 14:50 se díky
společnosti Skyeurope odlepujeme od dráhy a náš Boeing nasazujeme kurz do
italské Pisy. Po chvilce napětí při odbavování – přijede ten batoh, nepřijede,
se dostáváme před letiště a hledáme bus do Livorna, odkud nám má jet trajekt.
Po chvilce doptávání a čekání se objevuje autobus s prima mladou babou,
která řídí. Sice moc neumí anglicky, ale za 1,5E nás včetně batohů doveze tam,
kam potřebujeme. V tuto chvíli si opravuji názor na ženské za volantem, to
co dotyčná předvádí v úzkých uličkách středověké Pisy s autobusem
velikosti StudentAgency mě přivádí v úžas. Osobně bych se měl problém do
některých srovnat i se svou škodovkou.

V Livornu
vystupujeme u vlakového nádraží a vzhledem k tomu, že moc nechápeme, kde
si koupit lístek na autobus a v rámci finančních úspor (4x 1E), jdeme
pěšky cca 3km městem do přístavu. Za normálních okolností bych si to užíval,
ale díky 25-ti kilům na zádech, co dodat. Naše stanoviště v přístavu po
chvilce bloudění nacházíme, abychom na pokladně zjistili, že náš trajekt
společnosti Moby Lines má zpoždění. Nakonec tedy místo v 20:30 odplouváme
v jedenáct. Čekají nás čtyři hodiny plavby, takže jsme si obsadili prázdné
řady sedaček v interiéru na nejvyšší palubě, rozbalujeme spacáky a pokoušíme
se spát. Nadě se dělá špatně, sedí na jedné ze sedaček, v ruce svírá
igelitový pytlík a snaží si vsugerovat, že se loď nehoupe…

NEDĚLE
19.8.07

V 3:30
připlouváme do Bastie – jednoho z velkých přístavů na Korsice. Hledáme
místo na spaní, popravdě řečeno, v tu chvíli nám to bylo vcelku jedno kde.
Šli jsme naprosto naslepo podél pobřeží po nějakém chodníčku, až jsme na jeho
konci našli útočiště pod opuštěným hotelem. Ráno vstáváme kolem sedmé s
naprosto úžasným východem slunce. Snídáme a rozhodně si na výhled nemůžeme
stěžovat – Korsika nás přijala opravdu stylově.

Podle
mapy nacházíme vlakové nádraží, abychom absolvovali náš první přesun. Kupujeme
lístek směrem na město Ille Rouse (15E) a v půl desáté ráno jsme již na
cestě. Vystupujeme jednu zastávku před městem a podle mapy nacházíme kemp „Les
Oliviers“ (400m od moře, 6,30E za osobu, 3,70E za stan), vzhledem k naší
snaze o „low cost“ pobyt, stavíme jen jeden stan pro jednu dvojici, druzí dva
spí pod širákem (já s Katkou). Po urychlené stavbě stanu valíme na pláž,
která oproti očekávání není zase tak daleko. Plaveme, pozorujeme mořské ježky,
válíme se na pláži. Ještě než jsme s Liborem „vytuhli“, hodnotíme ženské
osazenstvo pláže vysokou známkou – holt sladká Francie.

Večer
se vydáváme pěšky do města, abychom se podívali na místní maják. O půl
jedenácté jdeme spát, Naďa a Libor do stanu, já s Katkou usínáme opodál
pod širákem. Co čert nechce, o půl jedné ráno začíná pršet a realizujeme
nouzový plán. Pokud myslíte, že se do stanu pro tři nevejdou čtyři lidé včetně
krosen, mýlíte se, vejdou – sardinky hadr.

PONDĚLÍ
20.8.07

Vstáváme
o půl deváté a zkoušíme chytit stopa do Calvi. Ačkoliv všichni tištění
průvodci svorně tvrdí, že stopovat na Korsice není problém a místní „berou“,
ačkoliv jsme se rozdělili na dvojice, po hodině jsme to museli zabalit.
S krosnou prostě šance není. Odcházíme na místní nádraží a vlakem vyrážíme
za 5,10E do Calvi. Díky trati lemující pobřeží moře je o zábavu postaráno.
Calvi nás vítá svým přístavem a velkou citadelou na kopci. Zde si procházíme
expozici posádky francouzské cizinecké legie, což obzvláště já velmi oceňuji.
Ostatní se kochají spíše výhledem nad a pod námi se rozkládající přístav a
křivolakými uličkami pevnosti tvořícími takové malé město ve městě.

V supermarketu
„Super U“ sháníme plynovou bombičku a konečně si tak můžeme dopřát i teplé
jídlo. Po zdařilém nákupu hledáme autobusovou zastávku do Porta. Díky tomu, že
spoustu linek provozují soukromníci, není vždy jednoduché místo odjezdu nalézt.
Běžím zpátky do centra na informace. Co čert nechce, mezitím autobus staví
přímo u supermarketu a ostatní musí řidiče přesvědčovat, aby na mě počkal.
Člověk by nevěřil, co je za lahodu běhat v pohorách.

Nakládáme
batohy a vyjíždíme. Skoro celá cesta (65km za 16E) probíhá horami s docela drsnými
serpentinami. Katka si bere Kinedryl a radši většinu cesty prospí – ostatní si
užívají pohledy do bezedných údolí – je to jen pro silné povahy.

V Portu
se usidlujeme na kamínkové pláži a moře se svými vlnami rozhodně nevypadá na
koupání, což potvrzuje i červený praporek na domečku místních plavčíků. Vaříme
si první teplé jídlo – polévku ze sáčku a špagety s kečupem. V rámci
šetření financí přespáváme v koutku pláže, což je způsob, který zhruba ob
den aplikujeme po celý pobyt na Korsice.

ÚTERÝ
21.8.07

Ráno
se přesouváme do nedalekého kempu „D´Ota“, postavíme stan a dáme koupel. Začíná
pršet a nepřestává celý den. Díky tomu, že se dalo počasí předvídat, postavili
jsme oba stany. O zábavu je postaráno – mastíme celou dobu žolíky. Večer
konečně přestává pršet, a tak si jdeme prohlédnout městečko s krásně
nasvícenou strážní věží z dob nadvlády Janovanů. Spíme v kempu.

STŘEDA
22.8.07

Ráno
jsme si přivstali a vydáváme se k červeným skalám známým jako „Calanches“.
Naďa tvrdí, že je to podle průvodce jen dva kilometry – ploužíme se přes hodinu
do kopce, ale skály nikde. Nedá se nic dělat, točíme zpět, protože se chceme
ještě vykoupat než vyrazíme dál. Máme alespoň spoustu fotek. Opět jsou velké
vlny, což Naďu s Liborem nemůže zastavit. Když s Katkou vidíme, jak
si s nimi vlny pohazují, zůstáváme na kraji.

Ve
dvě hodiny odpoledne máme sbaleno, na vrátnici nám však říkají, že kdo neopustí
kemp před dvanáctou, musí platit i další den. Uznávám, byla to naše hloupost,
cedule před kempem se o tom zmiňuje,
stačilo si ji pozorněji přečíst. Nechceme platit za něco, co nevyužijeme, takže
se vracíme a na původním místě opět vztyčujeme oba stany. Katka si před tím
vzala pro jistotu Kinedryl, takže ulehá do stanu a tři hodiny o ní není slyšet.
My ostatní se vydáváme pěšmo směrem na vesničku Ota s tím, že se pokusíme
o stop. Po chvilce nám zastavuje francouzská rodina, která má však místo pouze
pro dva. Naďa s Liborem nasedají, já se vracím stejnou cestou zpět do
kempu. Nutno podotknout, že nás to s Katkou stálo půl čerstvé bagety,
kterou jsem celou zpáteční cestou úspěšně ujídal. V noci opět prší, což
opět trochu shazuje cestovatelské příručky, které tvrdí, že srpen je jeden
z nejteplejších měsíců s maximálně jedním deštivým dnem.

ČTVRTEK
23.8.07

Naďa
má narozeniny, čekáme jestli se vyčasí a budeme se moci koupat. Na pláži
alespoň mastíme karty, fouká vítr a je nám zima. Kolem kempu voní eukalypty,
tak si alespoň na památku bereme pár spadlých plodů.

Protože
je na Korsice spousta úzkých silniček se spoustou prudkých serpentin, je
veřejná doprava z části tvořena mikrobusy. Naše batohy se tak ocitají na
vleku za bílou dodávkou a my doufáme že cestou do Corte nebude pršet. Během
cesty přisedají dva Češi – holka a kluk, kteří nechali auto na jednom konci
ostrova a dali si kousek GR 20, konkrétně Mt. Cinto, což je nejvyšší hora
ostrova (2706m n. m.). Po cestě si opět prohlížíme krásné hory, tentokráte
ještě vyšší než jsme mohli vidět minulé dny.

Na
Korsice však nejsou zajímavé jen kopce. Silnice jsou nejen obklopeny toulavými
psy, kočkami, kravami při neviditelných pastvinách, ale i místní specialitou,
celými stády polozdivočelých domácích prasat. Jsou jich stovky. Při představě
propečeného selátka, které by rozhodně nebyl problém sehnat se mi sbíhají sliny
na jazyku. Pašík má tentokráte štěstí, vlastníme pouze malý hořák Campinggaz.

Při
jízdě si není možné nevšimnout prostřílených dvojjazyčných dopravních cedulí
s přeškrtanými francouzskými názvy, jasná činnost korsických nacionalistů.
Korsičané totiž od pradávna vedou boje za svou samostatnost, ať již se jednalo
o nadvládu Janovanů v minulosti, nebo Francouzů v současnosti –
turisty však nechávají na pokoji.

Po
příjezdu do Corte – jednoho z „nejkorsičtějších“ měst ve vnitrozemí, které po
staletí odolávalo cizím nájezdům a je ikonou korsického odporu, jsme na místním
vlakovém nádraží marně hledali úschovnu na batohy. Místní hrad je sice proklatě
vysoko na skalním ostrohu nad městem, ale kdo by si ho chtěl nechat ujít.
Nezbývá než se s plnou polní vyškrábat až nahoru. Na nádvoří odkládáme
batohy a po dvojicích si dvě hodiny prohlížíme město a citadelu. Na zpáteční
cestě v supermarketu „Casino“ kupujeme jogurty a pečivo.

V 18:50
odjíždíme do hlavního města – Ajaccia, které je zároveň rodištěm
„nejslavnějšího Korsičana“, císaře Napoleona Bonaparte. Cestou opět míjíme
hrady, zříceniny strážních věží a výhledy na úžasné hory. Do Ajaccia přijíždíme
až za tmy a stejně jako dříve v Bastii, hledáme kde bychom přespali. Pláž,
pod místní citadelou, kterou jsme si vyhlédli na mapce je nepoužitelná – mohl
by nás navštívit příliv. Po chvilce pobíhání kolem pobřeží nacházím
skateboardové hřiště, noc trávíme v závětří U-rampy.

PÁTEK
24.8.07

Probouzí
náš déšť!!! Rychle balíme a jdeme přes město do kempu „Mimosa“. Než tam dorazíme
jsme „nažmach“. Čekáme zhruba hodinu pod přístřeškem recepce než déšť alespoň
trochu ustane, abychom mohli postavit stany. Snídáme a pokoušíme se usušit
mokré a vlhké věci. Sluníčko nakonec vyjukne, a tak se vydáváme zpět do města
na prohlídku. Posíláme pohledy domů a já navíc navštěvuji rodný dům Napoleona.
Být na Korsice a nepodívat se k Bonapartům domů by byla velká škoda.
Jediné co mi vadí, že celá prohlídka byla s francouzskými popiskami, což
je jazyk, který je pro mě španělskou vesnicí.

Ostatní
mezitím prolézají město a po mé návštěvě muzea odcházíme směrem ke známému pomníku
bitvy u Slavkova s Napoleonovou sochou v nadživotní velikosti. Jak
později zjišťujeme, člověk se táhne přes čtvrtku světa, aby viděl památník
bitvy, která se odehrála daleko v Čechách a oni mají zavřeno kvůli
přípravám na koncert. Je jasné, že plot kolem celého velkého areálu nás nemohl
zastavit.

Na
zpáteční cestě se koupeme v moři na městské pláži. Zatímco při návratu
nakupuji s Katkou v Super U, Libor s Naďou utíkají zpátky do
kempu, aby do osmi večerní stihli zaplatit za ubytování. Potřebujeme totiž
areál opustit velmi brzo ráno, kdy ještě na recepci nikdo nebude. K večeři
vaříme vajíčka natvrdo a polévku ze sáčku.

SOBOTA
25.8.07

Probouzíme se již v šest hodin, balíme
a jdeme dolů do města na autobus, který nás zaveze do dalšího města – Propriana.
68 kilometrů
dlouhou cestu nám zpestřuje bodrý řidič svým úchvatným zpěvem. Zpívá dobře, ale
dlouho 🙂 V Proprianu se usidlujeme na prosluněné pláži a dosušujeme co se
dá. Po dvojicích si prohlížíme město.

Navečer
fotíme z pláže nádherný západ slunce ze svého nocležiště za skalami.

NEDĚLE
26.8.07

Ráno
výjimečně neprší. V klidu balíme a jdeme přes město do kempu „Tikotu“
(6,50E osoba, 2E stan). Pereme, nabíjíme baterky do foťáků a mobilů. Stavíme
stan a radíme se co dál. Naďa s Liborem navrhuje návštěvu vnitrozemského
Sartene (12km, autobusem za 3,50E). S Katkou, která jde navštívit místní
mši, se ve městě zdržuji o hodinu déle zatímco Naďa s Liborem odchází na
příslušný autobus. Abychom o něco nepřišli, zkoušíme s drahou polovičkou
úspěšně stopa – zastavují nám dva mladí Francouzi se starou Mazdou a hodí nás
skoro až do centra.

V Sartene
hledáme informace, kde sice holčina hovoří pouze francouzsky, ale „rukama,
nohama“ nakonec zjišťujeme zastávku autobusu jedoucího zpět. Opět obdivujeme
uličky, náměstí a zajímavosti dalšího typicky korsického města. Po poradě
s Liborem a Naďou, se kterými se shledáváme, jdeme zkusit stopa i zpět.
Cca po deseti minutách naší dvojici (stojíme výš 🙂 zastavují jiní mladí
Francouzi jedoucí naším směrem. Bohužel zatáčí do jiného místa zhruba 4 km před naším kempem, tudíž
musíme v horku s Katkou šlapat po svých, nikdo další nám nezastavil.

Po
večeři jdeme koupit novou plynovou bombu (4E). V závěru dne se ještě
stihneme vykoupat v moři.

PONDĚLÍ
27.8.07

Probouzíme
se v 7:30, balíme a jdeme do centra na autobus směr Bonifacio (70km,
12,50E) Opět máme bohužel štěstí na „zpívajícího“ řidiče.

V Bonifaciu
navštěvujeme informace a doplňujeme vodu. Sháníme se po úschovně zavazadel, ale
3E je pro nás vcelku dost a proto opět používáme osvědčený model – dva
zůstávají u zavazadel, dva se jdou projít a obráceně.

Město
je nádherné. Na útesech, ne nepodobným Doverským, je usazena perla jižního cípu
Korsiky. Z místní citadely je úžasný výhled nejen na pevninu, ale i
sousední ostrov Sardinie.

V 16:50
nasedáme na mikrobus jedoucí do Porta – Vecchia (8E). Necháváme se vysadit
trochu dříve – kousek od vesnice St. Giulia a od, alespoň podle průvodce,
nejkrásnějších pláží ostrova. Tuto informaci si bohužel přečetla i horda lidí,
kteří se na pláži válejí spolu s námi. Pryč je pohoda dřívějších
poloprázdných pobřeží. Srdce českého hygienika by při takovém počtu lidí
zajásalo – na celou zhruba kilometrovou pláž jedny zastrčené sprchy a záchody,
oboje za 2 a
1E.

Večer
klasicky trávíme na pláži a fotíme pro změnu úplněk. Poprvé také vidíme pračku
plážového písku taženou za traktorem, která nás obšťastňuje svou přítomností
asi hodinu.

ÚTERÝ
28.8.07

Časně
ráno vysypáváme velmi jemný písek ze všech věcí a balíme. Kemp by měl být podle
mapy nedaleko, nakonec se z toho vyklube sedmi kilometrová štreka
s plnou polní pod ostrým dopoledním sluncem. Nacházíme kemp „Asciachju“
(6E osoba, 3,50E stan), ubytováváme se a jdeme na pláž. Konečně trocha prostoru
s menším počtem lidí – koupeme se, fotíme, lechtáme malé vyhřívající se
kraby chaluhou po hřbetě. V rámci udržení formy si stavím hrad
z písku, který nezapře svůj středoevropský původ. Celý výtvor korunuji do
písku vepsanou českou vlajkou a nápisem CZE.

Noc
trávíme v kempu a po očku sledujeme hlídače u brány. Vzhledem k tomu,
že příští bivakování plánujeme opět na pláži a hygiena je nutná, Katka
s Naďou a Liborem plánují tajnou noční výpravu do sprch – samozřejmě
zadarmo. Zjišťujeme, že celou noc bránu pečlivě hlídají, takže plán zní jasně,
projít spolu s davem navracejícím se z pláže pozdě odpoledne. Naďa
s Liborem staví stan, já s Katkou spíme venku, což s povděkem
kvitují hejna komárů, mravenců a ještěrek. Katka srdnatě bojuje a skoro se
doslova koupe v repelentu – ne, že by to pomáhalo.

STŘEDA
29.8.07

Vstáváme
až po osmé, probouzí nás drsné chrápání Itala z vedlejšího stanu. Snídáme
čerstvé bagety s instatní polévkou. Balíme a odcházíme na pláž – dědek u
brány je stále ve střehu.

Vzhledem
k tomu, že jsem stvoření plaché a odmítám se účastnit odpolední mise,
dobrovolně se „koupu“ pouze do půli lýtek a odsuzuji se ke hlídání batohů.
Marně jsem je zrazoval od očisty a vyhrožoval pokutou, která byla zdůrazněna na
tabuli kempu, marně přemlouval, aby mě nenechávali na pláži samotného. Kupodivu
se akce zdařila, osádka je čistá a spokojená, jedudědek neuhlídal.

Spíme
na pláži. Vybrali jsme si vyvýšené místo kvůli přílivu, ale ne zase tak daleko,
abychom byli až v křoví, které ji lemuje. Jestliže na nejhezčí pláži je
alespoň jedna sprcha a záchod, na ostatních je nečekejte. Naopak, můžete
s jistotou čekat výsledek chybějícího zařízení – veškeré prostory okolo
jsou plné „voňavých“ hromádek, které tam bohužel nenechávají chlupatí mazlíčci,
u kterých by se to dalo ještě pochopit. Opět vzpomínám na naše „kachňáky“, kdy
dnes, skoro u každého z nich, sprchu a wc najdete. Rozhodně jsem si
z hlediska hygieny nepřipadal na Korsice jako ve Francii, nedejbože
v EU.

První
polovinu noci padá rosa. Všechny věci máme provlhlé, hlavně spacáky. Zhruba ve
čtyři ráno se zvedá velmi silný vítr, který nám málem odnese ručníky,
z nevýhody se stává postupně výhoda – spacáky osychají. Vichr trvá až do
rána, vzduchem lítá jemný písek, který se cpe doslova všude. Jsme zakuklení ve
spacácích a pokoušíme se spát.

ČTVRTEK
30.8.07

Budíček
jsme naplánovali na 6:30. Katka zjišťuje, že ji v noci štípl komár do
očního víčka. Aby byla jasná představa, vypadá jak Rocky Balboa po x-tém kole
v boxu :)) Balíme a vydáváme se co nejdříve, než začne pražit slunce,
pěšmo do Porte-Vecchia (5km). Nejezdí skoro žádná auta, která by se dala
stopnout. K našemu překvapení nás na jedné křižovatce nabírá starší
Ital, který jede nejen do Porta – Vecchia, ale až do Bastie. Litujeme, že
nejede o den déle, svezli bychom se až tam. Pro milovníky automobilů – vezli
jsme se všichni čtyři, včetně báglů, Alfou Romeo s celým interiérem ve
světlé kůži, takže žádné šméčko. Dobří lidé ještě existují, Ital nás vysadil
přímo v centru.

Čekáme
do devíti hodin, než nám otevřou informace. Jdeme do kempu „Arutoli“ (6,45E
osoba, 3,35E stan) a cestou nakupujeme. Po ubytování jdu s Katkou
„somrovat“ o led na oko do místní restaurace, což s jejím vzhledem není
zase takový problém. Číšnice ihned dodá pár kostek ledu a popřeje hodně štěstí.
Otok pak díky studeným obkladům postupně splaskává.

Večer
navštěvujeme již dříve zmiňovanou restauraci, abychom si dali kafe a zmrzlinu.
V noci je opět velký vítr.

PÁTEK
31.8.07

Je
ještě tma, když v sedm hodin ráno opouštíme bránu kempu a směřujeme na
autobusovou zastávku na parkovišti St. Catharina poblíž centra města. Než
autobus přijede, snídáme jedny z posledních „Bébéček“ v podobě krmení
pro slepice. S vozidlem společnosti Corsica tours pak přejíždíme
zbývajících 140 km
(21E) našeho putování do výchozího bodu naší cesty – Bastie. Čekání
v přístavní hale si krátíme krátkými procházkami do města, opět po
dvojicích. Katka potkává čistě náhodou své známé z Brna. Svět je zkrátka
malý.

V 15:00
odplouváme s naší starou známou lodí Moby Vincent. „Drobeček“ je 120m
dlouhý, 22m metrů široký a uveze 1600 lidí včetně jejich 570-ti plechových
miláčků. Koupili jsme s Katkou ve městě krabici s deseti ledňáky a
cestou je žužláme. No nekupte je, když byly ve Sparu tak levné!!! Naďa dostala
mořskou nemoc, tentokrát již hodinu před vyplutím. Fasuje od Katky jeden
Kinedril a skelný pohled se jí postupně mění na ještě skelnější. Musím přiznat,
že čtyři hodiny na lodi jsou čtyři hodiny a i chlapské osazenstvo výpravy pak
přiznalo, že život námořníka by asi nebylo to pravé. Menší odbočka –
nejmarkantněji chlapi poznají houpání lodi při stání u pisoáru 🙂 Cestu jsme si
zpestřovali návštěvou horní paluby a hraním karet. Dokonce jsme v dáli
zahlédli i slavný ostrov Elba, podél kterého jsme pluli.

V italském
Livornu jsme se vylodili až za tmy a opět jsme klasicky hledali nocleh pod
širým nebem – tentokrát marně. Přístav je o hodně větší než v Bastii a
zastrčené místečko nikde. Vracíme se tedy zpět do odbavovací haly pro cestující
trajektem. Pospáváme nejdříve opřeni na krosnách, ti ostřílenější později na alutaťkách
na zemi (zjistil jsem, že po pár hodinách beze spánku ztrácím svou plachost a
jsem oprsklý jak lázeňská veverka). Kolem půlnoci nás probouzí chlápek, že je
mu nás líto, ale halu zavírají a my ji musíme opustit. Táhneme se, nám známou
cestou, přes celé město směrem k nádraží, odkud nám ráno odjíždí autobus
zpátky do Pisy. „Chytáme“ se až v městském parku těsně před ním. Nejsme
sami, očividně se jedná o oblíbenou lokalitu místních bezdomovců, kteří leží
pod sousedním stromem.

SOBOTA
1.9.07

Prvního
zářijového dne vstáváme už v šest hodin. Jsme poštípaní od komárů a věci
máme opět mokré od rosy. Co nás pobavilo – Katka má opět výraz Rockyho Balboy,
protože komár si tentokráte vyhlédl její druhé oční víčko. Dodnes nevím, jak to
ta holka dělá.

Místo
autobusem vyrážíme do Pisy vlakem (1,50E), který přes ni pokračuje do
Florencie. Za 15 minut jsme na místě. Díky bezchybnému naplánování výletu
Liborem a Naďou máme dostatek času ještě na zpáteční cestě navštívit slavný
klášterní komplex se šikmou věží. Asi po půl hodině ji podle mapy také
nacházíme a musím říci, že je to něco úžasného. Snídáme, fotíme, kocháme se.
S Katkou schrastíme dohromady poslední „éčka“ a jdeme se podívat do
katedrály (2E osoba), což opravdu stojí za to. Italská gotika, respektive
renesance je něco úplně jiného než v Čechách, protože de facto kontinuálně
navazuje na antické tradice. Bohužel návštěvu slavné věže si musíme nechat ujít
– 15 euro za osobu je docela pálka.

Naďa
s Liborem chtějí ochutnat pravou italskou pizzu a jsou ochotni nám za
české peníze odprodat pár euro, které mají navíc. Šunková a klobásová (á 5,50E)
byla jasná volba.

Jdeme
pomalu směrem k letišti a cestou prohlížíme město s jeho výstavními
paláci. Protože do letadla nemůžeme vzít plynovou bombu, spotřebováváme ji
v jednom z parků na poslední kafe.

V 16:55
sedáme opět do letadla firmy Skyeurope a odlétáme zpět do Vídně. Zde pak čekáme
do 21:30 na autobus, který nás odváží do Brna.

NEDĚLE
2.9.07

O
půl jedné ráno se před hotelem Grand loučíme s Naďou a Liborem, kteří pokračují
ve 2:20 vlakem zpět do Kamenice. Já s Katkou cestujeme na privát, abychom
realizovali náš návrat později. Doma v Humpolci jsme akorát
k nedělnímu obědu.

Na tomto místě bych rád poděkoval
Nadě a Liborovi za bezchybnou organizaci výletu a své drahé, hezčí polovičce –
Katce, za zapůjčení oficiálního deníku výpravy, ze kterého jsem hodně věcí
čerpal.

Pokud mohu doporučit, vezměte auto a
Korsiku navštivte osobně. Velmi krásně se o ní čte, ale ještě krásnější je
„naživo“. Nejedná se o žádnou drahou záležitost, jak by se mohlo zdát. Pokud
věci zařizujete alespoň půl roku předem, dají se lístky na přepravu pořídit za
velmi zajímavé ceny. Korsičané jsou vesměs přátelští a místo k noclehu se
vždy najde.

Co dodat?? Snad jen, bon voyage!!

MF