O státních úřednících se z valné části tvrdí, že jsou neochotní, laxní, ba někdy přímo i arogantní. Při nedávné návštěvě na Krajském úřadu kraje Vysočina jsem měla možnost se přesvědčit, že tomu tak pokaždé není. Jednáním tamních úředníků jsem byla mile překvapena.
Krajský úřad jsme byli nuceni navštívit z důvodu vyřešení jistého problému soukromého rázu. Hned při vstupu do poměrně rozsáhlého areálu jsme se jali studovat orientační tabule, abychom nalezli ten správný odbor, na který se se svojí záležitostí budeme moci obrátit. Posléze nás oslavila nějaká paní jdoucí okolo (jak se ukázalo – zaměstnankyně úřadu), která se nás zeptala, co konkrétně hledáme a zda nám může nějak pomoci. Zaskočeni nebývalým zájmem jsme jí zhruba nastínili náš problém a tato dáma nás briskně odkázala na příslušný odbor i s uvedením jména kompetentní úřednice. Navíc neváhala a došla i na recepci, která stojí opodál, a vyzvala recepční, aby zjistila, zda je dotyčná úřednice fyzicky přítomna ve své kanceláři. Následně nám popsala, kde se příslušná kancelář nachází a kudy se k ní nejrychleji dostaneme. Řeklo by se – banalita, ale kolikrát se s takovou vstřícností má člověk možnost setkat?
Navštívili jsme tedy Oddělení vnitřní kontroly, kde nás s širokým úsměvem přivítala vedoucí odboru – Mgr. Eva Rydvalová. Usadila nás a vyzvala k přednesení problému. Její přístup byl tak nezvykle milý, že jsme už jen očekávali nabídku kávičky a zákusků.
Paní Rydvalová nás vyslechla, při čemž nám kladla doplňující otázky k ozřejmění celé záležitosti. Celou debatu vedla s nepředstíranou účastí, takže člověk skutečně nemohl získat dojem, že prací přetíženého úředníka nějak obtěžuje. Po upozornění, že na vyřízení předmětu věci je ze zákona stanovená lhůta 60 dnů, jsme paní magistře sdělili, že bychom potřebovali záležitost vyřešit urgentně, neboť při prodlení se může náš problém dále prohlubovat. Paní Rydvalová to uznala a ubezpečila nás, že bude dělat vše, co bude v jejích silách, aby věc byla vyřešena promptně. Přislíbila, že okamžitě po našem odchodu (podotýkám, že byl pátek) osobně osloví další pracovníky, kteří mohou v řešení daného stavu napomoci. Brali jsme to jen jako takový slovní obrat a rozhodně jsme neočekávali zázraky. Nicméně, jaké bylo naše překvapení, když jsme do 14 dnů(!) obdrželi od Krajského úřadu písemné vyrozumění. Sice náš problém nevyřešil, ale aspoň nám sdělil, že naši záležitost postoupil příslušnému správnímu úřadu, kterým je Městský úřad Humpolec, a který je v dané věci plně kompetentní. K tomu musím podotknout, že Městský úřad v Humpolci jsme oslovili jako první a od něj jsme dostali pouze vyjádření, že se uvedenou věcí zabývat nebude.
Sice jsme tedy opět na začátku, ale nevadí – zatím mi ke spokojenosti stačí pomyšlení, že existují státní úředníci, kteří jsou k občanům vstřícní a se kterými je radost jednat. Nebudu přehánět, když řeknu, že těm ostatním by mohli sloužit jako vzor.
Až na vyjímky mám podobné zkušenosti, z Humpolce a Pelhřimova. Je ale tristní, že se radujeme, když nás nešikanují. Asi to bude chtít ještě dost času, než začneme přátelské chování úředníků považovat za samozřejmost….
Zajímalo by mě, jakou soukromou záležitost chtěla Myška řešit s vedoucí oddělení vnitřní kontroly.