Když jsem začala připravovat článek o znovupostavení pomníku T.G.Masaryka v roce 1990, přemýšlela jsem, jak jej nazvat. Nakonec mě napadlo použít větu, kterou při slavnostním odhalení sochy pronesl Jan Vondrák, tehdejší předseda Městského Národního výboru, člen KSČ. Zdá se vám to paradoxní? Ale kdeže. Právě tento člověk měl totiž svůj díl zásluhy na tom, že v roce 1972 nedošlo k totální likvidaci tohoto vzácného sochařského díla.
Fotografie TGM použitá pro leták vydaný u příležitosti „Masarykových dnů“ v r.1990
O osobnosti prvního československého prezidenta nemá smyslu se podrobněji rozepisovat, troufám si předpokládat, že alespoň základní znalosti o životě TGM všichni mají. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Garrigue_Masaryk
Pozastavit se chci u Masarykova pomníku, který speciálně na zakázku pro Humpolec vytvořil sochař a designer Vincenc Makovský roku 1937. V roce 1935 dělal první bustu prezidenta Osvoboditele pro sanatorium v Prosečnici. Další socha prezidenta, původně dělaná pro soutěž do Ostravy, byla postavena jako pomník v Mělníku (na fotografii ji vidíte v popředí). Po této soše následoval pomník pro Humpolec, který je unikátní tím, že je posledním skutečným portrétem TGM a uchovává jeho nejposlednější podobu (socha byla dokončena v květnu, TGM zemřel 14.září 1937).
Pomník byl umístěn na místo pro něj v té době nejvhodnější – na hlavní třídě, příjezdu z nádraží, před stylově dokonalou vilou, kterou navrhl architekt Josef Gočár. K slavnostnímu odhalení došlo 20.června 1937.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vincenc_Makovsk%C3%BD
V době okupace musela být socha TGM odstraněna. O její záchranu se zasloužil Němci popravený starosta města Emil Hrdlička, který nařídil sochu uschovat do sklepního skladiště školy (Podhrad) a zakrýt uhlím a dřívím. Při hrozbě obsazení školy vojskem hrozilo, že Němci sochu objeví, a tak musela být znovu přemístěna. V noci o druhé hodině byla bedna se sochou přestěhována do skladiště bývalého Beckova hospodářství v čp.601. Zde byla v koutě zarovnána zásilkou ze dvou vagónů heraklitu a jiného materiálu. Žulový sokl pomníku nalezl útočiště v chlapecké škole (ZŠ Hálkova).
Po atentátu na říšského protektora Reinharda Hendricha byl starosta Hrdlička popraven a vedoucí městských zřízenců Rudolf Hanáček rozhodl o ukrytí pomníku do země. U vchodu do skladu byla tedy vykopána jáma 4m dlouhá, 1.5m široká a 2m hluboká. Zde socha prezidenta přečkala až do konce války, znovu došlo k jejímu odhalení dne 20.června 1937 se slovy tehdejšího předsedy senátu Františka Soukupa: „Po věky bude hlásat těm, kteří přijdou po nás, velké dílo prezidenta Osvoboditele…“.
28.října 1945 oslavoval Humpolec státní svátek před znovu postaveným zachráněným pomníkem. K místu na Tyršově náměstí se vydal i ženou podpíraný, v té době již těžce nemocný Rudolf Hanáček, který chtěl ještě jednou vidět sochu, kterou schovával a střežil. Bohužel nedošel…
Historické fotografie z Tyršova náměstí – ta první pochází z roku 1948, další dvě jsou mladšího, blíže neurčeného data
(Povšimněte si až překvapivé čistoty a uhlazenosti v celých prostorách náměstí)
Socha na svém místě přečkala nástup komunistické moci i období politických procesů padesátých let, kdy byly odstraňovány sochy téhož státníka např. v Jihlavě, Kolíně, Zlíně a v Pardubicích.
V roce 1959 však v nočních hodinách údajně neznámý pachatel pomocí traktoru a dlouhého lana sochu včetně podstavce převrhl. Socha měla být znovu vztyčena, pak ale zasáhl krajský tajemník z Jihlavy a došlo k jejímu odstranění. Svářeč, který byl povolán k tomu, aby sochu odřízl od podstavce, se však před panem prezidentem uklonil a odmítl práci vykonat. Ten druhý přivolaný už ne…
Socha nalezla úkryt v městském skladu za starou radnicí, opět uschována pod dřívím. V březnu 1968 svolaly městské orgány veřejný mítink k problematice „Pražského jara“, na kterém padl požadavek znovupostavení pomníku. Jednoznačně vyzněla i celoměstská podpisová akce, provedená ve všech závodech. Prezident tedy opět stál na svém původním místě. A opět jen na krátko. Poslední veřejnou poctu, kterou mohli občané Humpolce vzdát památce TGM, bylo uspořádání tradičního kladení věnců 9.května 1969.
Stavění pomníku TGM v roce 1968
Důsledkem nástupu Husákova vedení do čela státu bylo třetí odstranění sochy. Nejdříve byl odvolán celý MV KSČ, reorganizován MV NF a městský národní výbor. Pak byli při prověrkách vyloučeni ze strany, propuštěni ze zaměstnání a jinak potrestání všichni ti, kteří se nějak na „akci TGM“ podíleli. Nakonec v roce 1972 přišlo rozhodnutí o samotné soše – sundat a rozřezat!
Odstranění sochy bylo provedeno formou zakázky Okresnímu stavebnímu podniku. Příslušníci veřejné bezpečnosti, kteří na akt dohlíželi, zabraňovali přítomným lidem ve fotografování a násilně jim vyjímali z fotoaparátů již exponované filmy.
Nakonec se přece jen podařilo příkaz o likvidaci sochy obejít a uskladnit ji včetně soklu do depozitáře Jihomoravské galerie. Odtud byla později socha převezena na místo, které zůstalo známé jen několika málo osobám…
(V článku bylo čerpáno ze záznamů Jindřicha Trnky, někdejšího předsedy MNV, sepsaných 17.3.1946, a ze zápisků profesora Jiřího Rychetského. Fotografie V.Machovského jsou použity ze sborníku Zálesí, vydaného v červnu r.1937)
Pokračování příště
