Dálnice nepřináší Humpolci jenom samý prospěch. Nečistoty z ní vtékají přímo do nedalekého prameniště Perlavka, významného vodního zdroje pro celé město.
„Vodu čerpáme z pětimetrové hloubky, kam se
nečistoty hravě dostanou. Zvýšený výskyt chloridů soli tam pozorujeme
již od přelomu tisíciletí,“ potvrdil Josef Jůzl z odboru místního
hospodářství humpolecké radnice. Podle něj není nález solí nijak drastický. Ve velkém množství vody se rozpustí, celkové hodnoty zůstávají hluboko v normě.
Ochrana neexistuje
Mávnout nad tím rukou by se ale nemuselo
Humpoleckým do budoucna vyplatit. Perlavka je v podstatě nechráněné
prameniště. „Když se před léty začalo s budováním vodovodu Hupepo, byly
tyto zdroje původně určené k zániku. Takže se s jejich ochranou při
výstavbě dálnice moc nepočítalo,“ vysvětlil jihlavský geolog Jaromír
Kotlík, který Perlavku a její okolí prozkoumal.
Znepokojení nad tímto zjištěním neskrývá ani humpolecký starosta Jiří
Kučera. „Voda je strategická surovina. Čerpat ji z vlastních zdrojů je
pro nás neporovnatelně výhodnější, než ji draze nakupovat,“ řekl Kučera,
který již pověřil pracovníky zodpovědné za vodohospodářství jednáním se
zástupci Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) ohledně nápravy současné
nevyhovující situace.
Solit se bude pořád
Podle ředitelky jihlavského střediska ŘSD Marie Tesařové se podaří
dočista zprovodit tento problém ze světa těžko. „Úprava odvodových
kanálů dešťové vody z dálnice pomůže jenom částečně. Přirozenému
rozstřiku vody do okolí zejména od projíždějících kamionů zabránit
nelze. Víme, že meze okolo solených silnic jsou roztokem doslova
nacucané,“ mínila Tesařová.
Perlavka leží ke smůle Humpoleckých doopravdy jen malý kousek od
dálnice. A přestat solit shodou okolností v zimě nejnebezpečnější úsek
celé dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem by nebylo možné.
„Dokážete si představit dálnici posypanou inertním materiálem? Já tedy
ne,“ pousmála se Tesařová.
Kvalita vody z Perlavky přesto zůstává více
než uspokojivá. Tedy alespoň prozatím. Však také Humpolečtí čerpají až
polovinu ze 700 tisíc kubíků vody, tedy roční spotřeby města, z pěti
vlastních zdrojů.
Aby také ne, zatímco výrobní cena odtamtud se pohybuje okolo
desetikoruny za jeden kubický metr, nákup stejného množství z
centrálního vodovodního řadu stojí bezmála jednou tolik.
S vrty opatrně
I z toho důvodu se městští vodohospodáři zajímali o možnosti
dotyčných vlastních zdrojů, zejména pak právě z objemově nejvýznamnější
Perlavky. Průzkum odhalil zjištění, které je úplně nepotěšilo.
Čerpatelnost tohoto zdroje je na současném maximu.
„Což o to, pomocí hloubkových vrtů bychom dokázali dostat vody ještě
více. Podle odborníka bychom si tím ale snižovali hladinu podpovrchové
vody a mohlo by se stát, že by nám tato vyšší vrstva časem vyschla úplně,“ dodal Jůzl.
Vodohospodáři dostali doporučení zacházet s vlastními zdroji vody
nanejvýš uvážlivě. To znamená zabezpečit stávající zdroje, vyčistit pera
a svodní řady. A hlavně čerpat jenom tolik, kolik Perlavka může dát.
Množství podzemní vody totiž vzhledem k pokračujícímu zpevňování ploch a
tedy snižování přirozeného průsaku obecně ubývá.
Převzato z Deníku Pelhřimovska
