Sedlice, Vřesník – První turbína se ve vodní elektrárně na Želivce začala točit v roce 1928, ten samý rok, kdy se velká část údolí Želivky naplnila vodou a vznikla Sedlická přehrada
Prvorepublikové stroje ze Škodových závodů v Plzni bez velkých technických zásahů fungují dodnes i zásluhou
Ladislava Kantora, který je obsluhuje třiatřicet let. Důvěrný vztah
pracovníků elektrárny k turbínám, v jejichž těsné blízkosti strávili
hezký kus života, dokládá i jejich osobní pojmenování.
„Ta nejmenší s výkonem tři sta kilowatt je Emilka, střední
šestisetkilowattová je Jirka a nejvýkonnější je Anka silák. Ta má tisíc
sto kilowatt,“ popisuje Kantor. Chlouby československého průmyslu,
Francisovy turbíny, dosud nezklamaly a vytrvale mění energii, kterou
přináší voda 884 metrů dlouhou štolou z přehrady do elektrárny.
„Občas se muselo něco opravit a byly nějaké generálky. V osmdesátých
letech se rekonstruovala rozvodna. Jinak je vše, jak bylo. Mašiny jsou
původní, jedinou výměnu, kterou prodělaly, jsou nerezové lopaty a jedno
oběžné kolo na velké turbíně na Ance silákovi,“ vypráví Kantor.
Elektrárna se stala neodmyslitelnou součástí Želivky a jejího okolí.
Zažila i nespočet velkých vod. „Občas se nám voda dostane, jak mi
říkáme, do podpalubí a pak musíme odčerpávat. Naštěstí to trvá většinou
chvilku a elektrárnu to neohrozí,“ ujišťuje Ladislav Kantor. Objekt
navštívily spousty zvědavců a obdivovatelů staré techniky. Obsluze už
volal nespočet vodáků, kteří chtěli zjistit, „jak to dnes na Želivce
poteče“. Vždy jim byly ochotně sděleny přesné údaje o čase a množství vody, které aktuálně poteče.
Služby se drží pravidelně. „Je nás pět. Přes týden držíme
osmihodinové služby a přes víkend dvanáctihodinové,“ vysvětluje za hluku
turbín Kantor, kterému do řeči navíc občas zaštěkají dva kříženci,
kteří za plotem nabroušeně hlídají okolní pohyb. Pokud jste však
připuštěni za plot, promění se ve vlídné vítače.
Třiatřicet let je úctyhodná doba a přičteme – li i neustálý hukot
turbín? „Člověk u nich nesmí prodlévat delší dobu. Stroje jsou hodně
hlučné, ale většinu času trávíme na velíně, kde to není tak hrozné. Na
sluchu se to zatím naštěstí nepodepsalo,“ ujišťuje Kantor.
Běžná služba spočívá hlavně v hlídání turbín, teploty ložisek a v
kontrole generátorů, aby se nepřehřály. Občas je potřeba stroje promazat
a zkontrolovat, zda něco nekape. Samotná obsluha jsou i dlouhé hodiny
samoty pouze ve společnosti babiček turbín a psíků. „Po ránu jsme tu dva, takže to jde. Horší je to o nočních. Teď už máme počítač, takže ho občas využijeme,“ popisuje služby Kantor.
Pokrok zřejmě opravdu zastavit nelze, 1. elektrárenská plánuje
elektrárnu zautomatizovat a počet pracovníků omezit. Emilka, Jirka a
Anka silák tak ve své práci zřejmě částečně osiří.
převzato z Pelhřimovského deníku:
http://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/20110118_elektrerna.html
