„Nad mlýnem Bělá hospůdka stojí, chodí tam myslivci, rybáři i kamarádi moji.“ Tak promlouvá jeden z mnoha sloganů rozvěšených po zdech Hostince Na Točilce, který si za svou dlouhou, legendární a stále trvající éru prohlédl nespočet hostů, kteří ve vedru i v zimě vždy dostali dobrý máz piva.
V širokém okolí snad není člověka, kterému by se při slově Točilka
nevybavil svéráz, pohostinnost, osobití štamgasti a domácí prostředí
hospody s historií tak bohatou, že by vydala na obsáhlou knihu.
Minulostí objektu se zabývá Jan Machyán, který se do rodiny Bejčkovy
přiženil a sám se na chodu hostince podílí.
Po Bílé hoře
„Zatím to není podloženo, ale vycházím ze setkání s historičkou,
která hledala předky z doby pobělohorské v sousedních Lískách. S tou
jsme se shodli na tom, že původní osídlení skutečně vzniklo v
pobělohorské době, kdy držitelé nějakého přenosného bohatství utíkali
sem na Vysočinu, například pod ochranu premonstrátů, a zakládali nové
statky a dvory. Vznik Točilky jako takové se pravděpodobně datuje do
této doby. Samotný název je odvozen od Ferdinanda Točila, který zde byl
od roku 1690 až do roku 1720. Skoupil okolní pozemky, které k domu
dodnes patří. Poté se objevuje jméno Straka. Pravděpodobně to byla dcera
Točila, která se za Straku provdala. Strakovi zde byli od roku 1730 až
do roku 1890, kdy vstupuje do hry Karel Dvořák tím, že si vzal dceru
Strakových a s tou zde žil. Poměrně brzy ovdověl. Z manželství měl jediného syna Karla, který se v roce 1920 utopil v místním potoce,“ poodkryl dávnou minulost Machyán.
Celý, velice pěkný článek Jana Cihláře si můžete přečíst v Deníku Pelhřimovska zde: http://pelhrimovsky.denik.cz/zpravy_region/20110215_tocilka.html
