Než před několika lety přišel na poštu do Humpolce pokrok, stačilo otevřít dveře a rozhlédnout se. Viděl jsem, že u složenek jsou dva lidi a u dopisů dlouhá fronta. Zajdu tedy nejdřív zaplatit složenky a potom poslat dopisy, nebo si nejdřív doběhnu nakoupit a pak se uvidí.
Po nástupu pokroku v podobě světelné
tabule s čísly a lístečky je vše jinak. Uprostřed haly stojí skupinka lidí, která při
každém zvukovém signálu nervózně vrhne pohled na světelnou tabuli
s nadějí, že tam bude právě to jejich číslo. Na ovládacím panelu si zvolím
službu vyzvednutí doporučeného dopisu a vezmu lísteček, který na mne mává
číslem 128. Je to dobré. Na světelném
panelu se právě ukázalo číslo 126 a pani spěchá zaplatit složenku. Je to špatné!
S dalším signálem totiž k mojí přepážce právě s úlevou spěchá
pán s číslem 99. Znamená to, že je přede mnou ještě cca dvacet lidí
k mojí přepážce, nebo jdou jinam? Na tuto otázku mi světelný panel
s čísly odpovědět nedokáže. Tedy čekám. Signál právě ohlašuje čísla 135 a
136, ale já vím, že můj čas přijde, jen nevím kdy. Tedy čekám a dívám se kolem
sebe.
V tomto předvánočním období přichází na
poštu mnoho starších lidí, kteří se s pokrokem setkávají málo, nebo
dokonce poprvé. Starší pán si to od vchodu právě zamířil rovnou k přepážce
a pani za ní mu trpělivě vysvětluje, že
si musí vyzvednout lísteček s číslem. Pán našel ovládací panel a po
dlouhém váhání zvolil službu a získal lísteček s číslem 146. Chvilku čeká
a sleduje panel. Znejistí ve chvíli, kdy se po čísle 141 na panelu ukážou čísla
155 a 157. Pán se jde zeptat k přepážce, kde je číslo 141? Trpělivá pani mu
vysvětluje, že musí počkat. Pán tedy znovu čeká, ale se svítícím číslem 159
jeho trpělivost končí a jde si vyzvednout nový lísteček s číslem.
S novou nadějí očekává číslo 162 a v tom se na panelu ukazuje číslo
146 a on může s úlevou konečně k přepážce. Mohl bych pokračovat tím,
že se u přepážky pán dozvídá, že je u špatného okýnka a pani jeho číslo
přepošle vedle a pán musí zase počkat. I to se stává. Tentokrát to dobře
dopadlo a pán opouští poštu, aby se za rok před Vánoci zase vrátil. Konečně na
panelu září i moje číslo 128 a mohu si vyzvednout svůj dopis. Ve dveřích
pouštím starší pani, která míří rovnou k okýnku s trpělivou pani
pošťačkou, která vyhlíží zákazníka s číslem 162….
Pavel Koubek
Tyto světelné vymoženosti jsou opravdovým pokrokem…Zlatá doba počátkem 90.let
Tyto světelné tabule byly pokrokem před dvaceti lety.
Mají alespoň tu výhodu, že nemusím odhadovat, která fronta ke stejné službě bude postupovat rychleji a nedýchá mi na záda soused.
Ale ten pán, co si vytáhl špatný lísteček, může být za pokrok rád, kdyby nebyly světelné tabule, musel by od okýnka přejít na konec fronty u jiného okýnka.
Jo včera , jsem dostal složenku s penězi a vyrazil jsem na poštu. Okouknul jsem okénka a na všech bylo pěněžní služby. Po studiu automatu, jsem našel položku „cenné psaní“ nic bližšího tam nebylo a dostal jsem se k okénku balíky :). U okénka 10 nebyla fronta ale za boha jsem nenašel jak se k němu objednat. Počkal jsem až se vyřídí 5 balíků a přetížená paní mě přepošle k okénku 10 kde nikdo nestál. No automat je automat
Břéťa
Chápu, ale možná jste čekal proto, že cenné psaní je něco jiného. Pro příště se hlaste pro příjem a výplatu složenek.
Jo příště budu lépe číst, myslel jsem když je to různě barevné, tak modré je poštovní banka, Bílé je normální, a červené je liška. Až mi příště zas vrátí nějaký přeplatek složenkou, tak budu o pár let starší.
Dobelhám se tam o holi a zvolám „Dejte mi peníze“ a on se někdo ozve 🙂
No nedávno – přeplněná pošta – přišel „nepřizpůsobivý spoluobčan“, šel hned k přepážce a byl ihned obsloužen…… Zajímavé!!! Pak že jsou diskriminováni…
Na tohle téma mě napadá mnoho reakcí, ale škoda se rozčilovat ….
Nepřizpůsobivý kašlou na nějaké elektronické systémy a slušnost. A protože se jich ostatní bojí a nechtějí konflikt, tak je radši paní za přepážkou obslouží a je to.
Ještě horší je to na MÚ při vyplácení dávek a to nejen na našem úřadě. Nepřizpůsobivý občan městu dluží např. za odpad a podobně. Všem ostatním to úřednice strhnou z dávky. Nepřizpůsobivý občan vykřikuje a vyhrožuje a protože úřednice nechtějí konflik a i se bojí, že si to s ní tento občan pak někde večer venku vyřídí, tak mu vyplatí celou dávku a dluh utěšeně narůstá. Běžnému občanovi to ovšem bez mrknutí oka strhne. Tak je to přece spavne, tak to ma byt …..
Asy neumněl čýst, móre:-)