První fáze irácké války by nám měla dát nezapomenutelnou lekci, jak svět funguje z perspektivy informační války, názoru elit a chování sdělovacích prostředků. Tato zkušenost by měla otřást některými po desetiletí vytvářenými stereotypy. Jednoduše řečeno – potíže plynoucí z toho, jak fungují média a intelektuálové a jak vnímají chod světa, se mohou týkat kohokoli – přinejmenším toho, kdo se zabývá Blízkým východem.
Nevýhody demokracií
Být demokracií a bojovat proti diktatuře přináší malé nebo vůbec žádné zásluhy. A může to být i nepopiratelnou nevýhodou. Většina intelektuálů ovládajících akademickou půdu, média a všechny prostředky tvořící názory společnosti předpokládá, že demokracie lže stejně jako diktatura, zejména pokud se diktatura hlásí k „pokrokovým“ výdobytkům. Tím, že diktatura nutí své vlastní intelektuály a média k prezentaci jednotného názoru, sbírá body v zahraničí: jelikož všichni Iráčané říkají to samé, musí to být pravda. A naopak – protichůdné hlasy hovořící v demokracii o jejích skutečných či imaginárních nedostatcích ji naopak podkopávají. K tomu ještě proti sobě stojí v demokracii tvrzení „lidí“ proti tvrzení „vlády“ – není třeba připomínat, komu má názorotvorná skupina tendenci věřit více. V diktaturách také platí, že – jelikož z nich nevycházejí žádné kritické hlasy – se dozvídáme o jejích špatných skutcích od jejích nepřátel. A tak všechny údaje – o ukrývání zbraní a represích prováděných Saddámem Husajnem – mohou být smeteny ze stolu jako zaujaté. Pak se stává, že když vojáci demokratického státu učiní chybu (když například američtí vojáci neúmyslně zabijí civilisty), jsou odsuzováni téměř jako váleční zločinci. Když ovšem jejich protivníci mučí lidi k smrti, podílejí se na terorismu nebo dělají tucet dalších zvráceností, zní otázka: „Jak víme, že se to skutečně děje?“ Demokratické státy musejí splňovat náročnější požadavky. Jejich chyby znepokojují a musejí se zpovídat z každé jednotlivé z nich.
Několik srovnání
USA jsou vedeny mezinárodně neoblíbeným vůdcem, jemuž může být připsáno prakticky cokoli. Přihlížející se diví, zda vůbec existuje nějaká hrozba Spojeným státům – a obranné akce této země tak mohou být posuzovány jako zbytečné a agresívní. Nepřátelé Spojených států jsou posuzováni nadměrně shovívavě. I když jsou vůdci těchto táborů terčem tvrdé kritiky, jejich skutky jsou spíše omlouvány. Američané upadají v opovržení kritiků, jejichž postoj je považován za soucit s trpícími. Jenže ohrožení a chudobu těchto trpících způsobují právě jejich vůdci. Přijde-li řeč na americké nebo britské vojáky, mnoho lidí nebude váhat šířit jakoukoli lež nebo přehnané tvrzení. A najdou k tomu ještě více lidí ochotných naslouchat. Skutečnost, že jejich protivníci prohrávají v každé bitvě, je považována za důkaz, že USA je tyranská země. Nepoměr ztrát na obou stranách není brán jako výsledek nerozumného riskování a provokativních postupů slabší z nich, ale coby důkaz jejího útlaku.
Boj, který nelze vyhrát
Tuto informační válku nelze vyhrát: nikoli ovšem kvůli hlouposti jejích tvůrců, ale proto, že arabské a mnoho evropských vlád, všechna arabská a většina evropských médií a také velká část světových intelektuálů k tomu nedá férovou šanci. Okamžitě označí americké úmysly za špatné, americké vládce za bezectné, americké plány za nereálně a americké postupy za neúspěšné.
Ve jménu životních zájmů U.S.A. navrhuji
jako další cíl bombardování České Budějovice . Zdejší pochybný pivovar si
dovoluje vést spory o značku Budweisser
a tím ohrožuje zájmy americké společnosti i všech prostých američanů .
Naše pokroková vláda jistě ráda povolí
přelety spřátelených bombardérů nad naším
uzemím v zájmu nastolení spravedlnosti .
Není pivovar vlastně také nebezpečná
chemička ? No , snad to naše veřejnost
už nějak pochopí , že je třeba Budějovice
vybombardovat a znovu důkladně obnovit .
Srovnavat bezny obchodni spor s katastrofou na Blizkem vychode, ktera byla dovedena az do nejvetsi krajnosti a USA ji resily silou – docela drsny pristup.
S těmi Budějovicemi šlo pochopitelně o nadsázku , i když možná nevhodnou a drsnou . Mě připadá mnohem drsnější , že
se mlčky díváme na to , jak někdo jako čeká na vyjádření OSN , a pak když vidí že bude jiné než jaké by se mu hodilo , tak klidně rozpoutá válku pod krásnýmy hesly jako „Svoboda Iráku“ nebo „Osvobození“ .
Trochu mi to připomíná „Internacionální
pomoc Československu“ v roce 1968 . O tu
tady také moc lidí nestálo…
Pokud bych chtěl věřit filmům , a nabízí
se „Vrtěti psem“ – pak si nutně budu myslet , že Amerika (myšleno USA) pořád
pro své fungování potřebuje nějaká místa , kde se zachová podle šablony
„Najít nepřítele-vybombardovat-obnovit-vyvézt demokracii“ . A tak se jednoho
dne může třeba stát i to , že dojdou
zásoby nepřátelských režimů , a začnou
se bombardovat obchodní sokové třeba
z Českých Budějovic…
Jsem rád , že máme konečně prezidenta ,
který poslušně nepoklonkuje velmocím
a vyjádří otevřeně svůj názor , že bomby
by měly přijít až opravdu naposled . To je i můj názor , a možná i názor většiny
obyvatel této země .
Ať chtěl nebo nechtěl, nazul se Václav Klaus do ještě teplých opuštěných střevíců Václava Havla a vydal se v nich po stezkách zahraniční politiky. Zatímco v domácích záležitostech zachovává podivuhodnou zdrženlivost, narušovanou jen poznámkami typu „jestlipak ten pán umí nějaký cizí jazyk“, v zahraničních otázkách si počíná podstatně volněji. Také jeho předchůdce vynikal ze všech ústavou stanovených povinnostech nejvíce v „zastupování státu v zahraničí“. Dělal to dobře, na jeho kontu jsou nepopiratelné úspěchy, nikdo neudělal pro povýšení mezinárodního renomé země tolik co on. Jestliže Klaus jde v jeho stopách, dokáže totéž? Je samozřejmě brzy na hodnocení. V posledních několika dnech se nahrnulo několik událostí, ve kterých zásadně figuroval. Klausův mluvčí Tomáš Klvaňa popřel zprávy, kterým nechce soudný člověk věřit. Na schůzce s americkým velvyslancem Stapletonem měl Klaus údajně žádat amerického představitele, aby byla Česká republika vyškrtnuta ze seznamu zemí podporujících spojenecké úsilí v Iráku. Když pak – podle Klvaňou popřených zpráv – si zaspekuloval o tom, že pokud se v Iráku najdou chemické zbraně, pak půjde o podvrh, Američan se namíchl a odešel „jako opařený“. Mluvčí amerického velvyslanectví Lisa Hellingová se odmítla k novinářskému i hradnímu tvrzení vyjádřit. Z hlediska diplomatického protokolu by pro ni bylo jistě méně obtížné říci „noviny se mýlily“, než že „prezidentův mluvčí lže jako když noviny tisknou“. Postupně se okázalo, že na „tom něco je“, a velvyslancova slova o tom, že „jeden politik nemůže pokazit vztahy mezi dvěma zeměmi“ je doslova děsné vyjádření – vždyť ten „jeden politik“ je hlava strátu! Svou nedůvěru k visegrádské spolupráci akcentoval zase na návštěvě Polska. A nejnověji, na návštěvě v Německu připomněl, že zastává „českou pozici“. „Nepřijímám dilema, zda se postavit na stranu Američanů nebo Němců a Francouzů. /…/ Jen ten, kdo žádné stanovisko nemá, se musí k něčemu připojovat,“ řekl. Takže britský premiér Tony Blair podle této logiky trpí fatální absencí stanoviska, protože připojil Británii k válečnému úsilí Spojených států. Česká pozice ve stylu „s nikým nikam kvůli ničemu“ může – na nějakou dobu – udělat dojem na zprůměrovaného českého rozumbradu, s obzorem ohraničeným plotem zahrádky jeho chalupy, který ví, že všichni lžou a všechno je šlendrián. K velkým záhadám současnosti – a snad by nějaký psycholog ji uměl vysvětlit – patří otázka, proč právě Václav Klaus podporuje takovéto nálady. On, který osobně není zápecník, netrpí žádnými komplexy méněcennosti, nemá komunikační potíže, netrpí nedostatkem vzdělání a informací, proč se právě on vsouvá do pozice, vyhovující provincionální zabedněnosti? Vysvětlení je po ruce mnoho, ale žádné, které znám, není plně uspokojivé. Václav Klaus není monarcha, země mu nepatří a on neurčuje, chválabohu, zahraniční politiku státu. Kam tedy nakonec Česko půjde nebo nepůjde, nezáleží na něm – on jen může něčemu pomoci nebo něco zbrzdit, přičemž, bohužel, je zřejmější, co chce zbrzdit, než čemu chce pomoci.To , co se nyní děje na Středním východě, je dějinná událost, která tak či onak zasahuje svým významem celý svět. Masová vražda z 11. září 2001 „probudila spícího obra“, jak se to stalo po Pearl Harbouru 7. prosince 1941. Evropa nepochopila co si uvědomila Amerika, že totiž stávající hra na mezinárodní pořádek není únosná. Během třínedělní ofenzívy v Iráku se nezhroutil jen Saddámův režim, zhroutila se i autorita OSN. Ukázalo se, že tato organizace stojí na falešném předpokladu „rovnosti států“ a že takto postavená organizace má jediný nepopiratelný efekt: legitimizuje zločinné režimy a pomáhá jim přežít. Tato hra zřejmě končí a na scénu se vrací čistě mocenská politika. Stokrát se nám to může nelíbit. Stokrát nás to bude šokovat. V mnoha ohledech to bude horší a krutější svět, ten do kterého vstupujeme. Ale asi v něm bude méně přetvářky a méně alibismu. Klausova pozice „s nikým nikam nikdy o ničem“ je nečitelná a dlouhodobě neudržitelná. Opakuji, že je brzy na hodnocení, ale zatím se nezdá, že by Klaus touto pozicí pro naši zemi získal jediného přítele navíc. Spíše naopak.
No je hezke, ze srovnavate realitu s filmem Vrteti psem, ktery byl velice vydareny, ale proboha to byla fikce. Sice hezka, ale myslim si ze o necem uplne jinem a myslim ze neco podobneho by opravdu nebylo realizovatelne. Jinak se amikum nedivim, ze se na nejake OSN vykaslali. To je prece normalni ze brani svoje vlastni zajmy a je jim jenom ke cti, ze se dokazou chovat podle toho, jak to citi a jak to vidi. Kdyby se tak chovala cela Evropa v roce 38, zadna valka nemusela byt. Oni by taky mohli dopadnout pekne spatne, kdyby poslouchali Frantiki, kteri maji odjakziva nasrano v kalhotach a nejlepsi sklony maji ke kolaboraci a Nemce, kteri uz dvakrat prinesli tuhle planetu na pokraj zoufalstvi. Kdyz uz tady porovnavate situaci okupace Ceskoslovenska 68, ja zase prirovnavam situaci k roku 39, kdy nas Frantici bez skurpuli prodali. Anglicane taky, ale Ti jak se zda se z toho alespon poucili. A tak se nedivim, ze americane jednaji podle sbeho a kaslou na OSN, ktera je posrana strachy a akorat chrani mezinarodni zlocince a teroristicke staty. Ono takove koalice typu OSN jsou ve skutecnosti s prominutim na hovno. Cenu maji mozna nejake hospodarske sdruzeni apod., ale jinak … A nas pan prezident? Pokud opravdu udelal a rekl to co se rika, tak v mych ocich svou urovni spadl jeste hloubeji, nez byl doposud. Zajimave take je, jak posladni dobou velmoce typu Francie a Nemecko pomalu ale jiste obraceji …
Souhlasím s tím , že události v Perském
zálivu zbavily autority OSN . To samé ale
platí o NATO a EU , které se v podobně vyhrocené situaci ukázaly jako spolky
úředníků , které se na ničem nedohodnou
a neplní svoje základní poslání . Kdo
byl ochoten zaručit obranu území Turecka?
Roztříštěnost názorů Evropy nepůsobila
také dojmem silného a jednotného celku .
Jsem zvědavý , co bude dál . Momentálně se pánové asi baví nad tím kdo získá větší prostor pro kontrakty na „obnovu
Iráku“ . Naši politici již také přispěchali s vysvětlující verzí svých
„odvážných“ postojů , aby náš stát
nezůstal mimo . Nevím , jestli Vám připadalo jednání naší vlády během minulého měsíce vhodné . Asi bych našel
přirovnání k chytré horákyni , ale tím
bych ji možná urazil…Václava Klause
rozhodně nepokládám za boha , ale na rozdíl od Václava Havla se zabýval tím,
co si myslí lidé a nepodepisoval žádné
dopisy jako jmenovaný . Jeho ostatní
chování , osobní vlastnosti a práci si
na rozdíl od Vás nedovolím hodnotit .
Mé názory vycházejí pouze z informací,
které mohu získat ze sdělovacích prostředků . A ty někdy (nebo často?)fungují jako v onom filmu „Vrtěti psem“.
Vím dobře , že tam válka sloužila jako
zástěrka na odlákání pozornosti od sexuálních skandálů prezidenta USA .
Byla to fikce , a byl bych rád , kdyby i ten pán , který je momentálně prezidentem takového státu jako USA byl
jen fikcí . S jeho přispěním (a těch které reprezentuje) by na světě mohlo
být více míst , které jsou v podobně
neřešitelné situaci jako je Izrael .
O čem mluvím – o nekonečném sledu odplat
oko za oko – tedy spíše život za život .
Co můžete čekat od člověka , který vyznává Islám a vy ho zaženete do situace, kdy přijde o dům , o ženu nebo děti ? Bohužel asi jen to , že Vás bude
zbytek života nenávidět a čekat na to,jak
se pomstít . Ano , jsou tam i lidé kteří objektivně budou rádi, že Saddám skončil.
Pokud to šlo ale udělat jinak – a kdo může říci že nešlo – tak mě osobně by
to připadalo jako moudřejší to jinak udělat .
Zmíněný český postoj „nebýt s nikým a
proti nikomu“ nezastávám . Myslím si ale,
že na určitá rozhodnutí by měl mít člověk
dostatečné informace . Nejsem odborníkem
na arabský svět . Měl jsem ale možnost
s jedním palestincem rok bydlet a udělal si na něho a jeho přátele určitý názor .
Jejich myšlení , vidění světa a mentalita
byly dost odlišné od evropského vidění
světa . Rád bych se pletl , ale tahle válka ještě dlouho neskončí…