Do redakce jsme dostali zajímavý příspěvek od jednoho z našich čtenářů a příznivců.
Na stránkách Humpoláku se najde mnoho zajímavých debat, článků i nabídek k trávení volného času. Co poněkud postrádám, je trocha informací o místních částech našeho města. Jsou už skoro dvacet let jeho součástí a zdá se nejen mně, že v myslích obyvatel samotného Humpolce to jsou stále jen zapomenuté periférie. Přitom lidé, kteří v těchto osadách žijí tvoří v součtu nezanedbatelné množství pro městský rozpočet. Kdyby se teoreticky tyto místní části od Humpolce oddělily, počet obyvatel by rapidně klesl a tím by byly nižší i dotace osamocenému městu.
Dovolte mi pár údajů o největší z těchto osad, o Hněvkovicích. Žije tu cca 350 obyvatel.V letošním roce si Hněvkováci připomenuli 570 let od první historické zmínky o obci. Součástí města Humpolce jsou od roku 1985, bydlela zde dlouhé roky naše regionální básnířka Libuše Pamětnická, dnes poněkud neprávem zapomenutá.
V Hněvkovicích má sídlo i populární turistický oddíl Šlápoty, působí tu Sbor dobrovolných hasičů /zal. 1895/, který v současnosti rozvijí hasičský oddíl dětí a mládeže. Fotbalový oddíl TJ.SOKOL bohužel zápasí s nezájmem místních a hraje tudíž chvost nejnižší soutěže.
V Hněvkovicích fungují dva obchody smíšeným zbožím a lidé procházející osadou mohou osvěžit hrdlo v hospodě U DUBU. Ta se nachází v tzv.Víceúčelové budově postavené bývalým družstvem již roku 1975. Prostor před tímto objektem je využíván jako místo konání oslav pálení čarodejnic i menších hudebních setkání.
Hněvkovice byly ode dávna známy jako levicově zaměřená obec a i výsledky voleb, nyní už jako součásti města to jasně dokazují.V médiích proběhla zpráva, že se uvažuje o případné výstavbě rozhledny na Havlově kopci. Jistě by to bylo přínosem i pro zviditelnění tohoto předměstí Humpolce.
Loskot Zbyněk
(Dovoluji si k článku pana Loskota připojit stručnou informaci o zmíněné básnířce Libuši Pamětnické)
Libuše Pamětnická
(10.7.1920 Hněvkovice – 9.10.1992 Humpolec)
Její první verše byly zveřejněny v dětském časopise Roj jejím třídním učitelem ze základní školy. Od roku 1940 působila jako učitelka a novinářka v Praze-Krči, roku 1954 se definitivně vrací na Vysočinu, kde učí na řadě škol a věnuje se literární činnosti. Již roku 1939 otiskla první článek v Pelhřimovském týdeníku, kde poté vychází její první román Břízy ve větru. Publikuje v novinách Havlíčkův kraj, Družstevní noviny a do Pražského ilustrovaného zpravodaje píše fejetony a další román na pokračování – Vysoká mříž. Roku 1942 ji vychází básnická sbírka Malá princezna a roku 1944 knížka Pohádky měsíčních večerů. Od roku 1954 spolupracuje s novinami: Jiskra (Jihlava), Nástup (Pelhřimov), Jihočeská pravda a dalšími regionálními periodiky včetně Humpoleckého zpravodaje, v jehož rámci vyšlo zvláštní číslo s verši Rytmy kraje.Počátkem 90. let 20. století vychází její sbírka pověstí Strašidla ze Zálesí.
