Kde se vzala tradice pouti, kdo byli Tři králové a proč byli tři, o znameních a vydání se na pouť … od P. Mariana Sokola – faráře humpoleckého
Vydat se na pouť
Ke konci každého kalendářního roku nebo na začátku liturgického roku se chystáme na oslavu vánočních svátků.
Chystat se na to, co přichází, vyžaduje rozumět tomu, co má nastat. Na každou důležitou práci, činnost se připravujeme.
Advent je od latinského ad-venio, ad-venire = přicházet k (někomu). Je to doba naslouchání tomu, čím se nám, lidem obývajícím kulturní svět s křesťanskou tradicí, ohlašuje doba radosti, doba vánoční!
Poněkud jsme pozapomněli na jeden z významných vrcholů vánočního času, totiž na šestý leden, slavení Slavnosti Tří králů. V té době se nám zdá, že je již „po všem“. A přesto nám tříkrálová legenda skýtá jeden z klíčů pro možné pochopení adventního času.
Představme si následující situaci: jsme cizinci, někde daleko od místa, kde se má přihodit něco zásadně významného. To ostatně přece odpovídá slovům naší lidové koledy „my tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví, neseme vám; štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka“. A barva pleti jednoho z nich, toho černého tam vzadu, ony dálky bezpečně dokládá.
Přiznávám, je to ovšem legenda. Avšak nebuďme k ní přezíraví – současný svět, má pro sdělování pravd jinými způsoby než jen chladným logickým vyvozováním, znovu pochopení.
Jestliže Ježíš Kristus užívá ve svých výkladech podobenství, pak to není zajistéproto, že by nebyl s to pustit se do abstraktního teologického traktátu, vždyť se s tehdejšími teology utkával již jako chlapec – ale protože způsob narativní má zvláštní dimenzi, sílu a zvláštní působnost. Nevnucuje se totiž argumentačním postupem, pouze nabádá, zve, nabízí, skýtá svobodu, neuzavírá do pojmů, ale otevírá cosi, co převyšuje naše chápání.
I když tedy střízlivá, historická vědecká bádání dokládají, že ona tříkrálová legenda vznikla někdy v devátém století po narození Krista, i když ona tři jména Kašpar, Melichar a Baltazar nemohou být považována za identifikační označení těch, co se prý klaněli před dítětem narozeným v Betlémě, ba i když ani jejich počet, vyjadřovaným číslem tři nelze brát historicky vážně, přece jen tím ona legenda neztrácí své významné poselství, ba svůj reálný základ. (Christos Mansionem Benedicat)
Tak v evangeliu sv. Matouše se o těch, kteří se klaní, píše jako o „MAGOI“, mudrcích z východu – bez udání počtu. Jací to byli mudrci: nu, zřejmě odborníci v hvězdopravectví, někdejší znalci oblohy. Neboť to, že se mají pustit na cestu, jim zvěstoval jakýsi nezvyklý úkaz na nebezké báni.
Představte si: přírodní úkaz přiměje mudrce, aby opustili své domovy a vydali se za neznámým cílem! Když tedy oni mudrcové uviděli onu hvězdu a porozumněli jejímu hlasu, vydali se na dobrodružnou cestu.
První jejich poselství, první poselství oné legendy tedy nabádá: je třeba vydat se na cestu, vydat se ze své zabydlenosti, ze své egocentričnosti a pokusit se putovat – kam? Ti mudrci to najisto nevěděli, vždyť také bloudili! Svůj cíl teprve hledali, vedeni nebeským znamením.
Advent – přicházení – znamená především: abychom mohli přijít k cíli, musíme začít „přicházet“. Prvním startem adventního přicházení je vyhlížení božského znamení: citlivost pro to, co nás zve a vždycky vlastně zvalo k vánočnímu stolu a k betlémským jestličkám, totiž vnímavost pro „nebeská znamení“.
Nebeská znamení nemusí být jen v podobě hvězdného posla! Jsou to poslové dobrých zpráv (mimo jiné evangelium přeloženo do češtiny znamená: radostná zpráva), které k nám přicházejí z různých inspiračních zdrojů. Jednou to může být naše svědomí, jindy slova a myšlenky pronesené lidskými ústy.
A ono přicházení se potom ovšem týká různých „dobrých“ cílů: slušného partnerství v politickém klání, spolubytí občanů v rodišti, v domově i mezi národy a kontinenty, solidnosti ve vztazích člověka a přírody. Jde stále o cíl jediný. Ten, který oni mudrci pochopili – a právě pro toto pochopení si zaslouží označení „králové“.
Jejich advent, příchod, hledání se týkalo ne klanění moci, slávě, bohatství, ale jistého bezmocného, neslavného, ne bohatého dítěte, ale dítěte velikého významu: Syna Božího, jehož božskost se ukazála mimo jiné v naprosté, vydanosti až na smrt.
Koho všeho se adventní výzva k vadání na pouť týká? Upozornil jsem, že Matoušovo evangelium neuvádí počet oněch mudrců. Není i v tomto nedefinovaném čísle moudrých poutníků skrytá určitá pravda? Číslo není řečeno. Můžeme to tedy chápat, že počet adventních účastníkůje otevřen pro všechny. I pro nás, lidi dneška.
Autor: P. ICLic. Mgr. Marian Sokol, farář humpolecký
