Aféra Ruzyně II

Václav Klaus zasažen masovou infekcí

Podle zpravodajství České televize nepovolí britští imigrační úředníci na pražském letišti odlet do Velké Britanie několika občanům denně, přičemž mezi odmítnutými převažují Romové. Přestože „řádění“ úředníků Jejího Veličenstva na našem území se vcelku dotkne pouze několika desítek občanů, media jejich působení věnují soustavnou pozornost a Česká televize se jím denně zabývá jako jednou z hlavních denní zpráv. Žádná příležitost k narušení vztahů mezi Českou republikou a Spojeným královstvím nesmí být zmeškána.

K novinářům, kteří si na této bagatelní záležitosti nezodpovědně brousí pera, se sobě vlastním, velmi razantním vystoupením pro Českou televizi připojil také Václav Klaus. I on podlehl masové infekci hlouposti a hysterie. Zřejmě v něm převládla touha po využití médii vyvolané protibritské a proromské hysterie k zvýšení popularity před volbami kabaretním vystoupením v kostýmu obhájce cikánských práv (pozn. slovo „cikán“ nemíním jako nadávku) a bojovníka za státní suverenitu nad sebekázní třetího nejvyššího ústavního činitele.

Václav Klaus si zřejmě neuvědomil, že jeho vystoupení může být vládou Jejího Veličenstva vnímáno daleko citlivěji než podobně laděné projevy novinářů, již koneckonců za nic neodpovídají a mohou si bez následků povídat, co chtějí. Ušlo mu také, že způsobem, jakým kritizoval jednání britských imigračních úředníků, vlastně vyvíjel nátlak na vládu Spojeného království, aby vpustila do své země lidi, které ze svých vnitřních příčin a využívajíc svého zákonného i přirozeného práva vpustit nechce (čili chová se přesně stejně jako my vůči občanům postsovětských zemí). Takové razantní vystoupení vysokého ústavního činitele může být vnímáno jako nežádoucí vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu.

Jeho vystoupení mě překvapuje také proto, že politik pravicového zaměření by neměl pouštět ze zřetele, že každý nese sám za sebe svým způsobem života odpovědnost za postoje, jaké k němu zaujímá okolní svět. Přístup britských úřadů k českým zájemcům o návštěvu jejich země nemá totiž jen tu stránku porušování lidských práv našich občanů a vina tak neleží jen na straně Spojeného království. Nejsou to britští imigrační úředníci, kdo přivedli naše cikánské spoluobčany k tomu, aby si občas vedli tak, že si vytvořili pověst, jež z nich činí pro cizí zemi nežádoucí hosty.

Těším se ostatně na to, že se vláda Jejího Veličenstva pokorně skloní před nepřekonatelnou moudrostí obou předsedů našich zákonodárných sborů a kontroly v Ruzyni zruší. Nikdo pak již nebude narušovat naši suverenitu opravdu, ale opravdu ani trošičku. Tím se nezmění nic na tom, že každý cestující do Velké Britanie se při vstupu do země bude muset podrobit pohovoru s imigračním úředníkem, jenž je oprávněn jej bez vysvětlení poslat zpět domů. Odmítnutí výletníci se budou vracet ze Spojeného království, žehnajíce našim vrcholným představitelům, protože přece jen je víc vznešené prožít nepříjemnost např. na letišti v Heathrow než v obyčejné pražské Ruzyni. Jistě nebudou litovat ani toho, že jim nikdo nevrátí peníze za zbytečný let, když při dnešním diskriminačním řešení mohli nevyužitou letenku vrátit a své finanční škody minimalizovat. Ostatně cesta zpět na náklad letecké společnosti je také příjemným rozptýlení životní šedi. Můžeme se dokonce domoci i toho zlepšení, že Velká Britanie pro nás všechny zavede visovou povinnost. Pokud se však někdo domnívá, že s vyřízeným visem v kapse budou chráněn před zlovolností imigračních úředníků, mýlí se. Ti mají právo nevpustit do země i držitele visa a zhusta ho využívají.

Je pozoruhodné, že ani média, ani bojovníci za lidská práva a státní suverenitu z řad politiků o těchto negativních možných dopadech na zájmy našich občanů raději nemluví. Stejně tak jsem ještě nenašel zprávu o „řádění“ imigračních úředníků na suverénním území jiného státu, které není zdaleka tak výjimečné, jak si myslíme. Stejnou „potupu“ jako my, byť pro změnu ze strany úředníků USA, musí na svém území strpět například Kanaďané, když chtějí navštívit USA. Podobně tomu je na Bahamách, v Mexiku a možná ještě leckde jinde.

Navrhuji, aby média vypustila dění v Ruzyni ze svého jídelníčku a raději rozpoutala masovou diskusi o tom, co dělat, abychom pomohli cikánům začlenit se do společnosti tak, aby přestali vyčnívat z řady v tom negativním smyslu. Zatím všichni bojovníci za jejich lidská práva v podstatě hájí pouze jejich právo stát s nataženou dlaní. To je ale jejich „chráněnců“ nedůstojné a zejména to jejich situaci vůbec neřeší.