originální fotografický projekt
Fotografický projekt "Zahrádka" dokumentuje nenávratnou změnu krajiny
v místě i okolí bývalého městečka, které bylo v 70. letech zlikvidováno v souvislosti
se stavbou přehrady na Želivce. Zachoval se pouze kostel sv.Víta, jenž tvoří
nynější dominantu, socha Bolestné Panny Marie, kašna, hřbitov a několik přístupových
cest.
Vše ostatní ustoupilo vodě.
V průběhu práce jsem se zaměřila i na osudy zahrádeckých rodáků, kteří byli
přesídleni na různá místa Vysočiny /Humpolec, Zruč nad Sázavou, Vlašim, Ledeč
nad Sázavou, Světlá nad Sázavou
/ a příležitostí ke společnému setkání se pro
ně stává každoroční pouť ke "Křižné studánce" – pramenu a kapli Panny
Marie Sněžné, která se nachází v nedalekém lese.
Díky pochopení lidí, kteří zapůjčili své rodinné fotografie, je celý soubor
rozšířen o cenné vzpomínky na všední život v Zahrádce v době před jejím zánikem.
Historické snímky rovněž posloužily ke konfrontaci tehdejšího obrazu se současným
stavem krajiny.
Mým záměrem není hodnotit projekt přehrady na Želivce a zasahovat do letitého
problému. Chci jen nestranně a důstojně připomenout význam místa a krátkým ohlédnutím
možná přispět k uzavření jedné nelehké kapitoly v minulosti našeho kraje.
Jsem ráda, že se výstava stala příležitostí k uspořádání prvního sjezdu zahrádeckých
rodáků od doby jejich odloučení.
Hlavní část fotografického projektu vznikala v letech 1996 – 97. Celý soubor
byl uzavřen v roce 2000.
Výběr z této výstavy byl představen na zámku v německém Výmaru /1998/, v Muzeu
Dr.Aleše Hrdličky v Humpolci /2001/ a v kostele sv.Víta v Zahrádce /2001/.
Za pochopení a zapůjčení rodinných fotografií
ze srdce děkuji těmto lidem :
rodina Vránkova a Krejčí z Humpolce
rodina Bělohradských z Ledče nad Sázavou
rodina Miláčkova z Ledče nad Sázavou
rodina Hradeckých z Ledče nad Sázavou
rodina Bejčkova ze Světlé nad Sázavou
rodina Beladova z Humpolce
rodina Rýdlova z Dolní Paseky
rodina Proňkova z Houpaček
Alena Dvořáková
ZAHRÁDKA – HISTORIE
Počátek osady Zahrádka, jedné z nejstarších osad na Ledečsku, je datován do
období vnitřní české kolonizace z konce 12. století. Vznik Zahrádky, kostela
a neposledně i zahrádeckého újezdu měl velký význam pro sídlištní vývoj krajiny
na středním toku řeky Sázavy i Želivky /ve středověku se i řeka Želivka jmenovala
Sázava/. Tento neúrodný a kopcovitý kus země byl osídlován později než jinde
v Čechách.
První písemně doložená zpráva o Zahrádce, dochovaná v listinném falzu ze třináctého
století, se objevuje v darovací listině českého krále Přemysla Otakara I. z
roku 1219. Přemysl Otakar I. postoupil vyšehradské kapitule ves Zahrádku i s
kostelem a přilehlým újezdem.
Byl to dar za bezprávně odňatý drahý ornát této kapitule. Darování bylo potvrzeno
v roce 1245 listinou papeže Inocence IV. Ves, kostel a přilehlý újezd vyšehradské
kapituly jsou prokázány dalšími písemnými prameny od roku 1248 až do roku 1436,
kdy se Zahrádka dostala do zástavy a později do vlastnictví Trčků z Lípy.
Darováním nabyl Svatavin újezd velkého rozšíření na levém i pravém břehu řeky
Želivky. Náležela k němu rozsáhlá krajina, tehdy z velké části neobdělávaná,
od lesa Melechova, Koutů až k tehdejší vsi Humpolec.
Když Zahrádka náležela pod vyšehradskou kapitulu, je uváděn jako její držitel
vyšehradský probošt Filip. To bylo před rokem 1245. Po něm nastoupil od roku
1245 do roku 1275 kanovník Hermann.
Obec je také připomínána v roce 1327 za probošta vyšehradské kapituly. V této
době vzrostl význam Zahrádky i zdejšího brodu přes Želivku. Právě do této doby
lze datovat začátek stavby hradu na protilehlém západním břehu řeky. Hrad dostal
název Klosterberg. Lidově byl později nazýván "Kotrbejk".
Byl strategicky situován mezi Želivkou a blažejovickým potokem.
Od roku 1348 na hradě sídlil probošt Jindřich z Lipé a od roku 1420 je uváděn
jako pán hradu probošt Albík. Ten byl patrně poslední z představitelů vyšehradské
kapituly, který zpravoval zahrádecké panství. V průběhu dalších let hrad zpustl,
možná byl i zničen husitskými vojsky. V roce 1436 byla Zahrádka zápisem krále
českého, uherského a římského císaře Zikmunda Lucemburského zastavena Mikuláši
Trčkovi z Lípy.
Ten sídlil na blízkém hradě Lipnici. Trčka však neměl zájem hrad v Zahrádce
obnovovat. Za Trčkovi vlády, v roce 1562, získala Zahrádka od císaře Ferdinanda
I. Habsburského právo výročních trhů a byla povýšena na město s právem užívat
znak města.
Trhy měly velký význam pro samotné město i široké okolí. Městečko získalo v
té době také nový název TRHOVÁ ZAHRÁDKA. Rod Trčků vládl nad Trhovou Zahrádkou
dvě stě let. Adam Trčka z Lípy se podílel na spiknutí Albrechta z Valdštejna
a byl zákeřně zavražděn v Chebu roku 1634. Jeho majetek byl v roce 1636 císařem
zkonfiskován. Tak se dostala Trhová Zahrádka do rukou Volfa Adama z Pappenheimu,
od nějž ji v roce 1638 koupil Burian Ladislav z Valdštejna. Dalším z majitelů
v řadě byla v roce 1660 Marie Monika Švihovská, rozená hraběnka Valdštejnová.
V držení tohoto rodu zůstala Trhová Zahrádka až do roku 1669. Po tomto datu
krátce vlastnil Trhovou Zahrádku opat břevnovského kláštera Matouš Ferdinand
z Bilenberka. V poslední vůli odkázal Trhovou Zahrádku svému klášteru. Za jeho
zpravování vznikla v roce 1686 v městečku čtyřtřídní dřevěná škola. /Při požáru
v roce 1783 škola zanikla a znovu byla obnovena až v roce 1800. V důsledku požáru
tehdy vyhořela skoro celá Zahrádka./
Přes Zahrádku vedla stará obchodní cesta a od pradávna byla střediskem obchodu
a řemesel. Téměř v každém domku byl nějaký řemeslník. Městečko bylo přirozeným
střediskem pro široké okolí a střediskem cechů.
Opat břevnovského kláštera Otomar Zinke prodal městečko v roce 1707 císařskému
komořímu Leopoldovi Donátovi, knížeti z Trautsonu a Falkštejna. Nový majitel
vlastnil nedaleké Dolní Kralovice a další panství v okolí. Trhová Zahrádka byla
připojena k martinickému statku. V roce 1766 prodal rozsáhlé statky, mezi nimi
i Trhovou Zahrádku, Karlu Josefovi Palmovi, hraběti z Gundelfingenu. Ten je
však hodně zadlužil a byly mu v roce 1801 soudně prodány. Majetek byl spravován
z panství v Dolních Kralovicích. V roce 1848 bylo zrušeno poddanství a v roce
1850 vznikly politické okresy. Zahrádka připadla pod politický okres Ledeč nad
Sázavou.
Rok 1850 však byl pro městečko tragický. Velký požár zachvátil 21. února znovu
téměř všechno. Shořel i kostel a zvony se rozlily /později byly znovu přelity,
největší byl Vít, potom Václav, Vincenc a Vilemína. Oheň zničil devadesát osm
domů, část památek a písemností. Občané zůstali bez přístřeší a trvalo delší
dobu, než si svépomocně postavili nová obydlí. Stavebním materiálem byl kámen,
dřevo a mazná hlína. Střechy byly většinou kryty došky. Někteří již nechtěli
své příbytky opravovat a vystěhovali se.
Význam městečka poklesl v době, kdy v okolí začali budovat železnici a vznikal
první průmysl. Zdejším lidem přinášelo obživu zemědělství na malých políčkách
roztroušených po stráních a drobná řemeslná výroba. Jednalo se hlavně o obuvníky,
krejčí, čepičáře, koláře, truhláře, kováře, pekaře, řezníky. Své dílničky zde
měli i perleťář, bednář, síťař a formíř. V okolí bylo několik mlýnů s pilami.
Různorodost zdejších řemesel přitahovala širokou veřejnost na vyhlášené výroční
trhy. Řemeslníci chodívali na jarmarky i do dalekého okolí. Všude byly jejich
výrobky žádány.
Nedostatek práce zapříčinil i dost velké vystěhovalectví obyvatel nejen do Prahy
a Vídně, ale i do Ameriky. Dodnes tam existují vlastenecké spolky zahrádeckých
rodáků.
K prolomení izolace městečka došlo až po roce 1856, kdy byla postavena první
silnice z Trhové Zahrádky do Želiva. Po ní následovaly stavby silnic
do Ledče nad Sázavou /1858/, do Dolních Kralovic /1862/ a konečně v roce 1879
do Humpolce.
Koncem roku 1860 byla v Zahrádce zřízena také pošta. Ta se sem dovážela z Ledče
nad Sázavou. Ještě lepší spojení se světem nastalo po vzniku linkové autobusové
dopravy z Ledče přes Zahrádku do Humpolce.
První světová válka i zde krutě zasáhla do života občanů. Mnoho mužů muselo
nastoupit na frontu a někteří se již nevrátili.
Radost přineslo ukončení války a vznik republiky. Zpráva o tom, že byla ustavena
samostatná Československá republika, přišla do městečka ráno 29. října 1918
a to byl důvod k veselí.
V roce 1920 se městečko opět vrátilo k původnímu názvu ZAHRÁDKA. V té době tu
bylo 1187 obyvatel, kteří žili v 161 domě. Byl zde obecní úřad, pošta, četnická
stanice, obecní knihovna, farní úřad. Již před tím, v roce 1919, byla založena
silná tělocvičná jednota Sokol, prostřednictvím které se hrála i divadla, pořádaly
zábavy a přednášky.
Za první republiky byly v Zahrádce kromě jiného dva mlýny a strojnická dílna
Václava Fialky, malá cementárna a pobočný závod stavební firmy Františka Vorlíčka
z Ledče nad Sázavou.
Se životem v Zahrádce je od roku 1940 spojeno působení kněze Josefa Toufara.
Ten zde v roce 1945 obnovil Sdružení katolické mládeže, ve kterém bylo asi tři
sta lidí. Pro svůj vliv však musel po únoru 1948 ze Zahrádky odejít. Byl přeložen
do Číhoště a o dva roky později je v souvislosti s "Číhošťským zázrakem"
umučen státní mocí.
Za druhé světové války bylo mnoho místních lidí nasazeno na nucené práce v Německu.
Do koncentračního tábora bylo odvezeno čtrnáct občanů židovského vyznání. Domů
se vrátili pouze čtyři z nich. Zatčeno bylo i několik zahrádeckých občanů.
Po válce založili bratří Fialkové malou továrnu na výrobu mlátiček. Po znárodnění
se továrna stala pobočným závodem ledečského Kovofiniše. Závod zanikl až při
likvidaci městečka. V poválečné době byla v Zahrádce zřízena devítileté škola,
mateřská škola, postavena sokolovna, do provozu uvedeno místní kino a rozšířeno
autobusové spojení do Zruče nad Sázavou a Dolních Kralovic. Byla vybudována
kanalizace a provedena úprava ulic a náměstí.
Zemědělci byli nuceni vstoupit do JZD v roce 1949. Po čtyřech letech je však
družstvo rozpuštěno. Nové větší družstvo vzniká v roce 1958, od ledna 1964 do
zániku městečka a částečně až do devadesátých let je spravováno státními statky.
Na přelomu sedmdesátých let dochází po osmi stech letech existence Zahrádky
k osudovému zlomu. Usnesením vlády z 27. 8. 1969 bylo rozhodnuto o likvidaci
městečka, které leželo v zátopové oblasti nově budované přehrady na Želivce
u Švihova. Přehrada byla určena jako zdroj pitné vody pro Prahu, Ledeč nad Sázavou,
Světlou nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a pro další obce v okolí.
V této době je v Zahrádce zdravotnické středisko s praktickým lékařem a dentistou,
pošta, spořitelna, stanice VB, prodejna průmyslového zboží, potravin, zeleniny,
prodejna textilu, drogerie, mlékárna, cukrárna, řeznictví, opravna obuvi, kadeřnictví,
holičství, dvě pohostinství s možností ubytování, sběrna čistírny šatstva, benzinové
čerpadlo, kulturní a společenský sál, hřiště, kino, škola a mateřská školka,
obecní knihovna, z řemeslníků 1 kovář, 2 krejčí,
1 truhlář a 1 kolář. Městský vodovod je zde od roku 1932.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům začalo městečko pomalu mizet a přeměňovat se
ve zbořeniště. Likvidace byla ukončena v roce 1976. Dodnes zde zůstal pouze
kostel, zasvěcený svatému Vítu, a socha Bolestné Panny Marie na bývalém náměstí.
Sochu vytvořil v roce 1738 pardubický sochař a řezbář Jakub Teplý.
Zbyla zde i kamenná kašna, postavená v roce 1886. Pomník padlým z první světové
války, který byl rovněž postaven na náměstí v roce 1933, je přenesen na zdejší
hřbitov. Ten je stále přístupný, ale je zde zákaz pohřbívání.
Většina obyvatel Zahrádky se přestěhovala do okolních měst, mnozí jsou roztroušeni
po celé republice /Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Zruč nad Sázavou,
Humpolec, Dolní Kralovice, Trhový Štěpánov, Vlašim, Benešov, Praha, a další/.
Dodnes však na své rodiště s láskou vzpomínají.
Z textu Františka Plevy "TOULKY VRCHOVINOU",
z alba oddílu SOKOL v Zahrádce,
z rozhovoru Miloše Doležala s J. Bělohradským, zahrádeckým kostelníkem.
www.infohumpolec.cz/zahradka
KŘIŽNÁ STUDÁNKA
Na úbočí vrchu Šafranice /624 m n. m./, nedaleko bývalé Zahrádky, leží poutní
místo Křižná studánka, někdy také nazývaná Husitská. Hlubokými lesy tudy často
procházel misionář Čáslavského kraje P. Václav Hanzeli. Chodíval upevňovat katolickou
víru v těchto tehdy Bohem zapomenutých místech Čech. Často se zastavoval u lesní
studánky a omýval si bolavé oči. Po jejich omytí se mu vždy značně ulevilo a později
bolest úplně zmizela.
Z vděčnosti nad tímto nečekaným uzdravením nechal v roce 1741 zřídit nad studánkou
dřevěný kříž a po jeho stranách sochy Panny Marie a sv.Víta z dubového dřeva.
Svatý Vít byl patronem kostela v Zahrádce a P.Václav Hanzeli zde byl v letech
1730 – 1736 kaplanem. Kříž se sochami stál mezi dvěma lipami. Ta po levé straně
se dochovala dodnes a její stáří lze odhadovat na tři sta let.
Nad studánkou byla postavena dřevěná kaplička. Na jejích vnějších stranách namaloval
malíř Josef Svoboda z Lukavce v roce 1742 dvanáct obrázků svatých. Kolem celé
kapličky byly zhotoveny dřevěné lavice pro poutníky. Těch ke kapličce přicházel
stále větší a větší počet. Omývali se ve studánce, modlili se k Bohu a odnášeli
si vodu v lahvích domů. V roce 1845 nechala Kateřina Daňková postavit na místě
dřevěného kříže kamenný kříž s litinovým Kristem.
Dřevo snadno podléhá zkáze, a tak se zahrádecká obec rozhodla postavit na místě
dřevěných soch v roce 1868 kamennou kapli. Stavbu prováděl zahrádecký zednický
mistr V. H. Křišta. Bylo to potřebné pro stále větší počet věřících, kteří na
toto místo přicházeli. Až do dnešních dnů se tu konají dvě slavné poutě. V červenci
ji pořádá Československá církev husitská a v srpnu církev katolická.
V roce 1912 byla kaple na náklady zahrádecké obce opravena a vnitřek vyzdoben.
Za druhé světové války přišla kaple o svůj 30 kg těžký zvon. Nový zde byl zavěšen
po válce. V roce 1932 byla část zdejších pramenů stažena do vodojemu a veden odtud
veřejný vodovod do Zahrádky. Poutní místo Křižná studánka je oblíbeným místem
nejen nábožensky založených poutníků, ale i velkého množství turistů, kteří do
těchto hezkých míst rádi zavítají.
V současnosti představuje pouť ke Křižné studánce pro zahrádecké rodáky také jednu
z mála možností společného setkání.
Z textu Františka Plevy "TOULKY VRCHOVINOU".
Alena Dvořáková
nar.26.4.1970 v Humpolci
V r. 1988 absolvovala SZŠ v Brně, obor rehabilitace. V letech 1988 – 92 pracovala
v Léčebně dlouhodobě nemocných a v sanatoriu pro děti s kombinovaným postižením
v Praze.
V letech 1993 – 2000 absolvovala FAMU, katedru fotografie. Volná fotografka,
členka Asociace fotografů a Syndikátu novinářů ČR. Ve své tvorbě se věnuje dokumentární,
portrétní fotografii a ilustraci.
Adresa: Svatoslavova 39, Praha 4 – 140 00, Česká republika,
tel.: +42/02/692 54 68, fax.: +42/02/692 51 64, e-mail: afis@mymail.cz, www.mymail.cz/afis
FOTOGRAFICKÉ PROJEKTY:
Klášter Želiv (dokument, soubor portrétů) :
Od r. 1993 dokumentuje život a práci želivských premonstrátů, kteří se po několika
desetiletích odmlky, kdy objekt sloužil jako koncentrační tábor pro nepohodlné
řeholníky a později jako psychiatrická léčebna, navrátili, aby navázali na svou
násilně přerušenou činnost.
Nouzová kolonie Slatiny (dokument, soubor portrétů) :
V letech 1994-1996 realizovala projekt o nouzové kolonii na Slatinách, zřízené
ve 30.-tých letech na samém okraji Prahy pro nejchudší vrstvu obyvatelstva .
Fotografovala proměnu krajiny a architektury v kolonii, jejíž existence je postupně
ničena v závislosti na průmyslovém rozvoji velkoměsta. Zaznamenávala život původních
obyvatel a jejich vztah k místu.
Zahrádka (dokument, soubor portrétů) :
1995 – 1997 projekt o městečku Zahrádka (zal.v 11.stol.), jež bylo v 70.-tých
letech zlikvidováno z důvodu výstavby želivské přehrady. Soubor postihl nenávratnou
změnu krajiny a městečka, ze kterého zůstal jen kostel, hřbitov a několik přístupových
cest. Sledovala osudy lidí, kteří byli přesídleni na různá místa Vysočiny a
jedinou příležitostí ke společnému setkání se pro ně stala každoroční pouť ke
Studánce jež se nachází nedaleko Zahrádky
Kazachstán – misie (dokument, soubor portrétů)
V r.1998 začíná pracovat společně s Viktorem Fischerem na dokumentárním projektu
o křesťanských misiích. V roce 1998 navštívili misii řádu Sv.Františka v postsovětském
Kazachstánu. Dva měsíce fotograficky zaznamenávali život prostých lidí žijících
v bídě, nezaměstnanosti, nemoci. Zachytili náročnou práci misionářů, kteří se
zde snaží všemožně pomáhat.
Jižní Afrika – misie (dokument, soubor portrétů)
V roce 1999 fotografovali misii školských sester v Jižní Africe. Svým projektem
přiblížili práci sester, jež uprostřed buše založily školku, školua centrum
pro postižené virem HIV. Nemoc AIDS je v současné době jedním z největších problémů
afrického kontinentu. Obdobně jako v předcházejícím projektu dokumentovali život
prostých domorodců a zároveň hrůzné pozůstatky vlády apartheidu.Spolu s Viktorem
Fischerem pracují rovněž v České republice, kde se zabývají činností školských
sester v jednom z největších ústavů pro mentálně postižené děti a dospělé ve
Slatiňanech.Součástí fotografických projektů o misiích jsou sbírky léků a finančních
prostředků
na nákup lékařských přístrojů určených pro nemocné v Kazachstánu a v Jižní Africe.
Grant České foto (1996-1998)
V projektu Č. F. – "fotografie české společnosti" se autorka zaměřila
na vztah člověka k místu kde žije. Jak se na krajině a prostředí podepisuje
lidská láska, zájem nebo lhostejnost a nezájem. Jakým způsobem se do českých
vesnic, měst a krajiny promítla moc, přímočarost a bezohlednost komunistického
režimu. A kolik dobrého nebo zlého vneslo do českého prostředí několik let vytoužené
svobody. Fotografovala na místech rodné Vysočiny (Humpolec, Pelhřimov, Sedlice,
Želiv…) , v dřívějších chudinských oblastech Prahy (Kolonie na Slatinách,
Michle, Záběhlice), v severních Čechách a na Broumovsku.
Vesnice v Praze (od 1999)
Společně s Viktorem Fischerem.Cílem projektu "Vesnice v Praze" je
zdokumentování některých rysů každodenního života ve vybraných vesnicích v okrajových
částech Prahy a svědectví o jejím regionálním zázemí prostřednictvím fotografie
a sociologického komentáře.
Snahou projektu je zachycení charakteristických rysů bývalých vesnic, v nichž
došlo po roce 1989 k výrazným sociálním změnám a jejichž cenné rysy jsou ohroženy
růstem velkoměsta.
CENY A GRANTY:
1996 – České foto – fotografie české společnosti, s dalšími fotografy
1999 – Czech Press Photo – 3.cena (Každodenní život – série) Kazachstán – Misie
(s Viktorem Fischerem)
2000 – grant Honeywell – Vesnice v Praze – grant Praha 6 – projekt Vesnice v
Praze – Czech Press Photo – 3.cena (Každodenní život – série) JAR – Misie (s
Viktorem Fischerem)
– grant Praha 1 – výstava Kazachstán – Misie . Pro výstavu v Pražském domě fotografie
PUBLIKAČNÍ ČINNOST:
Kazachstán – Misie, (s Viktorem Fischerem) obrazová maketa knihy pro řád školských
sester (1999)
JAR – Misie, (s Viktorem Fischerem) obrazová maketa knihy pro řád školských
sester (2000)
Skryté poklady – Liturgický rok , katalog k výstavě, (K2001, 1997)
Objektivita, katalog (FAMU, 1997)
1999 – Fotografie české společnosti, s dalšími fotografy (JB, 2000)
2001 – text katalogu výstavy Propojení obrazem – Česká humanitární fotografie
1990 – 2000 (AFIS a Správa Pražského hradu, 2000)
VÝSTAVY:
1997 – Praha – Galerie U Řečických -skupinová výstava studentů FAMU – Praha
– Filozofická fakulta UK – skupinová výstava studentů FAMU – Brno – "Liturgický
rok" – skupinová výstava – Zvíkov – s Viktorem Fischerem a Petrem Zinkem
– Praha – Lažanský palác – skupinová výstava studentů FAMU
1998 – Plasy – "Všední slavnosti" – spolu s Viktorem Fischerem, Danielem
Šperlem, Jindřichem Štreitem – Zvíkov – "Všední slavnosti" – spolu
s Viktorem Fischerem,
Danielem Šperlem, Jindřichem Štreitem – Rajhrad – "Zločiny komunismu"
– skupinová výstava (klášter dominikánů) – Zvíkov – "Liturgický rok"
– skupinová výstava – Výmar – skupinová výstava studentů FAMU – Almata – spolu
s Viktorem Fischerem, Danielem Šperlem, Petrem Zinkem.(Dům družby -součást setkání
Kruglyj stol, františkánský klášter)
1999 – Rajhrad – "Kazachstán – misie" – Uherský Brod – Panský dům
– "Kazachstán – misie" – Uherské Hradiště – Městská kina – "Kazachstán
– misie" – Barberton – Jižní Afrika – "Kazachstán – misie"- Czech
Press Photo 1999 – "Kazachstán – misie"
2000 – Pelhřimov – "Údolí štěstí" – skupinová fotografická výstava
k nedožitým 88. narozeninám opata Víta Bohumila Tajovského (s Viktorem Fischerem,
Pavlem Diasem, Evženem Sobkem) – Praha – "Jižní Afrika – Misie", s
Viktorem Fischer – Praha -"1999 – Fotografie české společnosti", Nejvyšší
purkrabství Pražského hradu,skupinová výstava občanského sdružení "České
foto" – Jihočeské muzeum České Budějovice – Objevy evropského dědictví
– "Želivský poklad", fotografická účast na výstavě – Znojmo- Žlutá
ponorka "JAR – misie"
-Praha – Pražský dům fotografie "Kazachstán – misie" – Uherské Hradiště
, Galerie Městská kina – "JAR – misie" – Czech Press Photo 2000 –
"JAR – misie"
2001 -Cheb G4, Misie -Praha – Nejvyšší purkrabství Pražského hradu: Propojení
obrazem – Česká humanitární fotografie 1990 – 2000, , 30autorů, 25 projektů
Koncepce výstavy,výběr fotografií, produkce, s Viktorem Fischerem – Humpolec
– Zahrádka na Želivce – Cheb G4- České foto
ZÁKL. LITERATURA:
Foto-video 5/2000 – Fotografie české společnosti, Katolický týdeník 8.8.1999,
27.2.2000,
Mladá fronta 28.4.2000, Mladý Svět 13/2000, Měsíčník městských kin Uherské Hradiště
–
č.10/ 99 ,Objektivita (FAMU, 1997), 1999 – Fotografie české společnosti (JB,
2000)
Dipl. práce – ITF – FPF – Slezské univerzity : Jarmila Šimáňová "Česká
f. náboženských poutí" – 1998, Fotografie – Magazín 10/2000, www.mymail.cz/afis
