od pana Jiřího Rychetského
Humpolec je sice menší město naší republiky, ale jeho dobré jméno je známo
již dávno nejen uvnitř hranic našeho státu, ale také i daleko za hranicemi.
Zásluhu o to má nejen starobylý průmysl soukenický, ale také jména některých
humpoleckých rodáků, jež šíří daleko široko jeho známost nejen mezi krajany,
ale též v celém kulturním světě, i v daleké cizině.
Vedle proslulého našeho krajana dr. Aleše Hrdličky v Americe, sluší vzpomenout
také zasloužilého života Jana Rosického, českého publicisty, novináře, redaktora,
česko-amerického a člena Česko-americké tiskové kanceláře, jenž se narodil v
Humpolci dne 17. prosince 1845.
Jan Rosický byl synem nezámožného humpoleckého pekaře Jana Rosického a jeho
manželky Josefy, rozené Malátové, kteří vedle něho měli ještě dvě dcerky a syna.
Mladý Rosický, jako příslušník církve evangelické, chodil v Humpolci nejprve
do tehdejší evangelické školy k známému vynikajícímu učiteli Janu Sluníčkovi,
jenž ho připravoval zároveň i ke zkoušce do střední školy v Pelhřimově, kde
Rosický chodil do 1. třídy. Jan Sluníčko patřil k zakladatelům českého národního
školství a vydával také v Humpolci první český dětský časopis Včelku. Druhou
třídu reálky vychodil Jan Rosický s dobrým prospěchem v Praze, ale pro neutěšené
finanční poměry otcovy musel již po druhé třídě studia opustiti. Zůstal doma
a stal se později praktikantem důchodního úřadu ve svém rodišti, kde pobyl dva
roky. Na jeho pozdější veřejnou činnost měl v té době nepochybně vliv i jeho
drahý strýc Josef Alex. Malát, jenž se v roce 1873 stal předsedou prvního vzdělávacího
dělnického spolku v jihovýchodních Čechách, a to humpolecké Školky. Ale touha
po lepším životě a neblahé poměry rodinné se staly příčinou, že již z jara 1861
opustil domov a provázen svým strýcem vystěhoval se do Ameriky, ještě ne zcela
šestnáct let stár.
Asi po roce se přistěhovali za ním do Ameriky i jeho rodiče, kterým mezitím
ke vší bídě shořela chalupa nad hlavou. Zakoupili si ze zbytku svého skrovného
jmění malou farmu v okresu Grant (Wisconsin), na které mladý Rosický s rodiči
společně pracoval až do svého dvacátého roku.
Po tříletém pobytu na farmě odešel Jan Rosický do Milwaukee, kde se ihned účastnil
českého národního ruchu, stal se členem Slovanské lípy a učitelem české nedělní
školy. Byl zaměstnán v obchodě, ale s nepatrným platem , a proto odešel brzy
do Chicaga, kde strávil skoro sedm let byl zaměstnán jednak v obchodě s moukou,
později jako zástupce pojišťovací a přeplavní společnosti.
Později však se věnoval zcela obchodu a byl při tom činným v Sokole, Hlaholu,
Slovanské lípě, a ve spolku divadelním. Při tom již tehdy dopisoval do Národních
novin ve St. Louis a později za redakce Josefa Václava Sládka (českého básníka)
stal se i spolupracovníkem Národních novin v Chicagu. Když však v roce 1871
vypukl v Chicagu velký požár, přišel Rosický skoro o všechen majetek a i o obchod.
Rozmrzen neštěstím odešel do San Francisca a později do Oregonu hledaje zaměstnání
, ale po 14-ti měsících se vrátil zpět "na západ".
Na zpáteční cestě se usadil v Grete (Nebrasca) a založil tu roku 1873 nový obchod
se zbožím smíšeným. Téhož roku se oženil s manželkou Marií Bayerovou z Chicaga,
narozenou však v Klatovech v Čechách.
Koncem roku 1875 obchodování zanechal a stal se cestujícím jednatelem českého
časopisu Pokrok západu, později jeho redaktorem a konečně i jeho majitelem.
Od roku 1876 bydlel již v Omaze.
Pokrok západu vydával Rosický až do roku 1889, kdy založil společně s několika
krajany společnost, jež časopis Pokrok západu a nově založenou Národní tiskárnu
v Omaze převzala. Rosický se stal předsedou společnosti a ředitelem celého závodu
a zůstal jím až do své smrti.
V roce 1884 založil časopis Květy americké, jenž svým obsahem se stal nejvýmluvnějším
dokladem, jak Rosický toužil a pracoval o povznesení a zušlechtění česko-amerického
národního života. Po několika letech učinil i pokus o pěstování lepší a ušlechtilé
četby amerických Čechů. Založil Knihovnu americkou, jež měla čeliti tehdy oblíbené
četbě krvavé literatury.
V březnu roku 1890 založil odborný časopis Hospodář, který se stal vrcholným
dílem jeho života a jenž vychází dodnes. Je to časopis prakticky – odborný,
jehož spoluredaktorkou po smrti zakladatelově se stala jeho dcera Růžena a jenž
se tiskne v Národní tiskárně ve vlastní budově obchodní části města Omahy.
V roce 1903 koupil Rosický týdeník Osvětu a spojil jej se svými Květy americkými
v týdeník Osvěta americká, list z části obchodní, z části literární.
Rosický byl spíše novinářem než spisovatelem, ačkoliv vydal také překlad školských
zákonů v Nebrasce a menší knížku "Jak je v Americe". Redakční, dopisovatelská
a organizační činnost jeho je však obrovská a neocenitelná. U svých krajanů
požíval lásky a důvěry neomezené.
Rosický je nazýván v Americe také otcem Západní Českobratrské jednoty, kde byl
horlivě činný jako řečník a organizátor.
S vydavatelským závodem Národní tiskárny vedl i české knihkupectví a svým vlivem
založil mnoho českých spolků a knihoven ve větších českých osadách amerických.
Jeho zásluhou byla založena velká kočovní knihovna v Lincolnu, jakož i obsáhlá
knihovna při stolici českého jazyka na universitě tamtéž.
Ještě rok před smrtí usiloval o založení spolku, jenž měl umožňovati nákup a
pravidelné dodávky všech českých tiskopisů a kulturních památek v Americe, vydaných
Národním a Náprstkovým museem v Praze. V témž roce (1909) byl zvolen předsedou
Česko – americké tiskové kanceláře, založené českým mecenášem Františkem Korbelem,
jejímž účelem bylo dodávati americkému tisku zprávy o Češích v Americe i ve
staré vlasti.
Rosický plnil věrně své povinnosti jako občan americký, ale nikdy nepřestal
býti ryzím českým příslušníkem a vlastencem.
Měl celkem devět dítek, z nichž dosud žijí dva synové a dcera Růžena, spisovatelka,
spoluredaktorka Hospodáře a překladatelka do češtiny a angličtiny, do které
přeložila četné práce Raisovy, Kunětické, Svobodové a Preissové a z jejíž knihy
"A History of Czechs (Bohemians) in Nebraska" (Dějiny Čechů v Nebrasce)
jsou čerpána i data tohoto článku. Jedna z dcer Rosických Emma – byla dvacet
let učitelkou školy v Omaze.
Jan Rosický zemřel dne 2. dubna 1910 a byl pohřben za obrovské účasti na český
národní hřbitov v Omaze v hrobě, nad nímž byl postaven vkusný pomník s jeho
kamenným poprsím, umělecky provedeným a s českým nápisem.
Jan Rosický patří mezi největší průkopníky českého uvědomělého národního života
v Americe.
Také v Humpolci nebude jeho jméno nikdy zapomenuto. V humpoleckém museu visí
jeho zdařilá podobizna, věnovaná museu roku 1937 jeho dcerou Růženou.
Rodný dům Jana Rosického č.p. 34 na Dolním náměstí (později opět pekařství J.
Nikolaua, rodičů čs. zeměpisce a autora středoškolských učebnic) vyhořel 22.2.1863.
V Humpolci po odjezdu rodičů do Ameriky zůstal pouze Janův nezletilý bratr Ignác,
a to u příbuzných. Později se stal valchářem v jedné soukenické valše nedaleko
Humpolce. Oženil se s Marií Vondrejsovou. To byla stará evangelická rodina a
vlastnila domek č.p. 470 na Zichpili – tedy bývalou první evangelickou školu.
Tři děti (Ignác, František, Adolfína) zemřely a domek zdědil jediný syn Josef
Rosický, textilní dělník s manželkou Marií.
Po jeho smrti (1955) stala se majitelkou domku č.p. 470 jediná dcera Marie Rosická.
To byla také poslední nositelka jména Rosický v Humpolci.
V roce 1960 se provdala za textilního mistra Bohuslava Vaňkáta z Plačkova. Dva
synové: Pavel Vaňkát je profesorem, Vladimír Vaňkát je technik – po smrti rodičů
prodali v roce 1989 domek jako rekreační Ing. Bučkovi z Prahy. Ten jej podstatně
opravil a restauroval.
