Ano, šéfe!

V návaznosti na loňský článek o humpoleckých restauracích, pod kterým se rozpoutala téměř vášnivá diskuze, chci všechny, kdo nemají zájem jíst v restauracích blafy, upozornit na zbrusu nový formát o české gastronomii, který přináší televize Prima. Pořad bude uvádět Mistr svého oboru Zdeněk Pohlreich, který je šéfkuchařem v Café Imperial a ve wine baru italského stylu Divinis.

V novém televizním pořadu „Ano, šéfe!“ bude Zdeněk Pohlreich odhalovat nedostatky české gastronomie. Podobně jako slavný kulinářský mág Gordon Ramsay v pořadu britské televize Kitchen Nightmares bude Pohlreich diváky televize Prima provázet restauracemi, které si zaslouží vylepšení servisu i nabídky. (Mimochodem – společnost proslulého britského šéfkuchaře Gordona Ramsaye, která před rokem a čtvrt s velkou pompou v Praze otevřela luxusní restauraci Maze, Hilton Prague Old Town v únoru opustila a o důvodech se zatím spekuluje.)

Koncept pořadu bude takový, že majitel restaurace, která se ocitla ve finančních problémech, požádá o pomoc mistra šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha, který na místě během týdne zjistí, jaké nedostatky mohou za to, že do podniku nechodí dostatek hostů. Podávají snad studené, přesolené, nedovařené, připálené nebo dokonce nechutné jídlo? Dostávají hosté malé porce, pivo pod míru nebo limonády ve špinavých skleničkách? Jsou servírky a číšníci k zákazníkům ochotní a vstřícní? Nemusejí hosté na své objednané jídlo a pití čekat příliš dlouho? Nebo je problém někde úplně jinde?

Zdeněk Pohlreich bude sice přísným kritikem, který pro šokující výroky nepůjde daleko, ale zároveň rádcem, jehož rady mají cenu zlata. Při své revizi nebude nikoho z personálu šeřit, naopak bude tvrdě prosazovat i nepopulární změny v provozu nefungujícího podniku.

Po měsíci se realizační tým do restaurace vrátí se skrytou kamerou, aby prověřil, zda opravdu došlo ke zlepšení.

Myslím, že u tohoto pořadu se rozhodně nebudeme nudit.

Pilotní díl můžete vidět ve čtvrtek 5.března od 21:20 hod. na Primě.

Na uznávaného šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha vyplavala jedna pikantérie – na střední škole byl spolužákem Jiřího Babicy, který uvádí „cooking show“ na konkurenční stanici Nova. Tento prodavač bazarových lyžařských potřeb s ležérně rozcuchaným účesem se snaží naučit český národ vařit v roli slavného šéfkuchaře zcestovalého světem. Používá odborné termíny jako „nahňahňat“ a „ratatule“ (podle vzoru tarantule), do slovenských halušek přidává eidam a do balkánského burku bryndzu, plete si kurkumu se šafránem a z české sekané rázem udělá „pravé španělské karbanátky“ přisypáním mleté papriky. České hospodyňky z něj šílí, gastronomičtí odborníci také – i když v opačném slova smyslu. V každém případě tento člověk pobaví a já vám předkládám sbírku jeho perliček, které se mi podařilo nashromáždit z jeho pořadů (neviděla jsem všechny) a z některých rozhovorů. Myslím si, že určité výroky by se právem měly zařadit do zlatého fondu filmových hlášek, ostatně hned ty čtyři prvně uvedené již stačily v českých luzích a hájích zlidovět.

Tvrdý játro neni tak dobrý jak měkký játro.

Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý:  kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby.

Na okurky pozor, ne každá je dobrá.

Protože mám dlouhej prst, tak se dostanu do každý papriky.

Mozarella je takovej sýr bez chuti a bez zápachu. Ale je dost populární. Lidi, který hubnou, ho maj rádi.

Je to supr… Jednoduchý a postaví to každýho šohaje na nohy, vyčistí tělo, dodá žaludku mikrofloru, vitamíny, odbourá to všechny i volný radikály a hlavě dodá sebevědomí, žloutky prý i vlasy a lesk, taky trochu jsou afrodiziakem. Tak to přece musí bejt i zdravý…

Ratatouille: Dneska si tady spolu připravíme francouzskou zeleninu a to bude ratatule.

Červená čočka, to je taková ta normální, no, jak ji známe, akorát je voloupaná.

Nejde o to naučit vařit, ale prakticky ukázat, jak se najíst.

Pakliže budete mít štěstí jako já, že váš manžel, babička nebo dcera byli na rybách a přinesli kombinaci lososa, tresky a sumce, což se samozřejmě může podařit…

Kurkuma je japonskej šafrán, kterej se používá kupodivu v Indii. Je to v podstatě takový barvivo. Blíží se to kari.

Třeba artyčoky u nás nikdo nejí, tak se jich sem vozí málo a jsou drahé.

Nakonec to přelijeme vanilkovou omáčkou. Tu uděláme tak, že uvaříme hodně řidkej puding.

Připravíme si trochu solamylu s vodou a nalijeme dovnitř, ten to stáhne. 

To si pak každý nahází do svýho kotlíku s vývarem a pak uvařený si to zamotá do tý placky, dá se do toho máta a namáčí se to do sójovky s česnekem a je to úplně úžasné.

Já jsem uvažoval vo tom vůbec jak ten název sekaná moh vzniknout, tak a vyudedukoval jsem si, že pravděpodobně dřív ty mašiny, ty strojky neměli, takže prostě lidi to maso vzali a rozsekali ty zbytky co měli a vznikla jim vlastně takovádle jakoby mletina a z toho voni dělali si takový ruzný samozřejmě pochoutky.

Mýmu klukovi chutná nejvíc brutcheta – což je bílý chléb, lehce opečen, potřen syrovým rajčetem a pokapaný olivovým olejem.

Teď do tohodlenc nasypem takhlenc todlenc.

A teďka pozor, tajdle máme…, je to ocet balzámový … aceto balzámiko, ale je to krém. To znamená, to je velmi drahý a to stačí vopravdu jenom kapičky. Je to moc silný, všimněte si, jak je to krémový úplně jiný než takový to řídký.

Knedlíky: Housky jsou moc drahý, tak místo nich přidáme 300 gramů mouky.

Nebo jsme dělali v Düsseldorfu takovou akci pro pět tisíc lidí a vezli jsme tam jídlo kamionama. Všechno jsme to přišpendlili, aby to po cestě drželo. Přišpendlili jsme to blbě. Přijeli jsme na místo, otevřeli dveře a puding plaval v nudlích, krabi se v tom plácali… Za tři hodiny jsme to museli dát do původního stavu.

Zelí je ohromně zdravý. Je tam céčko, áčko, béčko, minerály, zinek… prostě všechno, na co šáhnete, je v zelí.

Tak tohle jsou Bretoňské fazole.

Mně se jednou stalo, že jsme dělali jídelní lístek a já jsem tam napsal – to bylo v Německu – „lečo“ a von si to nikdo nedal. A tak si řikám, já na vás vyzraju! Za měsíc jsem to udělal znovu a napsal jsem tam jenom „učo“ a prodal jsem to třicet pět krát, si představ. Tam je důležitý, co tam člověk napíše, i nesmysl přiláká hodně lidí.

Maso nakrájíme na nudličky, jde to i na kostičky anebo na kolečka, ale pak je to docela složitý vytvarovat.

Fazole dochutím pepřovym sosem, říká se tomu tabasco – to mají kovbojové rádi.

Mám obchod s lyžema, dělám servis, hraju sport, zpívám, jsem dobrý milovník…

No, řekněte sami, není skvělej? 🙂