od Lydie Junkové
Žil, byl, jeden překrásný, vysoce urozený pudlík s šlechtickými předky. Během
svého pětiletého života nashromáždil díky svému zjevu a eleganci mnoho nejrůznějších
cen a vyznamenání, na něž byl patřičně, leč decentně hrdý.. Pýcha je projevem
hlouposti, toho si byl – na rozdíl od mnoha jiných živočišných jedinců – dobře
vědom.
Až jednou se mu stalo něco naprosto nečekaného.
Na jedné velevýznamné přehlídce, při níž měl být zvolen nejkrásnější pes roku,
vybrali porotci jeho konkurenta, takového chudinku a nekňubu.
Jsem nejen nejkrásnější, ale také nejchytřejší, řekl si uražený pudlík.
I šel – a než se kdo vzpamatoval, pokousal porotce, pěkně jednoho po druhém
.Moment překvapení a úžasu byl tak silný a nečekaný, že se nikdo nevzmohl na
obranu.
Z toho plyne poučení, které je nasnadě – a nevztahuje se pouze na pesky.
