Jinak, než bankovní revoluce, se asi nedá nazvat drastická reforma, která vypukla v britském bankovnictví a přeskakuje z banky na banku jako epidemie.
Nic oficiálního, žádné zákony a předpisy, žádná nová strategie. To jen opět tlak zákazníků a jejich svobodná volba komu své peníze do úschovy dát a komu ne. Zákazník volí „nohama“ – v tomto případě odsunem svých úspor a výpůjček z finančních ústavů, které mu už nevoní.
Odstartoval to před třemi lety podnikatelský génius Sir Richard Branson, který si své kiksy a krachy odbyl už jako student koncem 60. let, kdy si podnikatelské ostruhy brousil na vydávání studentského časopisu. K těm kiksům patřilo třebas i to, že od jakéhosi českého studenta jménem Jan Kavan otiskl nějaký článek s uvedením autora titulem „náš zvláštní zpravodaj“. Autor článku tehdy ještě v Anglii studoval s povolením československé socialistické vlády a chodíval se nevědomě radit na československé socialistické velvyslanectví. Označení „náš zpravodaj“ ho asi muselo vyděsit, tak Bransonovi vyhrožoval jakousi arbitráží, s odškodným a podobně.
Od té doby na co Branson sáhl, z toho udělal zlatý důl. Od hudebního vydavatelství Virgin po transatlantickou leteckou společnost Virgin, po bankovní systém Virgin One. Kam se od té doby poděl onen český student, nevím.
Takže už rovnou k bankovnímu systému Virgin One, který se najednou všichni snaží kopírovat. Protože Bransonovo podnikání již delší dobu s obdivem až úžasem sleduji, dal jsem mu všechny svoje peníze hned co jsem se o Virgin One poprvé dočetl. Za ty tři roky mně ušetřil nejmíň deset tisíc liber a v jednom finančně nehostinném období mě zachránil před tím, že bych musel prodat a vyměnit za něco menšího svůj šestipokojový domek s pracovnou široce hledící do zahrady plné zpěvného ptactva, poskakujících veverek, vyjících lišek a organicky pěstovaných kedlubů.
Bransonův systém – pocházející prý původně z Austrálie – osvobodil vypůjčovatele stavebních hypoték od spousty fíglů, jakými je všechny stavební spořitelny měly sešněrované a legálně olupovaly o peníze. Jako třeba pokuta za přechod k jiné spořitelně, která nabízela nižší úroky. Nebo roční odečítání vložených fondů od celkového vypůjčeného základu. To znamenalo, že když jste třeba 2. ledna ze svých úspor převedli deset tisíc na snížení šedesátitisícové půjčky, ti darebáci vám počítali úroky z plných šedesáti tisíc až do 31. prosince, ne od data vkladu, aniž vám to předem oznámili. Takže jste jim na rok deset tisíc dávali zadarmo. Když jste se to dověděli, nebylo odvolání. To se totiž bralo jako standardní procedura u všech stavebních spořitelen. Lumpárna, samozřejmě. Navíc, když jste svoje úspory ukládali na spořivém kontě, vydělávaly vám na úrocích o nějakou čtvrtinu míň, než co vám tatáž spořitelna účtovala za hypotéku, jako ostatně každá banka. Další lumpárna. A jako by to ještě nestačilo, berňák vám navíc ještě přímo z konta odebíral čtvrtinu toho, co vám úroky vydělávaly. Lumpárna jakbysmet.
„Vylupte svou banku!“ – inzeroval Branson svůj systém Virgin One. A v několika stručných odstavcích vysvětlil toto: Virgin One je jedno společné konto na hypotéku i vklady. Každý peňák, který si tam ukládáte, vám téhož dne snižuje částku, kterou dlužíte. Úrok na dluženou částku se počítá každý den a zprůměrňuje měsíčně. Z tohoto konta zároveň platíte svoje výdaje a vybíráte si hotovost. Přičemž si můžete držet i jiná konta, do kterých Bransonovi nic není, pokud váš dluh na kontě nepřesáhne původní dohodnutou částku hypotéky. Až do výše této částky můžete kdykoli utrácet, aniž byste museli žádat o extra půjčku a platili za ni extra poplatek jako u jiných bank. Každý měsíc dostáváte výkaz konta, se všemi výdaji, vklady, úroky. Úrok z čisté dlužené částky se vám měsíčně odebírá, a může být pokaždé jiný.
Takže: máte-li původně vypůjčenou hypotéku šedesát tisíc a uložíte-li si na konto deset tisíc, od dne vkladu platíte úroky jen na padesát tisíc. Ukládáte-li si tam svůj dvoutisícový plat, každým jeho vkladem se vám dluh o stejnou částku snižuje. Jak z konta zase platíte své životní výdaje, o tolik se vám zase dluh zvyšuje. Takže vlastně spoříte, aniž byste spořili. Tím vám vaše uložené peníze vydělávají o tolik víc, o kolik jsou úroky z půjček vyšší než úroky z úspor. Kromě toho vám to vydělává ještě o další čtvrtinu víc, protože z úroků získaných na úsporách neplatíte daně. Oficiálně na papíře totiž žádné úspory nemáte, máte jen snížený dluh. Když se vám dluh sníží na nulu, ale máte pořád otevřené konto na půjčku šedesáti tisíc, můžete si koupit bentlíka, maseratiho, nebo porsche. Za hotové, z vlastního konta, na nízký úrok. Jak praví staré finančnické přísloví, nejlevnější je půjčovat si sám od sebe. Geniální.
No, a během těch tří let k Virgin One uprchlo tolik stavebních vypůjčovatelů, že se ostatní spořitelny nestačily divit. Protože stavebním vypůjčovatelem a spořitelem je v Británii kdekterý Tom, Dick a Harry, začínalo to ty spořitelny sakramentsky bolet. A tak se začaly předhánět, kdo Virgin One dožene dřív, a jaké další výhody zákazníkům nabídnout, aby k Virgin One neprchali.
Až na tento systém spoření přejdeme všichni, nebudeme vydělávat žádné zdanitelné úroky a berňák utře nos. Dlouho bych se o něj nebál, on na nás brzo něco nového vymyslí. Ale zas je jednou na chvilku zákazník pánem.
Benjamin Kuras, Londýn
V pondělí vyšlo v týdeníku Profit, zveřejněno se svolením autora a redakce
…. až se něco podobného objeví u nás (jestli se toho teda dočkáme). Protože nezlobte se na mě, to co banky předvádějí tady v Čechách nemůžu nazvat nijak jinak než „Loupežnictví s požehnáním státu“ … Úroky na půjčky a hypotéky jsou nekřesťanský. Ale bodejť by s tím stát nesouhlasil, když jim to každoročně přináší spousty peněz do rozpočtu, který stejně nejsou schopni nikdy dodržet. :((( Ale to by byla zase trochu jiná kapitola …