Přijměte jeden tip na zajímavou letní procházku, výlet …
MOTTO:
NIKOLI MAKE, NÝBRŽ REMAKE.
NIKOLI NAME, NÝBRŽ RENAME.
(lidové přísloví z Vysochiny)
——————————————————–
Na počátku bylo slovo.
Vlastně ne.
Na počátku bylo ucho, pro které bylo Ono slovo vyřčeno,
anebo docela jiné, pro které naopak určeno nebylo.
Ale teď vážně.
Na počátku byl nápad
-velké ucho vytesané do žulové stěny,
poetický artefakt,
no coment.
Kupodivu byli i lidi.
Bylo i místo : zatopený lom č.1 u Lipnice nad Sázavou
(no snad si nemüslíte, že dvojka by byla lepší ?)
a hledal se název jako
I stěny mají uši, Neslýcháno, Umění naslouchat,
Nepřítel naslouchá, Reklama na ticho a tak dále.
Dionýsovo ucho na Hradě se našpicovalo.
A pak se realizace (zaplať Pán Bůh) o rok zdržela,
právě o ten rok, kdy zase vypukla další aféra s odposlechy.
Dílo si přitáhlo význam. I název.
Taková malá rezonance.
A protože místem činu je Lipnice,
celé se to trochu přehouplo z vážné polohy do recese
pod křídly zdejšího genia loci Jaroslava Haška,
který projektu naklonil obecní zastupitelstvo
a seslal na zem svého vnuka Richarda,
aby se stal patronem celé akce,
a šířil její slávu po pražských hospodách
i po zemích Koruny české (!!!!!),
neboť jinak by po celém veledíle třeba ani pes neštěkl,
což by bylo paradoxní zvláště v případě civilního strážníka Bretschneidra,
který byl sežrán vlastními psy výhodně nakoupenými od Švejka.
Možná někoho v této souvislosti napadne všetečná otázka
týkající se předlohy sochařského díla.
Odpověď existuje: Bretschneidrovo ucho není pouhým názvem,
je to dogma, kterým končí veškeré pochybnosti, mudrlantství
a škarohlídství.
Takové otázky a námitky my sochaři neslyšíme,
protože jsme z té rachoty v lomu už trochu nahluchlí.
A jestli má snad někdo dojem, že celá tahle záležitost je jen fór,
tak slavnostně prohlašujeme, že je, ale že jej myslíme smrtelně vážně,
neboť něco jiného je vtipy vyprávět a něco jiného je tesat do žuly.
Tedy nakonec přece jenom MAKE(j).
Tak celý projekt definuje pan sochař Radomír Dvořák, mimo jiné také guru celého projektu, který se realizoval v jednom z lomů kolem krásné obce na Českomoravské vysočině. Lom má označení č.1 a nachází se asi 50m nad budovou kamenosochařského učiliště v Lipnici nad Sázavou.
Záštitu nad celým projektem převzal vnuk spisovatele Jaroslava Haška, pan Ing. Richard Hašek. Samotnou realizaci v kolmé stěně žulového, skalního masivu provedli studenti výše uvedeného kamenosochařského učiliště: Martin Roháček, Jan Šíma, Martin Šimek, Martin Bakrlík.
Slavnostní odhalení tohoto reliéfu proběhlo 23. června 2005 v 16.00 hodin, včetně happeningu v hostinci U České koruny a později i na hradě, kde probíhalo kamenosochařské sympozium.
Měl jsem to štěstí podívat se na skulpturu den před odhalením, kdy realizátoři ještě připravovali některé detaily na slavnostní odhalení. Dokonce jsem měl tu čest popovídat si osobně s Martinem Bakrlíkem. Atmosféra celého lomu a samotné ucho, které je skoro 3m vysoké, anatomicky a řemeslně naprosto dokonalé. Obrovské ucho plasticky vystupuje ze skalního masivu a stačí si tiše sednout na okraj lomu, v lese a naslouchat … nebo jít až k věčné žule a sáhnout si na fascinující důkaz lidského umu uprostřed přírody a zároveň báječnému symbolu lidské blbosti.
Doporučuji návštěvu Lipnice nad Sázavou: Národní památník odposlechu, hrad Lipnice, Haškův památník, hostinec u České koruny, koupání v lomech – to je ideální kombinace.
Smekám nad tvrdou prací kluků z učiliště a přeji jim mnoho podobných možností dokázat své řemeslné schopnosti.
Zdroj: http://ucho.hyperlinx.cz/ (včetně fotografií z průběhu realizace, realizátorů, popisu projektu atd.)
