Dopravní značky, jak je známe dnes, byly zákonem nařízené ve 30. letech minulého století. To už po silnicích samozřejmě jezdila auta. Jak to ale měli na cestách zorganizované vozkové a formani v 19. století? Měli brzdové kameny. Jeden z mála, které u nás ještě zbyly, stojí u Petrovic na Pelhřimovsku.
V tomto místě měli formani začít brzditFoto: Irena Šarounová
„Je to původní stará pražská silnice, tudy se z našich končin vyráželo na Prahu,“ říká tajemník Městského úřadu v Humpolci Jiří Fiala a dodává, že tato cesta mohla být i původní starou zemskou stezkou, která spojovala želivský klášter s Moravou.
V současné době tudy vede široká asfaltová silnice a i dnes je tu dlouhý prudký Petrovický kopec. A právě kvůli němu tu na začátku devatenáctého století postavili brzdový kámen. „Císařovna Marie Terezie vydala nařízení, že kopce, které mají větší sklon než patnáct stupňů musí být označeny brzdnými značkami,“ vysvětluje Jiří Fiala.
Brzdový kámen vypadá jako kamenná boží muka a stojí po levé straně nad kopcem. Až do začátku druhé světové války se u nás totiž jezdilo po levé straně. Na vrcholové lucerničce kamene je reliéf, který zobrazuje brzdný klín – tedy zařízení, které si forman v místě prudkého klesání vkládal před zadní kolo. Koně pak neměli takovou práci vůz v kopci ubrzdit.
Vrchol brzdového kamene se znakem čubyFoto: Irena Šarounová
„Brzdné klíny tady byly připravené pro formany, kteří neměli své vlastní. Tady nahoře ho nasadili a dole v osadě ho odložili,“ říká Jiří Fiala a s úsměvem dodává, že zřejmě kvůli tomuto systému vzniklo slovo čubinec. Brzdnému klínu se tady říkalo čuba a formani je pod kopcem jednoduše odhazovali. Na druhou stranu bylo tehdy stavovskou ctí formanů při jízdě do kopce odhozené čuby posbírat a dovézt je nahoru zpátky ke kameni.
Na Petrovický kopec myslí i současné dopravní značení. V podstatě na druhé straně přes silnici proti brzdovému kameni stojí dopravní značka upozorňující na prudké klesání.
