Ti dříve narození to budou ještě pamatovat (a buď mohou nostalgicky vzpomínat anebo se jim zkřiví úsměv), mladší ročníky nechápavě zakroutí hlavou a střední generace (mezi kterou se odvážně počítám i já) se náramně pobaví. O čem to mluvím? Dostala se mi totiž do rukou slohová práce asi tak patnáctileté žačky, psaná někdy v padesátých letech minulého století. Nedalo mi to a musela jsem vám ten skvělý výtvor přepsat, neboť opravdu stojí za to. Jestli se chcete zasmát – vstupte, prosím.
Buzuluk – náš vzor
V pátek 11.prosince splnil závod Buzuluk závazek daný soudruhu presidentu Klementu Gottwaldovi. Na počest splnění tohoto závazku byla pozvána naše škola do závodu na exkursi. Nejprve jsme šli do nové výrobní haly. Se zájmem jsme si vše prohlíželi. Každý soudruh nám s ochotou odpovídal na všechny naše otázky a vyprávěl nám o svém stroji a o své práci. Také jsme viděli výrobky, které bude Buzuluk posílat do Sovětského svazu, Číny a do jiných lidově demokratických zemí. Po prohlédnutí haly jsme odešli do staré části závodu. Všude vládl čilý ruch a vše se připravovalo na odpolední slavnost.
Po prohlédnutí závodu byl pro nás připraven zábavný program. Všem se líbil strýček Jedlička, který uměl tak pěkně napodobovat různá zvířátka, strýček harmonikář, jenž uměl hrát pěkné sovětské písničky, ale nejvíce všechny zaujal strýček čínský kouzelník, který prováděl různá kouzla. Později nám strýček kouzelník prozradil, že to nejsou žádná kouzla, ale obratnost rukou. Nebyl však to jen program zábavný, ale také i poučný. Neradi jsme odcházeli domů.
Na odchodu z továrny jsme byli pohoštěni. Všichni jsme si uědomovali rozdíly staré kapitalistické republiky a naší lidově demokratické republiky. Kapitalisté vlastnili velké továrny a vykořisťovali pracující lid jak nejvíce mohli. Proto naši pracující vyhlašují závazky a pracují co nejlépe, abychom co nejdříve vybudovali socialismus.
Náš závod Buzuluk mohl závazek daný presidentu Klementu Gottwaldovi splnit proto, že jeho práce byla dobře organisována. Každý pracující se řídil heslem socialismu “žít lépe a radostněji”, neboť pod tímto heslem dojdeme brzy k socialismu. Jsme hrdi na to, že naše rodiče pracují v Buzuluku a plní svoje budovatelské úkoly. Děkujeme všem pracujícím za předčasné plnění plánu, za jejich obětavou práci, též jim děkujeme, že nám připravili tak veselou a příjemnou zábavu, a za to, že všichni soudruzi k nám byli milí a přátelští.
Jsme hrdi na to, že jsme patronátní školou závodu, který stojí v čele Pražského kraje, který vyzval ostatní závody v Československé republice k rovnoměrnému plnění plánu a k jeho překračování. Na tisíc závodů tuto výzvu přijalo. Tak jako Buzuluk, také my se budeme co nejvíce snažit, abychom se mohli postavit po boku našeho závodu. Hlavně my, kteří v letošním roce půjdeme k závěrečným zkouškám a do budoucího povolání, se budeme co nejvíce snažit, abychom přišli do svého povolání plně připraveni.
Tolik tedy celé slohové dílo. A jestli vám to bylo málo, přidávám ještě dva klenoty ze sborníku písní ROH, který byl vydán v r.1950:
Pojďte s námi na brigádu – hudba: V.Dobiáš, text: V.Hofman(radostně)
Pojďte s námi na brigádu, na brigádu, na brigádu,
Trá – ta-da, dá – ta-da, naše parta veselá,
Trá – la-la, lá – la-la, fůru práce nadělá.
Zpátky ni krok – hudba: J.Stanislav, text: Rambousková-Nejedlý
(radostně)
Pojď, národe, věrný národe, s presidentem Gottwaldem,
on nás vede stále výš a výš, skutečnost už není snem.
Kdos vítězně s ním bojoval, mu stůj po boku bok.
Již vzhůru, soudruzi, a zpátky ni krok.
Pojď, národe, dělný národe, k slavné budoucnosti jdem,
Kdo v práci vlast chceš budovat, vždy stůj po boku bok.
Již vzhůru, soudruzi, a zpátky ni krok.
Dneska se tomu opravdu můžem smát, ale zkažené dětství už té dívce těžko někdo vrátí. Místo studií, cestování apod. chudáci museli myslet na takovéto zhovadilosti a ještě se při tom usmívat.
Karel
A to to komunisti zkurvení stále chtějí rozhodovat o lidech tohto státu.
Lidi proberte se !!!!